Se Škodou Octavia G-TEC do Tyrol a zpět

Ropné bohatství naší planety pomalu ale jistě vysychá a i ti nejzarytější příznivci klasického benzínu musí uznat, že je na čase začít zvolna buď panikařit, nebo hledat náhradní palivo. A protože vidina elektrické energie, kterou mnozí označují za budoucnost, nemusí být zaručeně ta nejsprávnější možná, co to zkusit s plynem?

Když se řekne „auto na plyn“ představí si většina lidí stále ještě výhradně pohon na LPG, se kterým se začalo experimentovat už v době, kdy někoho napadlo strčit do kufru klasickou bombu s plynem. Doba však pokročila a současným trendem se spíš než LPG, stává stlačený zemní plyn neboli CNG. Ten nabízí jednak levné palivo (kilogram zemního plynu u nás stojí průměrně pod 26 korun/kilogram) a také nižší spotřebu (kilogram plynu vydá za přibližně 1.4 litru benzínu). CNG má navíc velmi vysoké oktanové číslo, takže umožňuje kultivovanější chod motoru a menší náchylnost ke klepání.

Dost možná jedinou drobnou nevýhodou CNG paliva je omezená dostupnost čerpacích stanic. Zatímco se LPG stalo během let vcelku běžnou komoditou, hledání CNG stanice bez pomoci internetu či vybavené navigace, může být na dlouhé lokte. Tento problém se však již několik let řeší prakticky sám od sebe, a jak roste počet aut na CNG v Evropě, rostou i čerpací stanice jako houby po dešti. V ČR je jich v současné době něco přes 110 a například v Německu, kterým jsem během cesty projížděl, blíží se jejich počet tisíci. Na druhou stranu v cílovém Rakousku se nachází zase jen necelých 200 stanic.

Abych vyzkoušel cestování na CNG a úspornost provozu v praxi, zvolil jsem Škodu Octavia Combi ve verzi G-TEC a cestu do spolkové země Tyrolsko v Rakousku. Celkem 1300 testovacích kilometrů absolvovala Octavia z větší části na plyn, něco potom i na klasický benzín. A kolik jsem si čeho vezl s sebou? Inu, hned po nasednutí, kouká na mě z palubní desky klasická dvojice malých ručiček. Zatímco ta pod rychloměrem patří jako již tradičně ukazateli stavu benzínu v padesátilitrové nádrži, ta pod otáčkoměrem není věnována teplotě vody, ale stavu CNG v nádržích pod podlahou kufru. I když jsou nádrže značně velké, projevuje se zde objemnost lehkého zemního plynu a do auta napasujete „jen“ patnáct kilogramů CNG. Ptáte se, kde se ukrývá standardní teploměr vody, když jeho místo převzal ukazatel CNG? Byl přesunut do palubního počítače, kde si jej můžete zobrazit, stejně jako teplotu oleje. Při studených startech vás navíc auto upozorní, že provozní teplota není dosažena.

Už od prvního nastartování, svítí na mě z budíků zelená kontrolka, značící, že se pohybuji výhradně za pomoci zemního plynu. Přeplňovaná čtrnáctistovka pod kapotou na plyn nejen jezdí, ale i startuje za všech teplot, takže dokud se v nádržích nachází alespoň trocha CNG, nespotřebováváte ani trošku klasického naturalu. Už první městské kilometry potom prozrazují, že jezdit na benzín by nedávalo prakticky žádný smysl. Motor běží tišeji než při provozu na benzín a i přes skromných 110 koní výkonu, nabízí díky 200 Nm točivého momentu příjemný a pružný zátah již hluboko pod dvěma tisíci otáčkami. No a potom je tu spotřeba. První kilometry absolvuji po relativně volné jižní spojce a tedy takříkajíc za hubičku. Než přejedu Prahu, svítí na mě z palubního počítače průměrná spotřeba 3.6 kilogramů plynu na sto kilometrů, což po přepočtu na finance znamená, že kilometr jízdy absolvuji za nějakých 90 haléřů.

Ještě před samotnou cestu, čekají mě nějaké povinnosti spojené s přípravou a celkem tak ukrojím něco okolo 100 kilometrů v městském provozu. Ani tady se ovšem provoz výrazněji neprodraží a městské kilometry zvládám s průměrnou spotřebou 4.5 kilogramu. Pokud chcete jezdit více po městě, možná by se vám hodila automatická převodovka DSG, kterou Škoda ke standardnímu, benzínovému provedení motoru 1.4 TSI nabízí. Do G-TEC varianty si jí bohužel z nějakého důvodu dopřát nemůžete, ale útěchou budiž alespoň fakt, že řazení šestistupňové převodovky chodí příkladně přesně, v příjemně krátkých drahách a s rozumným odporem. Velkým plusem je na druhou stranu přítomnost nezávislého zadního zavěšení, které se standardně montuje až do výrazně výkonnějších variant. I městské nerovnosti tak Octavia zvládá ještě o něco klidněji než normálně a výsledkem je nadmíru pohodlná a dobře odhlučněná jízda.

