Test: Citroen DS3 Racing

Kategorie malých hatchbacků s výkonem okolo 200 koní, má vedle pár zažitých obyvatel i jeden model, který je tak trochu černou ovcí. Luxusní divize Citroenu totiž již podruhé nabízí malou a stylovou DS3, honosící se slůvkem Racing. A pro už podruhé? Protože stejně jako v roce 2010, i po faceliftu nabídne Citroen jen omezenou sérii, čítající okolo dvou tisíc aut.

Takže zatímco u běžných hatchbacků této třídy dostanete hlavně výkonnější motor, lepší podvozek a brzdy a sportovnější interiér, u DS3 Racing dostanete vedle toho všeho také vyšší dávku exkluzivity. A to se rozhodně počítá. Jenže už když vidím DS3 Racing z dálky, začínám si pomalu říkat, jestli neměl Citroen dávkovat tu exkluzivitu o kousek střídměji.

Bílá karosérie s černou střechou vypadá super, a nic nemám ani proti karbonovým doplňkům, mezi které patří rozšíření blatníků, přední lízátko pod nárazníkem a zadní difuzor. I ty červené detaily v podobě rámečku mřížky chladiče a zrcátek nevypadají špatně, přece jenom je to sportovní verze. Co už je ale trochu přes čáru, to jsou všudypřítomné samolepky. Na zadních blatnících se dozvíme, že se jedná o DS3. Na kapotě je zase DS3, kombinovaná s řetězcem „DS3//CR.A55“ a k tomu ještě šipka a hvězdička. V dumání nad tím, co by to všechno asi tak mohlo znamenat, vyzkoušel jsem i „strejdu Gůgla“, ovšem ani ten mi nebyl schopen poradit. Svou dávku samolepek pak obdržela celá střecha a neopomenutelným detailem jsou i samolepky okolo víčka nádrže, nesoucí dramatické nápisy „caution – attention“. A to jako proč?

Při pohledu zvenčí se tak nemohu ubránit dojmu, jako by byla DS3 napadena samolepkovým tunerem. Být auto moje, střihnu si hodinku nebo dvě pokročilé práce se špachtlí, a DS3 ze samolepek vysvobodím. Protože nebýt jich, vypadá Racing vážně výborně, jen decentně vylepšen oproti standardním kouskům. Po otevření dlouhých dveří nahlížím do interiéru, který ctí exteriér ve všech směrech. I zde je spousta doplňků s karbonovým vzhledem a lakovaná palubní deska se nevyhnula alespoň pár samolepkám. Všemu potom dominují dvě ergonomická sedadla, která jako by vypadla ze závodního speciálu. Pln nedočkavosti naskakuji do toho řidičova, tak trochu smířen s tím, že se o tvrdou bočnici praštím do stehna. Jenže ouha, to co vypadá jako nepoddajné boční vedení, je ve skutečnosti jen klasická, vypolstrovaná část. Jak totiž záhy zjišťuji, sedačky se totiž drsňácky a závoďácky sice tváří, ale ve skutečnosti se jedná o klasická měkčí sedadla. Jejich boční vedení na jednu stranu vypadá velmi vážně, ale jakmile se do něj upřete, zdeformuje se a uhne.

Chvilku ladím pozici za volantem, a ačkoliv se sem bez větších problémů poskládám, využil bych možnosti přitáhnout si volant ještě o kousek blíže k sobě. Stejně jako u všech DS3, ani tady není praktičnost vysloveně doménou interiéru. Kufr o objemu 285 litrů samozřejmě není žádný gigant, ale na zavazadla dvoučlenné posádky postačí bohatě. Jeden pár osob je totiž v případě DS3 ideální obsazení. Na zadní sedadla si sice lze sednout i v dospělosti, ale místo tady rozhodně nepřebývá.

Konečně zasouvám klíč do zapalování a startuji benzínovou šestnáctistovku, která se ukrývá pod krátkou kapotou vpředu. Motor se ustaluje na mručivém volnoběhu, o němž je slyšet zejména při stání za autem. Z decentní výfukové dvoukoncovky se nese až překvapivě hutné dunění a když někoho poprosíte, aby poškádlil plyn, dočkáte se i decentního odplivnutí. Do ruky se chopím kulaté hlavice páky řazení (stejně je kulatá prostě a jednoduše nejlepší tvar) a v překvapivě přesné a mechanicky chodící kulise řazení dávám jedničku. Jde se na to.

