První dojmy: Opel Mokka X a nový Opel Zafira

Jen málokdy se stane, abych mohl v rámci první prezentace strávit s autem celé stovky kilometrů. S letošními novinkami od Opelu se mi to ale podařilo a musím uznat, že faceliftované modely, nesoucí jako společného jmenovatele novou komunikační technologii OnStar, mají svým zákazníkům rozhodně co nabídnout.

Kdo někdy zabrousil do americké nabídky koncernu GM, pro toho je OnStar již dobře známým prvkem. Zkráceně řečeno, jedná se o technologii, která ve voze spojuje polohové služby, Wi-Fi hotspot, GPS sledování v případě krádeže, asistenci v případě nehody a také komunikaci s živou obsluhou. Kdykoliv stačí v přední části interiéru stisknout modré tlačítko OnStar, vůz odešle svou polohu na dispečink a následně se spojí s živým, česky mluvícím operátorem. Ten potom může zjistit třeba polohu nejbližší benzínky, hotelu, restaurace, nebo prostě jen na dálku zadat do navigace požadovanou adresu. Tentýž operátor se stará také o propojení se záchrannými složkami v případě, že vůz nabourá. Pokud se jedná o nehodu, při níž vystřelily airbagy, auto volá SOS linku OnStar automaticky.

OnStar umí také propojit vozidlo s mobilní aplikací. Na dálku tak lze vůz zamknout, odemknout, podívat se na stav paliva nebo spustit alarm. Auto zároveň odesílá diagnostické údaje a údaje o blížícím se servisu. V neposlední řadě přijde vhod i Wi-Fi hotspot. K vozu se může připojit naráz až sedm zařízení a využívat 4G LTE internetu díky zabudované datové SIM kartě. Služby OnStar jsou ke každému novému Opelu zdarma po dobu jednoho roku, datové služby po dobu tří měsíců a diagnostické služby po dobu pěti let.

Opel Mokka X:

Jenže OnStar není jediným novým prvkem, který faceliftované Opely přináší. Třeba taková Mokka pro rok 2016 dostala do názvu písmeno X a vyspěla snad po všech stránkách. V první řadě je tady vzhled, který se značně odchýlil od roztomile přitroublého výrazu prvních ročníků. Samozřejmě, vůz má pořád typicky „bobulovitý“ tvar, díky kterému vypadá vyšší než širší, ale nová příď si nese nové agresivnější světlomety a také pozměněný nárazník s jinak usazenými mlhovými světly.

Uvnitř proběhla citelná revoluce a nutno uznat, že jen a pouze k lepšímu. Vnitřní prostor se zjednodušil, z prostřední části palubní desky vymizela často diskutovaná změť tlačítek a zůstalo zde jen ovládání klimatizace. Drtivá většina ostatních prvků se potom nastěhovala do útrob infotainmentu InteliLink, jenž je ovládán skrze dotykový displej o úhlopříčce sedm nebo osm palců. Zcela přepracovaný je také přístrojový štít před řidičem. Budíky působí modernějším a ucelenějším dojmem a v jejich prostředku se nachází jiný palubní počítač.

Stejně jako již dříve, jsou i tentokrát doménou Mokky ortopedická sedadla, chlubící se certifikací společnosti AGR. V testovaném kousku byla oděna dokonce do velmi pěkné, hnědé kůže, což interiér ještě o velký kus pozvedlo. Kromě toho, že bych se za volantem posadil klidně o kousek níž, nemohl jsem samotnému sezení vytknout prakticky nic. Polstrování je správně tuhé, boční vedení výrazné, ale neobtěžující. Potěší i nastavitelná délka sedáku, daná výsuvnou stehenní opěrkou.

Pod kapotou mě na mojí zhruba třísetkilometrové cestě doprovázel silnější ze dvou dieselových agregátů, které lze do Mokky objednat. Čtyřválec 1.6 CDTI má 136 koní výkonu, 320 Nm točivého momentu a ve verzi s pohonem všech kol je napojen výhradně na šestistupňovou manuální převodovku. Motor je solidně odhlučněn a chválím jeho schopnost táhnout bez protestů už z velmi nízkých otáček pod 1500 za minutu. Nejlépe se ale cítí od 2000 otáček dál, kde se dostaví lineární a důstojné zrychlení, trvající až do 4000 otáček. Podvozek je odpovídající zaměření Mokky, takže zavěšení příjemně filtruje nerovnosti a ani rozbitá D1 neznamená výraznější nepohodlí. Jak dojde na zatáčky, Mokka vykrouží oblouk s jistotou, ale nemá ráda přehazování z jedné zatáčky do druhé, protože prudké změny směru rozhoupou vysokou karoserii.

