Test: Citroen Cactus 1.6 e-HDI

Jsou auta, která budete milovat, a jsou auta, která budete nenávidět. Jsou auta vzbuzující emoce i auta taková, která vás nechají naprosto chladnými. No a jedním z nich je i Citroen Cactus. Za nejindividuálnější masově vyráběné auto, jsem až doposud považoval Nissan Juke. Až doposud…

Citroen Cactus je vozem, který se na našich silnicích jen ztěžka bude vyskytovat v hojném počtu. A pro jeho majitele je to dobře. Majitel Cactusu totiž nechce potkávat podobná auta denně. Majitel Cactusu chce, aby byl jeho vůz prohlížen, milován a nenáviděn, obdivován a zavrhován. „Majitelem“ jednoho takového Cactusu jsem se na týden stal i já. Společnost mi dělal jeden kousek, zbarvený do šedohnědé barvy a vybavený prvky Airbump v barvě krémové. Vězte, že tato barevná kombinace je jen náznakem toho, jak extravagantního vzhledu můžete s Cactusem dosáhnout. Přesto jsem však celý týden spatřoval od okolního světa ty nejrozličnější možné reakce. Zatímco někteří se smáli a dávali palce nahoru, někteří koukali překvapeně a někteří si klepali na hlavu.

Asi jediným prvkem, který Cactus stále ještě vzhledem přibližuje k běžné automobilové produkci, je jeho boční silueta. Karoserie je sama o sobě vcelku nízká, linie oken štíhlá a moderní, a záď je příjemně splývavá. Nebylo by to ovšem ono, kdyby tento pohled z boku nerozbíjelo alespoň něco. Za prvé jsou tu mohutné střešní nosiče, za druhé potom fakt, že se jedná o crossover a blatníky jsou tak chráněny mohutným černým oplastováním. No a pak je tady samozřejmě již zmíněný Airbump. Panely z měkkého plastu, rozdělené na segmenty vyplněné vzduchem, se nachází v největší míře na obou bočních dveřích, dále vpředu a vzadu pod světly. Jejich cíl je jasný – eliminovat následky drobných nehod, které se dějí především v přeplněných městských parkovištích. Rozjetý nákupní košík, či paralelně stojící řidič, kterému si vaše auto dovolilo stát v dráze otevíraných dveří. To vše by měly panely Airbump zkousnout bez ztráty kytičky. A skutečně o jejich výdržnosti není pochyb. Panely jsou měkké, nebudou mít problém snést ani větší nárazy. No a kdyby se přece poškodily? Celé se dají vzít a nahradit novými. To samé samozřejmě platí i v případě, že by vás omrzela jejich barva.

Vlastní odstavec si zaslouží světla. Zatímco ta zadní jsou velmi minimalistická, drobná a dodávají spolu s plastovým panelem a logem Citroenu zadní partii hezký nádech, ta přední jsou na tom o poznání jinak. V designové dílně Citroenu obecně vznikla potřeba, mít na Cactusu naruby úplně vše, u čeho je to jenom možné. Tomuto trendu se bohužel nevyhnuly přední světlomety, u kterých někdo řekl, že by bylo fajn je otočit. Zatímco se v automobilovém designu vžil trend dávat hlavní světla a pod ně pásky s LED denním svícením, Cactus má vše naopak. LED světla jsou navrchu a pod nimi nepříliš vzhledná hlavní světla, vypadající jako mlhovky. Ač je design věcí čistě subjektivní, nemohu se ubránit pocitu, že otočení tohoto pořadí by přední masce výrazně pomohlo a dodalo jí to na estetičnu.

Občas bývá zvykem, že nápaditému a extravagantnímu exteriéru, sekunduje pouze průměrný interiér. Ne však u Cactusu. Po otevření dveří se naskýtá pohled na jednoduchou, plochou palubní desku, ze které vystupují dva displeje. Zatímco ten před řidičem je náhradou za konvenční budíky, ten uprostřed poskytuje komplexní informace, nastavení vozu a ovládání navigace. Vzhledem k jeho umístění nijak nevadí čistě dotykové ovládání, ovšem systém by sám o sobě mohl být o kousek rychlejší. Výrazně pomůže vypnutí animovaných přechodů mezi okny, po něm vše výrazně zrychlí. Poměrně zásadní připomínka musí bohužel směřovat ke zmíněnému displeji/budíkům. Ač je grafika hezká a zobrazení základních údajů dobré, zcela zde chybí otáčkoměr. Citroen považuje ukazatel řazení za dostatečný, ovšem budete-li se řídit jeho radami, budete motor často podtáčet. Nezbývá tak, než se spolehnout na instinkty a zkušené ucho.