Už první ucukaný rozjezd nasvědčuje tomu, že nízké otáčky nejsou pro tento motor tím pravým ořechovým. I při městském popojíždění je nejvhodnější držet se alespoň nad dvěma tisíci za minutu, kdy už turbodmychadlo fouká a motor s vervou reaguje na každé přidání plynu. V technických datech si nelze nepovšimnout toho detailu, že přeplňování motoru je dvoustupňové, čímž by se měl výrazně snížit turboefekt a nastolit více atmosférický řád. A to se v zásadě i daří. Po tom, co se motor za dvěma tisíci nadechne poprvé, přichází ještě jeden, o mnoho razantnější kopanec. Ten nastává, jakmile ručička skromného otáčkoměru přesáhne čtyři tisíce a je bod, kdy ze sebe motor vydá maximum. DS3 náhle přejde z poklidného režimu do ostrého a probudí se v ní ona „kapesní raketa“ kterou jsem očekával. Motor za příjemně ostrého zvuku míří k šestitisícové hodnotě, kde leží 207 koní maximálního výkonu. Ovšem zde jeho síla zase uvadá. Dál než do šesti tisíc motor nemá motor smysl příliš vytáčet a je na čase řadit další rychlost.

Ovšem pojďme na to z té druhé strany a řekněme si, že ostrý hatchback zdaleka není jen o výkonu. Dobrý motor, kterým DS3 Racing disponuje, potřebuje ještě důstojný komplement v podobě dobře naladěného podvozku. Ten je ve verzi Racing oproti běžné DS3 o něco snížen, o něco rozšířen a celkově přitvrzen. S pohotovostní hmotností 1165 kilogramů to tedy vypadá na solidní motokáru a já se proto s autem vydávám na jednu ze svých oblíbených okresek, abych viděl, co dokáže tady.

Tuhý podvozek se s chutí vrhá do zatáček a v oblouku špičkově reaguje na povely plynem a přenosy hmotnosti. Náklony karoserie jsou minimální a ani rychle střiženou vlásenkou si auto jen tak nerozhoupete. Nedotáčivost je hodně oddálená, a když na to přijde, pouhým povolením plynu lze vyvolat naopak solidní přetáčivost. Zejména na rychle projížděných kruhových objezdech se mi nezřídka stalo, že jsem kontrováním a plynem krotil klouzající záď. U předokolky se přitom nejedná o nic vysloveně nebezpečného. Ba naopak, je to efektní a zábavné. Vlivem širšího rozchodu se podařilo skoro úplně eliminovat nešvar standardních slabších DS3, spočívající v neklidné zádi při prudkém zpomalování. Racing je i na plných brzdách velmi klidný a ocenit lze i samotné brzdy, které jsou příjemně dávkovatelné a při ježdění na okreskách trvanlivé.

Drobným zklamáním je potom řízení. Když už se Citroen pustil do rozsáhlého přenastavování podvozku, trochu jsem čekal, že verze Racing obdrží i méně snaživý posilovač, který k řidiči propustí vyšší dávku zpětné vazby. V rychle projížděných okreskách mi tak často chybělo více informací skrze volant a celkově mi řízení přišlo trochu jalové. Naopak pochválit musím již jednou zmíněné řazení. Všechny rychlosti zapadají nadmíru přesně a ruka na řadicí páce překonává příjemný, mechanický odpor.

Hlavně na mokré vozovce se mnohdy projeví absence samosvorného diferenciálu přední nápravy. Vnitřní poháněné kolo nemá proti drastickému návalu točivého momentu šanci, a za snížené adheze tak místo parádního rychlého výjezdu z utaženého vracáku, přichází mnohdy jen jeho zběsilé protáčení. Je proto velké štěstí, že lze kontrolu prokluzu i stabilizaci kompletně vypnout a docílit tím toho, že se s vámi vůz nebude prát. To ovšem platí pouze za horších podmínek, je-li venku sucho, není potřeba se o nedostatek gripu přední nápravy bát.

Ve výsledku je tedy DS3 ve verzi Racing zábavnou hračkou. Některé drobné pihy na kráse by se našly, ale stále se jedná o zajímavý a tak trochu výstřední vůz s výborně naladěným podvozkem a silným přeplňovaným motorem. Jeho exteriér je hodně otázkou vkusu a třeba mně osobně už přišel trochu příliš, nicméně chcete-li být nepřehlédnutelní, rozhodně vám udělá radost. Praktičnost je vzhledem ke skromnému vnitřnímu prostoru a tuhému podvozku postavená na vedlejší kolej, ovšem je dobré vědět, že alespoň po stránce spotřeby není každodenní využití nikterak vyloučeno. Testovací týden jsem zakončil se spotřebou čítající 7.7 litru na sto kilometrů. No a na úplný konec cena. Jak již bylo řečeno na začátku, DS3 Racing je s omezeným výrobním nákladem poměrně exkluzivní zboží a za takové se musí platit. Jenže cenovka 842 500 korun, už je skoro hodně peněz.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(7,0 / 8)
Podvozek:	(7,0 / 8)
Praktičnost:	(4,0 / 8)