10 věcí, které jsem si zamiloval na Subaru BRZ

1) Filozofie: Když se řekne puristické a řidičské auto, co si představíte? Za mě je to klasická koncepce s podélně uloženým motorem vpředu, ideálně samozřejmě atmosférickým, manuální převodovka a pohon na zadek. A přesně o tom všem Subaru BRZ je. Zapomeňte na hi-tech výmysly a na tlačítka, která se mačkají v pořadí podle toho, jak dobrým chcete být řidičem. BRZ nemá jízdní módy a jediný čudlík, kterého se budete muset dotknout, je vypínatelná stabilizace. Všechno je tu jako ze staré školy a tomuto epesnímu návratu do minulosti velím jen já sám. Neřeším které nastavení čeho zvolit, ani nečekám, jak se zachová elektronicky řízený diferenciál. Vše je mechanické, reaguje ihned, zkrátka je to v pravém slova smyslu řidičské.

2) Motor: Ještě před tím, než přišla turbodmychadla a nadělila nám obrovský přísun točivého momentu v nízkých a středních otáčkách, byly tu staré dobré atmosférické motory. A jeden takový je i v BRZ. Plochý dvoulitr v přední části je sice v nižším a středním pásmu lehce letargický, ovšem jakmile překročí magickou hranici čtyř a půl tisíce, rozpoutá koncert pro čtyři válce. Vůz s chraplavým zvukem pálí vpřed a nezalekne se šesti, šesti a půl, ba ani sedmi tisíc otáček. Teprve potom se přede mnou rozbliká kontrolka řazení, dávající najevo, že přišel ten správný čas.

Jistě vám budou říkat, že je BRZ se svým skromným, dvousethlavým stádem pomalé, ale nemají pravdu. Dřív sportovním autům stačily i mnohem menší počty koní a hádejte co – bylo s nimi tolik zábavy, že si o tom leckterá moderní a mnohem silnější auta nechávají jen zdát. Pokud se vám BRZ pomalé, jedete po málo zatočené silnici.

3) Převodovka: Převodová skříň v BRZ je malým kouskem mechanické dokonalosti přímo mezi vámi a spolujezdcem. Jednotlivé rychlosti zapadají v kratičkých a dokonale přesných drahách, po kterých posouváte páku s tuhým, mechanickým odporem. Žádná vůle, žádná gumovost. Vzhledem k poloze převodovky má řadicí páka jen minimální přepákování a já mohu s klidným srdcem prohlásit, že takhle přesné řazení (které je do sportovního auta nejlepší, jaké může být) jsem ještě nikdy nezažil.

Neztrácí se ani nastavení samotných převodů. Uspořádání je relativně krátké, poplatné potřebám motoru, jenž nachází zalíbení ve vysokých otáčkách. Dálniční přesuny sice znamenají v dnešní době takřka skandální tři a půl tisíce otáček za minutu, ale to vůbec nevadí. Na okreskách je totiž nastavení převodovky nedostižné.

4) Podvozek: „Sportovní auto není o rychlosti v přímce, ale hlavně o tom, jak rychlé umí být v zatáčkách.“ Přesně na tuto dávnou poučku jsem si vzpomněl ve chvíli, kdy jsem brilantně přesným a strmým řízením vyslal BRZ do první rychle projeté zatáčky. Existuje-li něco jako Nobelova cena za nastavení podvozku, měli by si jí ve vývojovém oddělení Subaru vystavit do kuchyňky. BRZ je excelentně vyvážené, ostře reagující a poskytne takovou odezvu, o které se mi ani nesnilo. Ve všech zatáčkách, ať už dokonale hladkých, nebo typicky českých, měl jsem vždy pocit naprosté jistoty a kontroly. BRZ můžete vzít na samou hranici přilnavosti jeho úzkých gum a dopředu přesně víte, co udělá. Překročíte-li limit, nedočkáte se ani sebemenší nedotáčivosti, místo ní přijde čitelná a plynulá přetáčivost, kterou kombinací řízení a plynu brzy ovládne každý, i méně zkušený řidič. Obrovskou roli zde hraje samosvorný diferenciál, poskytující rovnoměrnou trakci pro obě kola. Právě díky němu auto s chutí utahuje zatáčky a dojde-li na onu přetáčivost, není problémem ani driftování.

5) Těžiště: Možná si teď říkáte, že jsem se v prospektech dočetl nějaká moudra o nízkém těžišti a ty teď tady ventiluji, aniž bych cokoliv jakkoliv pocítil. Jenže chyba lávky. Těžiště, které má BRZ díky nízko ležícímu motoru 460 mm nad zemí, je znát zásadním způsobem. I přes odpružení, které je tuhé, ale nikoliv tvrdé, naklání se karoserie jen zcela minimálně a vůz briskně reaguje na pohyby volantu. Ani při rychlých změnách směru ze strany na stranu, není nikde cítit přesun váhy a pocit toho, že by auto „dokmitávalo“ ještě chvíli po provedení manévru.