Dalším problematickým prvkem v interiéru je pozice za volantem. Už při prvním usednutí jsem dlouho bádal nad tím, jak si nastavit sedadlo optimálně. Mezi pedály a jen výškově stavitelným volantem je pouze malá vzdálenost a pohodlná, měkká sedačka má sice obstojné boční vedení, ale přední část sedáku je dost vysoko a s velkým sklonem. S mými 185 centimetry jsem měl problém umístit volant tak, abych si ho koleny neokopával, a zároveň na něj dosáhl.

Na zadní sedadla se bez problému posadí pasažéři středního vzrůstu a asi jediný mínus, který lze zadním místům udělit, se týká pouze vyklápěcích zadních oken. Stahování okének se tak nekoná, místo nich jsou k dispozici velmi rozměrné kapsy ve dveřích. Slušně velký zavazadelník má objem 348 litrů po plato a jeho praktické využití trochu ztěžuje přítomnost vysoké hrany zadního nárazníku. Sklopením neděleného zadního opěráku lze získat až 1170 litrů na náklad.

Pod kapotou tohoto extravagantního kousku žádné speciality nečekejte. Naopak, jakkoliv vůz působí zvláštně a neotřele, jeho pohonné ústrojí je zcela umírněné a hraje především na úspornou notu. Základem je dieselový čtyřválec 1.6 e-HDI o výkonu rovných 100 koní, napojený na manuální pětistupňovou převodovku. Její řazení je příjemně lehké a docela přesné, škoda jen delších drah a vůlí řadicí páky v krajních polohách. Ač se výkon může zdát nevalný, je dosahován ještě před čtyřmi tisíci otáček a společnost v tabulkových datech mu tedy dělá vysoký točivý moment 254 Nm. V praxi se vůz pohybuje, zejména po městě, nadmíru hbitě. Akcelerace je až do 100 km/h svižná a i přes absenci otáčkoměru lze s dobrou jistotou říci, že je motoru nejlépe mezi dvěma a třemi a půl tisíci. Vytáčení kamkoliv dále již postrádá smysl a agregát protestuje nepříjemným hlukem, přenášeným do interiéru. V opačném případě je motor sympaticky tichý.

Za svižné městské svezení si navíc motor řekne jen o velice drobný přísun nafty. V praxi se lze dostat pod pět litrů na sto kilometrů takřka kdekoliv a největší žízeň vyvolává snad jen rychlý dálniční přesun. Ač se nádrž o objemu 45 litrů rozhodně nezdá velká, 800 kilometrů z ní vydolujete bez zaváhání.

Podvozek Cactusu je zacílen tam, kam zbytek vozu, tedy do města. Všechny výtluky městské zástavby a horší silnice celkově, polyká podvozek bez většího nepohodlí a vše se ve voze projevuje víc akusticky, než jako otřesy. Zde příliš nepomáhá místy nedokonalé zpracování interiéru. Tvrdé plasty se tu a tam trochu zachvějí a je o nich slyšet. Chování ve městě je přesto možno hodnotit jako dobré a komfortní. S jistotou v přímém směru to již taková sláva není. Řízení se při dálniční jízdě pocitově odlehčí a je třeba často provádět drobné korekce volantem. Při pokusech o sportovní jízdu se podvozek vysloveně nebránil a za jeho možnostmi pokulhával spíše motor. Veškeré vaše snažení ovšem velmi rychle zamítne zásah stabilizace, který přichází brzy. Její vypnutí je možné jen do rychlosti padesáti kilometrů v hodině, nad tuto hranici se ESP opět samo aktivuje.

Závěrem je nutno zhodnotit Cactus jako nadmíru zajímavý vůz pro ty, kteří se chtějí především odlišit. Jeho vzhled je neotřelý a to platí pro interiér i exteriér. Jeho jízdní vlastnosti jsou ve městě na velmi dobré úrovni a samozřejmě je zde faktor vynikající spotřeby. Bohužel se mnoho prvků, především v interiéru, nedočkalo příliš dokonalého zpracování a něco muselo ustoupit designovému pojetí, preferovanému před praktičností. Pokud vám však jde především o rozpoutávání poprasku a o počet hlav, které se vámi na ulici otočí, je právě Cactus vaším vyvoleným autem. Váš může být již za 333 400 korun a to s tříválcem 1.2 PureTech o výkonu 80 koní. Za testovanou variantu s motorem 1.6 e-HDI a manuálem, zaplatíte přinejmenším 453 400 korun a za vyšší výbavu Shine připlatíte dalších 50 tisíc korun. Dohromady tedy 503 400 korun za solidně vybavený a naprosto neokoukaný vůz.

Celkové hodnocení:	(5,0 / 8)
Motor:	(6,0 / 8)
Převodovka:	(5,0 / 8)
Podvozek:	(5,5 / 8)
Praktičnost:	(5,0 / 8)