Test: Audi Q7 3.0 TDI

Když jezdíte v běžném provozu s Q7, je možné, nebo vlastně přímo pravděpodobné, že se setkáte s negativními reakcemi okolí na téma vzhledu vašeho vozu. A nejlepší na tom všem je, že vás ty reakce vlastně vůbec, ale ani trochu nezajímají. Ani já nebyl ze vzhledu nové generace největšího SUV Audi přímo nadšen, ale sotva jsem usedl a rozjel se, všechno to začalo dávat smysl.

Komu se první Audi Q7 nelíbila, ten si s největší pravděpodobností nebude příliš užívat ani generaci druhou. Masivní zevnějšek se nikam nevytratil, jen na něm místy přibyly místo oblin hrany a tu a tam je vzhled možná trochu elegantnější. Celkový dojem se ovšem nevytratil a Q7 je tak stále oním ingotem, zejména potom v černé barvě.

Dost už ale o tom, jak působí Q7 zvenčí. Je to totiž interiér a pocit z vozu, který tu hraje zásadní roli. A v tomto ohledu není Q7 co vytknout, neboť jen co se vyšplhám na sedadlo řidiče, jsem obklopen perfekcionismem ze všech stran. Sedadlo je tuhé, má příjemné boční vedení a rozhodně výborným prvkem je i nastavitelná délka sedáku. Za volant si lze sednout jako ve sporťáku, nebo hodně ležérně, je zkrátka a dobře jen na vás, který přístup zvolíte. Co do kvality zpracování, zde jen velmi těžko hledat jakoukoliv výhradu. Zvolené materiály odpovídají postavení vozu a například semišovou černou stropnici bych doporučil skutečně všem.

Po chvilce již tisknu startovací tlačítko a černá plocha za ergonomickým volantem se probouzí k životu. Klasickým budíkům odzvonilo a u Audi nastala éra celodigitálních kokpitů. Na tomto konkrétním je stále přítomna klasická dvojice otáčkoměr-rychloměr, ovšem kromě toho lze zvolit ještě další z mnoha a mnoha informací, které se na multifunkčním displeji zobrazují. Kdo by neměl dost, pro toho je tu ještě velký displej vyjíždějící z palubní desky, ovládaný kombinací otočného ovladače a touchpadu, sloužícího ke psaní. Já jsem však častěji volil tu variantu, kdy jsem displej uprostřed nechával stisknutím tlačítka zmizet v útrobách palubky a vše potřebné k jízdě pozoroval přímo před sebou na virtuálním přístrojovém panelu. No, a když jsem potom ve své cílové destinaci zařadil zpátečku, abych zaparkoval, displej z palubní desky zase vyjel, aby posloužil jako monitor pro couvací kameru.

Mám-li celkově zhodnotit funkce palubních systémů v Q7, budu se jen velmi těžko bránit superlativům. Audi totiž rozhraní s řidičem vyladilo takřka k dokonalosti. Rozlišení obou hlavních displejů je perfektně jemné, vše pracuje zcela plynule a na povely reaguje okamžitě. A i když ovládání toho všeho vyžaduje chvíli zvyku a zjišťování, k čemu který ovladač slouží, po chvíli již ovládám celou Q7 bez zaváhání a bez toho, abych byť na jedinou chvilku spustil oči z toho nejdůležitějšího, tedy z řízení.

A i když by se o vychytávkách z říše informatiky dalo hovořit hodiny a hodiny, je třeba zaměřit se i na další stránky vozu. Jednou z nich je praktičnost a jak se dalo očekávat, ani tady se Audi nenechá zaskočit. Zadní pasažéři jsou v Q7 stejně důležití, jako ti vepředu a k dispozici mají tedy vlastní zóny klimatizace, vyhřívání krajních míst, nastavitelná opěradla a další drobnosti. K mání je pochopitelně i spousta místa jak pro nohy, tak i pro hlavu a jediné, co by šlo v tomto ohledu vytknout, jsou o něco kratší sedáky. Kufru samozřejmě nechybí elektricky ovládané víko a také 770 litrů objemu. Litrů můžete mít v případě potřeby dokonce 890, ovšem to byste museli oželet další dvě místa k sezení, která se elektricky vyklápí z podlahy kufru. Ta sice nejsou určena zrovna pro vzrostlé dospěláky, ale posune-li se zadní lavice, menší dospěláci se vejdou bez problému. I při sedmimístném rozložení navíc zbyde i nějaký ten kufr, což rozhodně nebývá zvykem.