I přesto, že CNG nádrže zabírají do určité míry zavazadelník, a snižují tak objem z původních 610 litrů na 480 litrů, nakládám bez problému i poslední zbytky z bagáže na cestu. Konečně se vydávám na 580 kilometrů dlouhou trať, což znamená vyjet na dálnici na Plzeň a pokračovat až na dálniční přechod Rozvadov. Na dálnici zprvu nasazuji limitních 130 km/h a po chvíli se průměrná spotřeba ustálí na 4.5 kilogramu plynu na sto, takže prakticky stejně, jako v městském provozu. Potom jsem ale zkusil zvolnit na 120 km/h, vynuloval průměrnou spotřebu a nestíhal se divit. Místo 4.5 kilogramu, svítila náhle z palubního počítače hodnota pouhých 4 kilogramů.

Dávno jsem minul hranici, když plyn po celkem 346 kilometrech (hodně kilometrů z dojezdu ubrala první stovka po městě) konečně dochází. Zelená kontrolka zhasíná, a pokud je motor v danou chvíli ve výraznějším tahu, lze ucítit jemné škubnutí. Nijak zásadní změny však přepnutí na benzínový pohon nepřináší. Chod motoru nepatrně zhrubne a subjektivně bych řekl, že malinko více táhne v nižším a středním spektru otáček. Jsou to však vcelku zanedbatelné změny, které většina řidičů pravděpodobně vůbec nepostřehne.

Nechávám navigaci, aby mi ukázala čerpací stanice CNG, pouze však ty, které jsou situované podél mojí naplánované cesty. K té nejbližší je to nějakých 50 kilometrů, které zdolávám na benzín s průměrnou spotřebou šesti litrů naturalu na sto. Tankování probíhá u stojanu s nápisem Erdgas, který se oproti těm běžným liší jen jednou pistolí a dvojicí tlačítek Start a Stop. Plnící ventil plynové nádrže se nachází pod víčkem nádrže klasické, „tankovací pistole“ se na něj nasadí, zajistí se a tankování se následně spustí stiskem tlačítka Start na stojanu. Vše probíhá odteď automaticky a během necelé minuty je nádrž za doprovodu strašidelných syčivých zvuků naplněna. Do úplně prázdné se vešlo rovnou 16.18 kilogramů CNG, které tentokrát vystačily na 360 kilometrů. Opět by se dalo dojet i víc, ale to už se mi do cesty připletly Alpy, které se svými táhlými stoupáními zvedly spotřebu ze 4 kilogramů na 4.2.

V každém myslitelném případě, vyjde však cestování na CNG daleko levněji než na konvenční benzín a dokonce i naftu. Nádrže jsou plné za necelých 450 korun a vystačí na zhruba 350 kilometrů běžné, nijak extrémně úsporné jízdy. Pojedete-li obě nádrže až do vycucnutí, není překročení hranice 1100 kilometrů na zátah takřka žádný problém. Koneckonců Octavia G-TEC drží i rekord za vůbec nejdelší vzdálenost, kterou kdy sériová Octavia zdolala na jediné dotankování. Dělá to nějakých 1700 kilometrů, ujetých z Česka do Norska. Takový nájezd by ovšem vyžadoval vskutku obří dávku trpělivosti a nízkou cestovní rychlost. Já jsem svých 1300 kilometrů zdolal na celkem 40 kilogramů CNG a 26 litrů naturalu, což znamená celkovou sumu 1737 korun. Kdybych však tankoval CNG důsledněji a zcela vynechal ježdění na benzín, stála by cesta dokonce jen necelých 1400 korun.

Co se ceny týče, vychází Octavia Combi G-TEC v druhé nejnižší výbavě Ambition na 542 900 korun. To je o pouhých 19 tisíc korun víc, než kolik dáte za standardní 1.4 TSI s výkonem 110 kW a o 1 tisíc méně, než za naftový 1.6 TDI o shodném výkonu 81 kW. Takže pokud je úspornost vaší prioritou a benzínový motor je vám blíž než naftový, není příliš nad čím přemýšlet a Octavia G-TEC je volba, která se už po několika málo tisících kilometrech vyplatí.