Test: KIA Carens 1.7 CRDi AT

Současná třetí generace modelu Carens má za sebou facelift pro letošní rok. Ten přidal vozu na atraktivitě skrze nové nárazníky a provedení vnitřního prostoru, ale nabízí i novou výbavu. Já jsem dostal příležitost vyzkoušet Carens v pětimístné verzi, vybavené nejvyšší specifikací pohonného ústrojí.

Ačkoliv rodinná auta typu MPV zpravidla nespadají mezi pohledná, o Carensu je nutno říci, že se jeho zevnějšek v rámci segmentu docela povedl. Silueta je díky hodně položenému čelnímu oknu, přecházejícímu do šípovité přídi, nanejvýš elegantní. To podtrhuje i nízká linie oken, neboť aktuální generace Carensu se oproti té předchozí o kousek snížila. Přední i zadní nárazník disponují ve spodní části stříbrným plastem, evokujícím ochranu do terénu. Tímto prvkem se chce Carens připodobnit moderním crossoverům.

V interiéru vůz hostí svoje pasažéry hned pěticí plnohodnotných sedadel, přičemž zejména ta přední zaslouží pochvalu za obstojné boční vedení. V rámci soužití s početnými rodinami jsou také všechna sedadla oděna do textilie CleanTex, která by měla odolávat drobnějším nehodám s rozlitím pitím a dalším nevyhnutelným událostem.

Praktičnost interiéru je samozřejmě na výši, jak se pro MPV sluší a patří. Carens disponuje dostatkem přihrádek a odkládacích prostor a dospělí zadní pasažéři naleznou dost místa jak pro hlavu, tak i pro nohy. Každé ze tří zadních sedadel je samostatně posuvné a sklopné, přičemž to prostřední funguje při sklopení jako loketní opěrka s držáky nápojů. Připočtěme k tomu ještě stolky na zádech předních opěradel a dva zadní cestující se užijí komfortu skutečně dosyta. Zavazadelník má v pětimístném provedení minimální objem 536 litrů, to když zůstanou sedadla posunuta zcela vzadu. Jejich úplné sklopení naopak znamená až 1693 litrů přepravního prostoru.

Jakožto řidič usedám za volant poměrně dost vysoko, takže vzhledem k bližší poloze pedálů sice sedím trochu jako na záchodě, na druhou stranu mám ale dokonalý přehled o všem okolo. Zpracování interiéru je sice povětšinou z tvrdých plastů, leč obstojné. Poněkud nepatřičně tu působí snad jen dekor palubní desky, imitující karbonovou strukturu. Takový design se nosí spíše ve sportovních autech, nikoliv v těch rodinných.

Společnost mi dělá dvojice klasických budíků s displejem palubního počítače a také infotainment s navigací, ovládaný skrz dotykovou obrazovku. Ten sice není nijak převratně rychlý nebo krásný, ale funguje slušně a jeho ovládání je velmi jednoduché a intuitivní.

Pod kapotou modelu Carens lze v současné době objevit jeden ze tří motorů. Základní a jediný benzínový agregát 1.6 GDI má 135 koní a následuje už jen turbodiesel 1.7 CRDi, dostupný ve dvou výkonových specifikacích. Slabší má 115 koní a já vyzkoušel tu silnější o výkonu 141 koní, spojenou se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou.

Spojení motoru a převodovky se od první chvíle jeví jako povedené, jen kdyby nebylo občasného zaškubání při popojíždění nebo svižnějším rozjezdu. Za jízdy řadí ústrojí logicky, rychle a obstojně rychle reaguje i na prudké sešlápnutí plynu, když je potřeba podřadit. Ne každému však musí být příjemné časté podřazování při jízdě z kopce, kdy vůz brzdí motorem. Funkčně je to sice v pořádku, ale zvuk roztočeného dieselu není zrovna libozvučnou kulisou. I to se ovšem dá řešit přehozením převodovky do manuálního režimu a ruční volbou rychlostí.

Co se výkonu týče, 141 koní a 340 Nm sice nejsou špatné hodnoty, ovšem Carens s hmotností přes 1500 kilogramů není ani s takovou silou nijak svižným vozem. Mimo město v rychlostech okolo stovky dojde rodinnému dostavníku dech a zrychluje už jen velmi rozvážným tempem. O něco lepší je situace ve městě, kde lze využívat točivý moment od nízkých otáček a zrychlení, které se dostavuje ještě před dosažením dvou tisíc. Spotřeba odpovídá naladění a síle motoru, takže i městskou jízdu zvládá Carens téměř výhradně do osmi litrů a mimo město jezdí ještě o litr levněji.

Paradoxně asi největší překvapení celého vozu se však ukrývá ve výborně naladěném podvozku. Po městských nerovnostech zůstává Carens důstojně pohodlný a jen větší příčný práh občas rozhodí jednoduchou zadní nápravu. Odhlučnění však zůstává výborné téměř za všech situací.

Mimo město potom potěší jistota, se kterou se vůz s vysokou karoserií pohybuje. Do zatáček se naklání jen minimálně a klid naruší až svižnější střídání směrů – při kterém se karoserie přece jenom rozhoupe – nebo prudké brždění, kdy je znát mírné kmitání zadní nápravy. Řízení samozřejmě nabízí jen pramálo odezvy, ale na druhou stranu na něm potěší nastavitelný odpor posilovače, jenž lze tlačítkem na volantu měnit ve třech stupních od Comfort přes Normal po Sport.

Carens se tedy řadí mezi komfortní a v rámci segmentu i relativně hezká auta, která jsou schopná převézt bez potíží pět, nebo za příplatek dokonce sedm lidí. Naftový motor si příjemně rozumí s převodovkou, snad jen to občasné zacukání by nemuselo být. Podvozek je potom vyladěn do výborného poměru pohodlí a jízdních vlastností, čímž dokazuje, že vlastnictví MPV neznamená „konec řízení“.

Cenu modelu Carens stanovila Kia na 454 980 korun a zde je nabídnuta základní výbava Comfort s benzínovým motorem 1.6 GDI a manuální převodovkou. Testovaný výkonnější motor a automat dostanete až u vyšší výbavy Exclusive, kde tato kombinace stojí 609 980 korun.