První dojmy: Range Rover Evoque Kabriolet

Odvážný koncept jménem Evoque, proměnil se v rukách Land Roveru v nadmíru žádaný produkt. Kompaktního SUV s ohromnou dávkou stylu prodala britská automobilka od roku 2011 již přes půl milionu kusů. Nastal tedy čas, povýšit Evoque na něco víc a přinést do světa aut něco, co nemá obdoby ani konkurenci.

Na světě jsou lidé, a není jich málo, pro který je individualistický Evoque málo individuální. Přesně kvůli nim, a také kvůli těm, co mají prostě rádi nebe nad hlavou, přichází další úroveň. Přichází extravagantní, odvážný a neotřelý Evoque ve verzi kabrio. Vůz, který by podle všech měřítek vlastně neměl dávat smysl, jenže to mu nikdo neřekl, a tak je tady v plné síle a předvádí, co dovede.

Já jsem měl možnost být u prezentace dovedností nového modelu jako jeden z prvních a tak se stalo, že jsem jednoho rána stál s klíčem v ruce před oranžovým, poněkud srandovně vyhlížejícím autem. Bohužel ale Murphyho zákony opět zafungovaly s neochvějnou jistotou, takže ač auto přede mnou nebylo typicky britské, počasí nade mnou, které na mě snášelo vodu, bylo britské až až. Inu, přinejmenším dopolední cestu budeme muset absolvovat s nataženou střechou. Druhou, poněkud odvážnou variantou, byla už jen jízda výhradně vyšší rychlostí, než je 120 km/h. Kolem této hranice se totiž nad otevřeným interiérem kabrioletu udělá clona proudícího vzduchu a neprší do něj.

Ok, střecha tedy zůstává potupně natažená a já se vydávám na cestu vstříc té nejtěžší zkoušce, kterou může off-road podstoupit. Ano, vydávám se po naší hlavní dopravní tepně v podobě dálnice D1, kde mě čeká zhruba padesát kilometrů dlouhý test tlumičů. A světe div se, Evoque Kabriolet tuto disciplínu zvládá bez ztráty kytičky. Podvozek nesoucí o kousek těžší auto je sice drobně tužší, ale jinak se jízda od třídveřových nebo pětidveřových variant prakticky neliší. V interiéru s nataženou střechou je příkladné ticho, nic nevrže ani nevydává jiné zvuky, a teprve na opravdu velkých výmolech je cítit, jak se otevřená karoserie zachvěla o něco víc, než je zvykem. Stále je to ale sranda oproti tomu, co umí předvést některé tradičně pojaté kabriolety.

Sotva sjíždím z dálnice, nastává čas vyzkoušet, jak se ztráta střechy podepsala na jízdních vlastnostech. A ani tady nelze říci křivého slova. Hmotnost sice nabyla, jenže nabyla hlavně ve spodní části, což znamená ještě nižší těžiště, než dosud. Evoque tak pořád jezdí jako dobře naladěný hatchback, živě se vrhá za citlivým, a taky trochu přeposilovaným řízením a v zatáčkách se nikam nenaklání. Svých macatých 1800 kilogramů maskuje s grácií a problém s tímto nákladem nemá ani dvoulitrový turbodiesel z rodiny Ingenium. Udělit vozu důstojnou akceleraci umí bez problému, jen jsem občas polemizoval nad tím, zda devět stupňů v jeho převodovce není přece jenom příliš. Takových sedm by odvedlo podobně dobrou službu a alespoň by nemusel automat neustále řadit.

Brzy opouštím zpevněný asfalt, Evoque se mi chystá předvést, co dovede v drsném terénu. Zde by se dalo vše shrnout do jednoho hesla – dovede totéž co klasické karosářské varianty, a tedy prakticky totéž, co větší bráchové Range Rover a Range Rover Sport. Kabriolet má brodivost půl metru, pořádnou světlou výšku, kompletně ochráněný a zakrytovaný podvozek a také chytrý pohon všech kol, který i v promočeném terénu na letních gumách vyškrábe auto kamkoliv, kam si zamanu. Navíc přestalo pršet, takže při první možné příležitosti šla střecha dolů. A vězte, že absolvovat těžký terén a hluboké brody v kabrioletu je přinejmenším zvláštní pocit.

Když už jsme u té střechy a jejího stahování, kabriolet proměníte na normální SUV či naopak za zhruba osmnáct sekund. Vše probíhá samozřejmě elektricky, až do padesátikilometrové rychlosti, a jak jsem se na vlastní oči přesvědčil, tak také lhostejno na poloze, ve které se auto nachází. Součástí jízd byl i okamžik, kdy se Evoque na terénním zlomu vykřížil natolik, že měl jedno kolo ve vzduchu. A i tehdy šla střecha bez sebemenších problémů sundat či nandat. Úctyhodný výkon.

Jízda bez střechy je i ve vyšších rychlostech nadmíru komfortní. Přes stovku již začne být slyšet aerodynamický hluk, ale pokud jsou vytažena dělená boční okna, a ideálně i nasazený síťovaný deflektor přes zadní sedadla, do auta prakticky nefouká.

Chápu, že mnozí nadšenci do aut, zejména vyznávají-li poněkud tradičnější hodnoty, mohou mít s Evoquem v „kábru“ dost zásadní filozofický problém. Ani mě nebyla vidina malého SUV zaměřeného na styl po chuti, zejména pokud se pyšní tím, že nemá střechu. Jenže Evoque se mi vážně líbí, vážně dává smysl a vážně dovede vše, co verze s pevnou střechou. Vlastně je to auto tak strašně šílené, že si ho musíte zamilovat. A to je jedině dobře. Svět totiž potřebuje šílená auta, která budeme moci milovat pro to, čím jsou.

A na kolik vlastně jediné čtyřmístné, kompaktní a celoroční SUV s pohonem všech kol přijde? Jak asi tušíte, levné to zrovna není, jenže za prémiovou třídu se holt musí připlatit a základní cena 1 416 184 korun na našem trhu vcelku odpovídá schopnostem a dovednostem, které Evoque nabídne.