Právě testujeme: Jaguar XF S AWD

Nejsilnější současné XF umí být dvěma naprosto různými auty. Na straně jedné se jedná o komfortní limuzínu, která poklidně žehlí nerovnosti a za doprovodu kultivovaného šestiválce vpředu, doveze své pasažéry do místa určení. Na druhou stranu se ale umí proměnit v šelmu, nabízející nefalšovanou zábavu za volantem.

Když se pod dlouhou modrou kapotou rozhvízdá kompresor, který přeplňuje vidlicový šestiválec na výsledných 380 koní, vrhá se XF vpřed s přímo nevídanou vervou. Adaptivní podvozek v dynamickém režimu má rychlé reakce a pohon všech kol umí Jaguara ze zatáček vymrštit s takovou razancí, že i logo se skákající kočkou začne dávat smysl. A aniž bych to od sedanu komfortního ražení čekal, rychlá jízda se stává v tomto případě opravdovou radostí. Vůz jde rychle za tuhým a citlivým řízením, odezva na plyn je díky kompresoru prakticky okamžitá a auto drží v zatáčkách jako přibité, jen s lehkými náznaky přetáčivosti.

A když je dosportováno, stačí přepnout převodovku zase do automatického režimu, stiskem tlačítka uklidnit podvozek i odezvu motoru a nechat se zase jenom vézt. Rozdíl mezi komfortním a dynamickým nastavením je totiž značný a střídá dva různé světy. Jaguar, který ještě před chvílí vymetal zatáčky ve strašném fofru, tak náhle jen poklidně pluje, nedokonalosti silnic i okolní svět jsou kdesi daleko a já si říkám, že jen málo aut bude fungovat univerzálněji.