6) Řidičská pozice: Otevírám bezrámové dveře a upadnu do proklatě nízko položeného sedadla. I bez přehnaných možností nastavení, sedí mi tuhá sedačka s bočním vedením jako na míru a já sedím přesně tak, jak se na sporťák sluší a patří. Plochý volant mám blízko k tělu, nohy směřují podél podlahy kamsi k pedálům. Interiér BRZ není nic pro klaustrofobiky, ale každý, kdo si lebedí v pocitu, že je vnitřní prostor obestavěn přímo okolo něj, bude jako doma. Vše je perfektně po ruce, orientováno kam jinam než na řidiče.

7) Velikost: Neexistuje jediný důvod, proč by měl být sporťák velký. Naopak jedná-li se o takový kousek, který je na okresních silnicích třetí třídy jako doma, je nadměrná velikost vysloveně nežádoucí. Nikdo nechce míjet auta z protisměru na centimetry a s BRZ se vejdete všude. S velikostí kompaktu se jedná o ideální auto na okreskové ježdění i bez strachu z toho, že si s někým v protisměru přátelsky plácnete zrcátkem. Koneckonců ani kdybyste byli takhle blízko, stejně si neplácnete, to v BRZ je totiž o podstatný kus níž…

8) Absence otravných prvků: Přijedu na světla, vyřadím a pustím spojku. A ejhle, ono to nechcíplo! Zprava míjím auto, které přede mnou odbočuje doleva. A ejhle, nic na mě neřve a neupozorňuje mě, že se vybourám! Na rozdíl od mnoha a mnoha jiných aut, není BRZ otravnou továrnou na zvuky, která zapiští a za něco zbuzeruje řidiče v průměru každé tři kilometry. Jak jsem již popsal v bodě číslo jedna, jeho řízení je jen na vás a to se netýká jen lítání po okreskách, ale i běžného provozu. Můžete sice namítat, že všechny aktivní bezpečnostní prvky mohou pomoci odvrátit případnou kolizi, ale skutečně chceme být pohlavkování od aut, která máme hlavně řídit?

9) Přístrojový panel: Když jedete rychle (a teď nemyslím tavení po dálnici s plynem v podlaze) je takovým drobným paradoxem, že vás faktická rychlost, kterou se pohybujete, vlastně až tak moc nezajímá. Mnohem podstatnějším údajem jsou totiž otáčky. Kdy máte řadit, jestli ještě můžete podřadit a kolik otáček budete mít na výjezdu, to vše vám prozradí letmý pohled na otáčkoměr. A je potom krajně pitomé, když je otáčkoměr jen prťavý budíček o velikosti lentilky, krčící se v rohu přístrojové desky. Proto stejně jako v japonských sporťácích ze zlaté éry, je i v japonském BRZ ze současné éry otáčkoměr dominantou toho, co se odehrává před řidičem. Budík otáčkoměru nejen, že je pořádně velký, ale je i správně postavený tak, aby byly maximální otáčky nejlépe viditelné. A rychloměr? Ten se krčí v rohu, není moc dobře čitelný, ale to vůbec nevadí, protože je přítomen ještě jeden digitální.

10) Spotřeba: Celý test srdnatě vyprávím o řidičském zaměření, odezvě a kážu automobilový purismus, abych náhle řešil spotřebu? Copak už jsem se dočista zbláznil? Vězte, že zatím ještě stále ne. Prostě mě jen zaujala možnost toho, cestovat v BRZ dlouhé cesty za cenu, za kterou jezdí i moderní naftové motory. Díky nízké váze a střídmě velkému motoru, ucucává na delší cestě BRZ z nádrže jen něco přes 6 litrů každých sto kilometrů. A když začnete jezdit tak, jak se sluší a patří? Při klasické projížďce byste dřív prošlápli podlahu, než abyste viděli na palubním počítači dvanáct litrů.

Závěr: Nad závěrem tohoto článku jsem přemýšlel dlouhosáhle, až jsem vymyslel, že vám prostě napíšu, jak blbě mi bylo při vracení BRZ. Když jsem ono osudné ráno předával klíče, což mi dopředu zkazilo úplně celý den, bylo mi jasné, že se prostě musíme znovu sejít. A za jak dlouho se sejdeme, rozhodne se podle toho, kdy poskládám dohromady ceníkových 799 tisíc. Právě tolik si totiž Subaru účtuje za jeden z nejlepších sportovních vozů současnosti. A i když jsou jiné rychlejší, nebo i ostřejší a charakternější, jen málokterý vás tak pobaví a řidičsky potěší, jako právě tento.