Test: Honda CR-V 1.6 i-DTEC AT

Už posledně jsme si pověděli, že facelift pro rok 2015 SUV od Hondy vysloveně prospěl. Stranou jde teď lehce osvěžený vzhled, neboť ta opravdová evoluce se u staronového SUV odehrála tam, kde to vidět není. Starší dieselový agregát 2.2 i-DTEC nahradila menší jednotka přeplňovaná dvěma turbodmychadly, navíc napojená na zcela novou devítistupňovou převodovku.

Už je to tak, tato kvalto-mánie, která začala nejdříve osmistupňovými převodovkami v luxusnějších modelech, propracovala se i do Japonska a zdejší střední třídy. Pětirychlostní skříň, kterou Honda používala až doposud, tak byla nahrazena zbrusu novým ústrojím. A já hned od začátku doufám, že samočinně fungující převodovka se spoustou rychlostí vyhladí jediný deficit jinak výborného nového motoru, spočívající v chybějící výkonové špičce.

Usedám tedy do koženého interiéru, který je oproti předchozí testovací verzi s manuální převodovkou černý. Jinak se zde nic nezměnilo, a stále tak platí to, že se jedná o prostorný a příjemně zpracovaný prostor, jehož drobnou nevýhodu lze spatřovat snad jen v příliš vysoké pozici za volantem. Jediná opravdová změna je tak ve spodní části středové konzole, kde se nenachází řadicí páka, ale jen velmi minimalistický volič automatické převodovky. Vlastně se jedná o takový malý joystick, ladně se pohybující ve vymezených drahách. Jízdní režim a zpátečka se řadí vykloněním voliče do strany a jeho posunutím nahoru nebo dolů. Volič se následně vždy vrací do základní polohy, odkud lze aktivovat ještě sportovní mód.

Startovacím tlačítkem tedy „nakopávám“ zmenšený čtyřválec pod kapotou a jde se na věc. Převodovka pracuje s naprostou lehkostí a díky hydrodynamickému měniči nabízí po městě sametově hladké rozjezdy. Řazení jednotlivých rychlostí probíhá takřka nezištně a ústrojí spolupracuje s motorem jedna ruka. Ať už po městě nebo mimo něj, nachází se agregát vždy ve správných otáčkách a pokud přijde potřeba náhlého podřazení, reaguje ústrojí rozumně rychle. Malé zklamání přináší snad jen pádla pod volantem. Při jejich použití se totiž převodovka do požadovaného přeřazení dvakrát nehrne a sportovní chování od ní rozhodně nelze očekávat.

Motor má nicméně síly dostatek a díky dvojici turbodmychadel ji nabídne již od minimálních otáček. I 1500 za minutu stačí motoru k tomu, aby převedl důstojné zrychlení, a jeho nasazení pokračuje skrz celé střední pásmo. Teprve okolo čtyř tisíc náhle zátah povolí, ale to si naštěstí převodovka velmi dobře uvědomuje a další rychlost tak přichází ještě před tím, než motor zleniví před červeným polem. Chybějící výkonová špička v kombinaci se solidním odhlučněním je ovšem zárukou toho, že pocit ze zrychlení není nijak výrazný. Teprve pohled na velký tachometr před řidičem prozradí, jak markantní akcelerace umí CR-V dosáhnout a to i v rychlostech překračujících 100 km/h.

Za naprosto vynikající navíc považuji odstupňování. Není výjimkou, že konkurenční automobily, vybavené osmi nebo devítistupňovými převodovkami, nevyužívají vysokého počtu kvaltů naplno. Po městě se potom běžně jezdí na šestku a na nejvyšší, osmý či devátý stupeň, dojde klidně už v osmdesáti nebo devadesáti. V Hondě se nad touto problematikou nicméně zamysleli o něco více a výsledkem je, že odstupňování skutečně pokrývá celé spektrum běžných rychlostí, ve kterých se vůz na silnici pohybuje. Devítka tak přijde ke slovu poprvé ve 130 km/h, kdy má motor necelých 1800 otáček.

Verze s manuální převodovkou dosahovala při minulém testu slušných hodnot spotřeby. Sto kilometrů stálo zpravidla okolo sedmi litrů nafty, ovšem jak to již ve světě aut bývá, komfort něco stojí. Zejména po městě si CR-V nechá pohodlí automatické převodovky s hydrodynamickým měničem zaplatit a dostat se pod osm litrů na sto, tak bývá trochu problém. Výrazně lepší spotřeby se dá dosáhnout mimo město při delších cestách, kde se naplno projeví devět rychlostí a velmi nízké otáčky. V tu chvíli se tak dá spotřeba bez větších problémů stlačit k sedmi na sto.

Ať již zvolíte jednu či druhou převodovku, vždy vám bude společnost dělat dost možná nejlepší prvek, kterým inovované CR-V disponuje. Řeč je o zavěšení, potažmo jeho nastavení, které tvoří perfektní střed mezi pohodlím a jízdními vlastnostmi. Zatímco po městě jsou cítit jen ty větší nerovnosti, navíc schované za poctivě provedené odhlučnění, mimo město si CR-V počíná s vysokou mírou jistoty. Do zatáček se karoserie nenaklání víc, než je nezbytně nutné a na dojmu určitě přidá i slušné řízení s dobře nastaveným odporem posilovače. Limity podvozku se nejčastěji projeví v případě, že se řidič příliš rozvášní a bude si chtít s vysokým CR-V střihnout nějakou tu utaženou vlásenku. Zde se ozve těžiště a dostaví se kolíbavý pocit, spojený s přenosy hmotnosti.

Shrnu-li tedy dojmy z nového CR-V, vybaveného novým dieselovým agregátem a automatickou převodovkou, musím japonskou Hondu určitě pochválit. Devítirychlostní skříň je odladěna na výbornou a to jak po stránce odstupňování, tak i po stránce soužití s motorem. Nové CR-V vám tak bude příjemným společníkem a to nejenom v oblasti pohonného ústrojí. Interiér nabídne dostatek prostoru i pro pět dospělých, navíc hýčkaných bohatou výbavou ve verzi Executive. Rozhodně se neztratí ani zavazadelník, disponující základním objemem 589 litrů, případně 1669 litrů po sklopení zadních sedadel.

A jaká že je cena za přidané pohodlí v podobě automatické převodovky? Zatímco za verzi Executive s motorem 1.6 i-DTEC a manuální převodovkou zaplatíte 939 900 korun, automatika vyjde o 45 000 dráž, tedy na 984 900. A je potom jen a pouze na vás, zda si budete chtít připlatit ještě za sadu asistenčních systémů Honda Sensing, která vychází na rovných 50 tisíc a obsahuje prvky jako adaptivní tempomat, varování před srážkou, aktivní udržování v jízdním pruhu a další prvky.

Celkové hodnocení:	(7,0 / 8)
Motor:	(6,0 / 8)
Převodovka:	(7,5 / 8)
Podvozek:	(7,0 / 8)
Praktičnost:	(7,0 / 8)