Spotřeba se v rámci kategorie řadí mezi ty opravdu hodně nízké. Celou trasu jsme i přes svižnější tempo absolvovali za hodnoty pod šest litrů na sto a to navzdory pohonu všech kol, který spotřebu o kousek zvedne. S klidnou nohou by se bez problému šlo přiblížit okolí pěti litrů na sto kilometrů.

Mokka X pokračuje ve stejném duchu, jako předchozí ročníky, ale přináší drobně dospělejší pojetí, lepší technologie a také nový vzhled, přidávající malé městské bobuli špetku agresivní nátury. Na solidní hodnotě se ustálila i cena. Za základní, ale relativně bohatou výbavu Selection, spjatou pevně s benzínovým motorem 1.6 litru o výkonu 115 koní, žádá Opel 377 900 korun. Testovaná verze 1.6 CDTI s manuální převodovkou a pohonem všech kol je v ceníku nejdražší. Se střední výbavou Enjoy vyjde na 554 900 korun, s nejvyšší Innovation potom na 620 900 korun.

Nový Opel Zafira:

Tak jako se Mokka X lehce přiostřila, nová Zafira naopak v oblasti exteriéru mírně povolila. Velká a vertikálně umístěná „hokejková“ světla, která vzbudila jistou dávku kontroverze, byla s faceliftem vyměněna za konvenční světlomety, skrz které se elegantně táhne linka LED denního svícení. Vše ostatní zůstalo více méně při starém. „Obývák na kolech“ jak Opel svému modelu přezdívá, se tedy stále chlubí typickou MPV karoserií a je vesměs dobrou zprávou, že se žádný příklon k modernímu SUV-MPV trendu nekoná.

Interiér s pěti nebo sedmi sedadly je prostorný, výrazně prosklený a stejně jako v případě aktualizované Mokky, prostý všech zbytečných tlačítek. I v Zafiře proběhla velká tlačítková čistka, na jejímž konci zůstal panel klimatizace a také dotykový displej navigace, osázený kolem dokola dotykovými tlačítky.

Vlastní zmínku ovšem zaslouží ještě dvě tlačítka Tour a Sport na samém vršku palubní desky, která zde naleznete v případě, že přiobjednáte adaptivní podvozek. Jízdní profil Zafiry se tak s každým stisknutím proměňuje přímo k nepoznání. Zatímco v normálním režimu, tedy když není stisknuto ani tlačítko Sport, ani Tour, žehlí podvozek nerovnosti slušně a tiše. Jakmile ale dojde na Tour, stává se ze Zafiry vysloveně plavné auto, které luxuje spáry naší nejstarší dálnice s naprostou samozřejmostí. Myslím, že vzhledem k povaze auta, bude právě nejkomfortnější režim Tour používat většina zákazníků nejčastěji. Poslední mód Sport podvozek výrazně přitvrdí, ovšem ani tehdy se ze Zafiry nestává výrazně nepohodlné auto. Prostě jen dává o nerovnostech více vědět a v zatáčkách lépe potlačuje náklony karoserie.

Ke komfortnímu chování podvozku jde skvěle dohromady i motorizace v prvním testovaném voze, kterou je nejsilnější naftový dvoulitr z nabídky. Jeho 170 koní a 400 Nm točivého momentu je na přední kola přenášeno skrze šestistupňový, hladce řadící automat s hydrodynamickým měničem. Motor slušně táhne v celém spektru otáček a převodovka se chová logicky, motor nepodtáčí, ale ani zbytečně nevytáčí. Hluk do interiéru je dobře potlačen, takže se cestování v Zafiře stává vlastně docela příjemným zážitkem.

Stejně jako u Mokky, jsou i zde přítomna také ona ortopedická sedadla s certifikací. Ukotvení je zase o něco vyšší, ovšem v tomto případě to rozhodně není na škodu, protože při usednutí na místo řidiče má Zafira pocitově hodně dlouhý předek. Aerodynamicky skloněné čelní okno se táhne kamsi dopředu, ale výhled je vynikající i díky zdvojeným a proskleným A sloupkům. Praktickou zajímavostí je systém kolejniček, umístěný mezi sedadly řidiči a spolujezdce. V něm popojíždí nastavitelná loketní opěrka s úložným prostorem a pod ní ještě držák nápojů. Oba prvky lze libovolně přesouvat, případně úplně vyjmout a umístit třeba držák nápojů do horní kolejnice, aby byl více po ruce.

Co se cen týče, nejlevnější Zafiru, vybavenou benzínovým turbomotorem 1.4 litru, manuální převodovkou a nižší výbavou Edition, lze pořídit za 455 900 korun. Testovaná kombinace nejsilnějšího turbodieselu s automatem vyjde v nižší výbavě na 591 900 korun, nebo ve vyšší výbavě Innovation na 666 900 korun. U té lze jenom doporučit také příplatkový adaptivní podvozek, vycházející na 25 200 korun.