Test: Fiat 500 1.2 FIRE

Individualizace hýbe světem, a kdo chce dneska prodávat malé městské auto, musí mladší generaci předpokládaných zákazníků nabídnout možnost trochu se na něm po stránce designu vyřádit. Když je k tomu navíc ono auto naprostou legendou a ikonickým vozem lidu, může být po stránce prodejů prakticky vyhráno.

Ano, pětistovka je zkrátka a dobře legenda. Usměvavá, roztomilá bobule, za kterou je radost se otočit a vězte, že se lidé také otočí. I přesto, že je současná, prakticky druhá generace pětistovky v nabídce již od roku 2007, nezastárla za těch devět let snad ani o den. Stále se jedná o zajímavý malý vůz, který po stránce stylu strčí do kapsy veškerou konkurenci. V tomto případě se Fiatu sázka na historii holt vyplatila.

Co byste však na historické pětistovce z padesátých let rozhodně nenašli, to je maskáč. Ano, čtete správně, vrchní část karoserie, oddělená stříbrnou linií, je včetně kapoty, sloupků a střechy poseta maskáčovým vzorem. Jedná se o jeden z mnoha polepů, které si můžete na pětistovku dopřát. Je ovšem na místě se rovnou ptát, zda je zrovna černý maskáč na černém autě tou správnou volbou. Prakticky se jedná jen o matnou černou fólii dvou různých odstínů, které s lesklou černou metalízou příliš nekontrastují. Ke zjištění, že se jedná o maskáč, tak většina lidí dojde až v těsné blízkosti u auta a do té doby si budou říkat, že „je ta pětistovka nějak divně flekatá“. Osobně bych tedy vybral trochu jiný design a myslím, že třeba taková italská trikolóra přes celé auto by byla o dost lepší. Ale každému podle jeho gusta a možnost volby je koneckonců vždycky dobrá.

Stejně jako navenek, můžete ladit vzhled i uvnitř auta. Zde se ukrývá jednoduše vypadající interiér, ke kterému však nelze mít příliš výhrad. Snad těch odkládacích prostor mohlo být o přihrádku víc, ale jinak je vše hezké, korespondující se zevnějškem auta a přes výhradně tvrdé plasty také příkladně zpracované. Najdou se navíc i vysloveně krásné detaily, jako je například plechový štítek se schématem řazení, všitý do kožené manžety řadicí páky. Ta je sama o sobě vynikající, neboť má nejlepší možný tvar, jaký může řadicí páka v autě mít – je prostě kulatá. Co do technologií, máme tady celodigitální budíky, doplněné ještě o malý displej infotainmentu UConnect. Ten sice není nijak převratně hezký či rychlý, a většina mobilních telefonů má dnes větší displej, ale poslouží dobře a odnavigovat umí taky.

Jakožto řidič usedám do jednoduchého sedadla čalouněného kostkovanou látkou a samozřejmě se nemohu vyhnout neřesti, se kterou jsem počítal už dopředu. Sedím trochu jako na záchodě, na krátké nohy a dlouhé ruce, ovšem to je věc, se kterou se musí u tři a půl metru dlouhého autíčka zkrátka počítat. S výjimkou pozice je mi ale docela pohodlně. Sedadlo je sympaticky tuhé, má nastavitelný sklon a opěradlo lze ladit velmi přesně kolečkem. Když to shrnu, reálně mě na sezení v pětistovce štvala jen jedna jediná věc, a sice okénka, která nezajedou až úplně do dveří. Zhruba dva centimetry tak ční nad hranu dveří a kdo má rád v létě loket z okna, musí se smířit s tím, že ho bude tento zbytek tlačit do ruky.

Ač se to může při pohledu z venku, kdy Fiat 500 vypadá jako nákupní taška, zdát jako holé šílenství, jsou zde přítomna i použitelná zadní sedadla. Drtivá většina majitelů je využije pravděpodobně jen velmi sporadicky, ale k mému obrovskému překvapení musím uznat, že sezení v zadní řadě pětistovky je vlastně vcelku slušné. Jako v limuzíně si zde připadat určitě nebudete, ale potřebujete-li jet ve čtyřech (a nepatříte k týmu NBA), dá se stokilometrová cesta absolvovat v relativním komfortu. Pět lidí je ale vzhledem k šíři interiéru zapovězeno. Koneckonců ani řidič se spolujezdcem nesmí být z těch, kteří striktně dbají na dodržování svojí intimní zóny. Během jízdy si budou opravdu nablízku.

