Test: Citroen C4 1.6 BlueHDI

Zatímco modelová řada DS má v budoucnu nabídnout samostatnou značku s luxusním zaměřením, její mateřský Citroen se má v rámci koncernu PSA vydat zcela opačnou cestou. Právě Citroen má totiž zaměřit svou modelovou nabídku na méně movité zákazníky, kteří za svoje peníze očekávají spíše než luxus, hlavně užitnou hodnotu.

A při testování aktuální verze Citroenu C4 jsem měl možnost vidět, jak bude tato budoucnost vypadat. C4 ke mně dorazila v bílé pastelové barvě, a ač se může pyšnit pěkným a vydařeným vzhledem, své zaměření přece jenom nezapře. Honosné chromované doplňky bychom s výjimkou krytů zrcátek hledali jen marně, stejně jako hliníková kola. Ostře řezaná světla jsou klasické halogeny, ovšem doplněny dnes již očekávatelnými LED diodami denního svícení. Zkrátka a dobře navenek vše nasvědčuje tomu, že se zde spíše než na exkluzivitu, hrálo na účelovost.

O mnoho hodnotnější se však začne C4 zdát ve chvíli, kdy se otevřou dveře. Interiér je ve velmi pěkném designu a vzhledem k ceně působí povětšinou dobře i zvolené materiály. Šedá palubní deska má lehce komplikovaný tvar, nicméně je celá zhotovena z měkčeného plastu. Výdechy klimatizace mají chromované rámečky a pod tím prostředním se ukrývá i malý displej infotaimentu, nabízející navigaci, Bluetooth konektivitu a další prvky, které by ještě donedávna byly vozidlům této cenové kategorie upřeny. Pod navigací se nachází ještě ovládací panel dvouzónové klimatizace, u níž musím pochválit displeje se zobrazením teplot, umístěné přímo v otočných ovladačích. Je to hezký detail, který ve výsledných nákladech nestojí takřka nic.

Řidič se spolujezdcem usedají do sedadel, která jsou sice na první pohled hezky tvarována, ovšem nepostrádají onu typicky francouzskou měkkost. Boční vedení je tedy na první pohled patrné, ale už při nastupování je zřejmé, že bude při jízdě poskytovat jen velmi malou oporu. Na rozdíl od mnoha dalších prvků ve vnitřním prostoru, nepůsobí jejich šedé potahy, evokující myší kožich, zrovna hodnotným dojmem. Pozice v interiéru není ani vysoko ani nízko a nabízí velmi dobrý přehled do všech stran.

Řidič před sebou svírá mohutný čtyřramenný volant, skrz který se nabízí pohled na trojici černých tubusů budíků. Ač vypadá přístrojový štít zcela konvenčně, při prvním otočením klíčem se dostaví zjištění, že všechny jeho ukazatele jsou kompletně digitalizovány. Prostřední části dominuje tachometr s velkými a dobře čitelnými číslicemi, otáčkoměr vlevo je realizován přibývajícími segmenty, kdy jeden znamená hned 250 otáček. Na efekt je plně digitální palubka sice hezkým prvkem, nicméně faktem je, že klasické ručičkové budíky nenahradí a například vyčtení otáček z digitálního otáčkoměru není díky jeho rozlišení tak snadné.

Co do prostornosti, není na tom C4 vůbec špatně. Cestující na zadních místech si přijdou na slušnou porci prostoru, je však vhodné, aby příliš nepřerůstali nějakých 180 centimetrů. Za touto hranicí se totiž dostavuje méně místa pro nohy. Zavazadelník je objemný, bez rezervního kola se vejde i 408 litrů, trochu problémem je však hrana zadního nárazníku, do určité míry omezující vstupní prostor. Po sklopení zadních sedadel, vejde se až 1183 litrů.

Pod kapotou bílého testovacího kusu, ukrývá se motor, který je sice nejdražší z nabídky, ale také jednoznačně nejlepší. Řeč je o dieselovém čtyřválci o objemu 1.6, spadajícím do rodiny BlueHDi. Agregát o výkonu 120 koní je pochopitelně doplněn technologií start-stop a dále napojen na šestistupňovou manuální převodovku. Na počet koní vítězí nad testovaným motorem v nabídce ještě přeplňovaný benzínový tříválec 1.2 PureTech, který disponuje stádem 130 vraníků. Co do točivého momentu, může si však PureTech nechat o 300 Nm, které nabízí dieselová šestnáctka, jenom zdát.