K náležitému vnitřnímu prostoru neodmyslitelně patří také adekvátní motor, jehož výkon půjde stroze označit oním legendárním slůvkem „dostatečný“. V tomto případě se jedná o naftový šestiválec o objemu tří litrů, jehož výkon je adekvátních 200 kW a točivý moment vynikajících 600 Nm, dostupný již od 1500 otáček. Na všechna čtyři kola je potom jeho práce přenášena osmistupňovou automatickou převodovkou s hydrodynamickým měničem.

Už od prvního nastartování je naprosto jasné, že uvnitř Q7 budu rachocení dieselového agregátu čekat opravdu marně. Šestiválec běží velmi kultivovaně i při poslechu zvenku, natož potom odizolován od posádky za dvouvrstvými okny. Celkově je tichá atmosféra na palubě jednou z domén vozu. Ať už ve městě, nebo mimo něj, máte za všech okolností pocit, že jste ve vlastním světě. Ruchy velkoměsta jsou odneseny kamsi do dáli, motor v přední části jen neslyšně pracuje, nezištně kooperujíc s perfektně fungující a hladce řadící převodovkou. Když už jsme u toho města, je na palubě jeden prvek, který z rozměrné Q7 dělá pocitově výrazně menší auto. Řeč je o systému řízení všech kol, kdy při manévrování výrazně pomáhá i zadní náprava. Poloměr otáčení je tak velmi rozumný a veškerá těžkopádnost se vytrácí.

A těžkopádnost rozhodně nepřichází ani v jiných jízdních režimech. Q7 umí díky důstojnému výkonu důstojně zrychlovat a ani předjíždění ve vyšších rychlostech není dostatečně velkou výzvou. Výborně funguje i výškově a tuhostně nastavitelný podvozek. V nejměkčím režimu komfort zavěšení elegantně žehlí nerovnosti a dovolí karoserii i větší náklon. Já jsem nejčastěji volil individuální jízdní mód, ve kterém byl podvozek nastaven do komfortního režimu, ovšem řízení do sportovního. Právě tehdy měl totiž volant příjemný odpor a oproti komfortu nepůsobil rozměkle okolo středové polohy. I práce podvozku je od posádky příkladně odhlučněna a akustické rázy se dostaví až v případě větších příčných nerovností.

A může se to zdát neuvěřitelné, ale Q7 se nebrání ani sportovnějšímu vyžití a proklatě rychlým přesunům po okresních silnicích. Volím režim sport a podvozek pomalu sestupuje do nejnižší polohy nad zemí. Poklidné žehlení nerovností je pryč a střídá jej tuhý projev, dávající o nedokonalostech silnice daleko více vědět. Karoserie náhle do zatáček už zdaleka tolik nezaklekává a díky stálému pohonu všech kol je k dispozici obří množství gripu. Místo abych nechával řazení na automatice, volím rychlosti pádly pod volantem. Příliš časté řazení ovšem není třeba, neboť od dvou tisíc do čtyř motor mohutně táhne, a ustává až kousek před červeným polem. Všechny tyto faktory jsou ovšem ničím ve srovnání s tím, co předvádí již zmíněná řiditelná zadní náprava. V rychlých průjezdech se zadní kola nastavují proti těm předním, což způsobuje dojem, že auto v zatáčce rotuje okolo své osy. I v utažených vlásenkách tak dovede být Q7 až neuvěřitelně rychlá. A přesto, že jízda pochopitelně není tak živelná a plná odezvy, jako ve sportovních autech, umíte řidičům okolních vozů, kteří to na vás v zatáčkách zkusí, hodně rychle ukázat záda.

Mám-li to tedy shrnout do jediného odstavce, stojí přede mnou jedno z nejuniverzálnějších aut, které je na současném trhu možno koupit. Q7 umí jezdit pomalu, umí jezdit rychle, umí jezdit ve městě a umí jezdit po dálnici. Spotřeba navíc jen zřídka leze přes devět litrů a praktický interiér pro sedm vás nenechá nikdy na holičkách. Takže ač se vám Q7 třeba nemusí líbit zvenku, pro jízdní vlastnosti a špičkovou výbavu, jedná se o perfektně schopný vůz, který vynikne takřka ve všem, do čeho se s ním pustíte. Ceník nové Audi Q7 začíná na částce 1 699 900 korun a možnosti konfigurace mají limity hodně, hodně daleko. Mnou testovaný kus, který obsahoval mnoho příplatkové výbavy včetně zástupu jízdních asistentů a nejlepších palubních systémů, vychází na částku 2 640 200 korun. A to je cena, proti které nelze říci ani popel.

Celkové hodnocení:	(7,5 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(7,5 / 8)
Podvozek:	(7,0 / 8)
Praktičnost:	(7,5 / 8)