Co do zavazadelníku, módní doplňky z italského butiku odvezete, nábytek ze švédského obchodního domu už nikoliv. Pětistovka se pochlubí opravdu velmi skromnými 185 litry, navíc přístupnými přes vcelku vysoký nárazník. Spása se však dostavuje v podobě dělených, sklápěcích zadních sedadel, které dovolují 550 litrů objemu pro zavazadla.

Jak už to u městských miniaut bývá, nenaleznete v ceníku nijak velkou plejádu motorizací. Zcela konkrétně jsou tu tři. Naftový čtyřválec 1.3 Multijet rovnou vynechám, neboť popravdě nevím, proč bych si měl pořizovat roztomilé městské auto na naftu. Zbývají tedy dva benzínové motory, a sice relativně skromný atmosférický čtyřválec 1.2 litru, nebo výstřední řadový dvouválec s turbodmychadlem o objemu 0.9 litru. Já jsem měl možnost vyzkoušet tu rozumnější volbu z této dvojice, a sice čtyřválec bez turba, náležící k rodině motorů Fully Integrated Robotized Engine, zkráceně FIRE. Robota ani požár však pod kapotou nečekejte, slůvko Robotized v názvu pochází z úsvitu motoru před 30 lety, kdy znamenalo, že bude vyráběn na robotizované výrobní lince.

Agregát pod kapotou má skromných 69 koní výkonu, 102 Nm točivého momentu a podle toho také jezdí – skromně. Malý motor je sympaticky kultivovaný, tichý, nechá se bez protestu provozovat i v otáčkách okolo 1200 za minutu, ovšem žádnou dravost či snad dokonce výbušnost po něm nechtějte. Po městě se 900 kilogramů vážící pětistovka pohybuje ještě vcelku čile, ale jak dojde na meziměstské jízdy, je nutno s deficitem počítat. Naštěstí ale Fiat nadělil k motoru krátkou pětistupňovou převodovku, umožňující držet čtyřválec v otáčkách, kde přece jenom chytá dech o něco lépe. Její řazení je navíc přímo výborné. Již popsaná hlavice řadicí páky se pohybuje ve velmi přesných drahách s lehce mechanickým odporem, a nebýt drobných vůlí v jejím konci, bylo by řazení dokonce skvělé.

Motor tedy nijak závratně nejede, ale o to méně žere. I se svižným jízdním stylem jsem se nikdy nedostal přes 6.5 litru na sto kilometrů a s lehkou nohou nebyly nemožné ani hodnoty pod 6 litrů. Významnějším omezením tak v tomto ohledu není ani malinkatá nádrž na 35 litrů paliva, se kterou si pětistovka vystačí na nějakých 500 kilometrů.

Říkáte si teď možná, že je 500 kilometrů až až, stejně je přeci budete zdolávat výhradně ve městě. Jenže chyba lávky! Protože jsem popravdě čekal, že bude pětistovka jízdně mimo město rozevlátá, nejistá a nepříliš funkční, byl jsem přímo ohromen. Podvozek rozhodně není určen pouze do města, a ač se řízení v nízkých rychlostech zdá dost gumové a necitlivé, ve vyšších rychlostech příjemně přituhne a auto drží i přes krátkou a vysokou stavbu obdivuhodně stopu. To vše bez ztráty komfortu, neboť nerovnosti podvozek zdárně maskuje a schová je i za úctyhodně kvalitní odhlučnění. Ve výsledku tedy městské auto pádí cestovních 130 po dálnici se stejným odhodláním, jako 50 po městě a z klidu ho nevytrhnou ani zatáčky, ve kterých se nenaklání víc, než je nezbytně nutné. A přes všechny tyto kvality, zůstává pětistovce vynikající městská manévrovatelnost. Průměr otáčení 9.3 metru sice pořád nemá na Renault Twingo s neskutečnými 8.6 metry, ale i tak se otočíte skoro na pětníku. Jemná část populace navíc využije i tlačítko City, které v nízkých rychlostech sníží odpor volantu na naprosté minimum, skoro jako když točíte s koly zvednutými na heveru.

Možná teď raním svou vlastní mužnost, nicméně musím přiznat, že se mi pětistovka těžko vracela. Veselé malé auto, od kterého jsem toho příliš nečekal, se totiž ukázalo jako naprosto výborný, nezvykle univerzální stroj, který poslouží perfektně ve městě a nezalekne se ani delších výletu mimo něj. Ve výsledku se tedy jedná o nejlepší a zároveň nejstylovější miniauto, se kterým jsem měl možnost v poslední době jet. A navíc není nijak dramaticky drahé. Základní cena s testovaným motorem činí v tuto chvíli 292 600 korun a záleží na vás, kolik dáte za příplatky a personalizaci.