Od prvního naskočení, prováděného pěkně postaru klasickým klíčkem v zapalování (co je na tom vlastně špatně, že už se nepoužívá?) projevuje se motor k posádce příjemně kultivovaně. Řazení není zrovna ozdobou šestistupňové převodovky a kromě delších drah by mu šel vytknout ještě poněkud rozbředlý chod. Přesto však rychlosti zapadají se slušnou přesností a hlavně mírnými odpory, takže v kombinaci s lehkým pedálem spojky není jízda po ucpaném městě otravnější, než je nezbytně nutné.

Už při prvním rozjezdu se projeví charakter motoru, pocházející ze staré školy. Turbo uděluje čtyřválci razantní nástup, přicházející těsně za hodnotou 1500 otáček, a trvající do necelých 3000 otáček. Odsud již snaha motoru pomalu uvadá a ještě než digitální kostičky otáčkoměru doskáčou k číslovce 4, je již vhodné řadit další rychlost. Zejména po městě je C4 díky slušnému výkonu až překvapivě rychlým a obratným autem a neztratí se ani při jízdě mimo něj. S hodnotou 10.6 sekundy, označující čas potřebný ke zrychlení z nuly na sto, je navíc C4 vybavená předmětným motorem nejrychlejší, jakou můžete dostat.

Asi každý ovšem prohlédne, že výkony jsou jen jakýmsi vedlejším produktem toho, co je u motorů této kategorie hlavní. Řeč je pochopitelně o úspornosti a tedy nízké spotřebě. Oficiálně Citroen uvádí kombinovanou spotřebu 3.6 litru, a i když se nedá hovořit o spotřebě přímo kombinované, lze jí s lehkou nohou bez problému dosáhnout. Celkový průměr se během týdenního testování potom držel kolem pěti litrů na sto kilometrů, což je na auto této užitné hodnoty vynikající výsledek. Spořivou kapsu potěší i fakt, že na jedinou šedesátilitrovou nádrž lze bez nejmenšího problému urazit přes 1100 kilometrů.

Motor tedy vybízí hlavně ke klidné a úsporné jízdě a nejinak je tomu i v případě podvozku. Zavěšení C4 se slušnou jistotou polyká nerovnosti, ovšem je třeba počítat s tím, že i tady se místy projeví nízká cena. Zejména od zadní nápravy tak při přejetí větších nerovností přichází ostřejší ráz a výjimkou není ani zaskřípání nebo zadrnčení některé blíže neurčitelné části interiéru. Ve svižněji projížděných zatáčkách potom karoserie předvede poměrně hluboké náklony a na dojmu v tomto případě nepřidá ani řízení, mající dost gumový charakter. Naopak velmi milé je zjištění, že vyšší rychlosti na dálnici zvládá C4 zcela obstojně, bez nutností častých korekcí do řízení a dokonce s překvapivě nízkou hladinou aerodynamického hluku.

Celou dobu zmiňuji nízkou cenu vozu, jaké jsou tedy konkrétní částky, které za svůj nový C4 zaplatíte? Jak již bylo několikrát řečeno, není to vzhledem k užitné hodnotě mnoho. Ceník začíná částkou 349 900 korun za nejnižší výbavu Live a nejlevnější tříválcový turbomotor 1.2 PureTech o výkonu 110 koní. Pro mnou testovaný vůz je však třeba obrátit se na druhou stranu ceníku a konkrétně do výbavové úrovně Feel Edition. Ta stojí v kombinaci s testovaným motorem 454 900 korun, jediný příplatek navíc činí 10 900 korun a týká se navigace.

Ve výsledku tedy za své poměrně rozumné peníze dostanete solidně vybavený vůz, doplněný o výborný, úsporný a přitom dostatečně výkonný motor. Jeho spojení se šestistupňovou manuální převodovkou funguje dobře, neškodilo by však o něco lépe vyladěné řazení. V prostorném interiéru se budete cítit díky obstojnému zpracování dobře a potěší i pohodlně nastavený podvozek. Jeho komfortnost však vcelku efektivně boří naděje na svižnější jízdu, neboť v zatáčkách se vůz dosti naklání. V konečném součtu věřím, že si C4 najde své zákazníky zejména v řadách mladších a méně rozrostlých rodin, které využijí její přepravní potenciál a kterým bude sympatická vysoká úroveň úspornosti. Pro nízkou cenu potom jistě rádi přehlédnou i těch pár nedostatků.

Celkové hodnocení:	(5,0 / 8)
Motor:	(6,5 / 8)
Převodovka:	(4,0 / 8)
Podvozek:	(4,5 / 8)
Praktičnost:	(6,0 / 8)