Test: Honda Civic Tourer ADAS

Honda Civic Tourer, kterého jsem měl možnost nedávno vyzkoušet, nebyl v naší redakci prvním kusem. I přesto se však hodně věcí změnilo. Tento konkrétní Civic se k nám totiž dostal v jedné ze svých nejelegantnějších variant, zahalen do luxusně vyhlížející bílé a vybaven nejvyšší výbavou.

Není to však jen výbava Executive, která udělala z Tourera poměrně luxusní a nanejvýš příjemný vůz. Honda se zasadila i o zvýšené bezpečí a to sice tím, že testovanou verzi osadila příplatkovým bezpečnostním paketem ADAS 1, který obsahuje řadu asistentů, vhodných především do města. Naprosto nezištně se tak do přední části vozu zabydlel radar snímající vozidla před vámi, aby řidiče varoval před případnou srážkou, případně do 30 km/h i sám zabrzdil. Neváhám říci, že systém fungoval po celou dobu testu stoprocentně, místy však až zbytečně horlivě. To je však dáno hlavně jízdním stylem a kdo jezdí po městě svižněji, ocení nastavení reakční vzdálenosti varování na nejnižší. V tu chvíli se charakter protikolizního systému mění z hysterického spolujezdce, významně držícího dveřní madlo a každou chvíli zadupávajícího pomyslnou brzdu před sebou, na laxního parťáka, který si nechá upozornění až skoro na poslední chvíli.

V čelním skle si dále nelze nevšimnout kamer, které zastávají funkce sledování dopravních značek a varování před vyjetím z jízdního pruhu. Čidla v zadní části vozu mají na starosti sledování potencionálního mrtvého úhlu zrcátek. Přímo v nich se potom objevuje oranžový symbol, značící vůz, kterému by mohl řidič vjet do cesty. Je-li během svítícího symbolu spuštěn blinkr, proběhne stejně jako v případě blížící se čelní kolize akustické a vizuální varování.

Zatímco zevnějšek Civicu nese pěkně vyhlížející bílou barvu, kombinovanou s lesklou černou maskou chladiče, uvnitř nalézáme interiér kompletně zahalený v černé kůži. Spolu s nezvyklým designem palubní desky a přístrojů, který je pro Civic deváté generace typický, vypadá dobře zpracovaný interiér vozu opravdu velice hezky. Usednutí za volant bude u vyšších postav doprovázet snaha o snížení sedačky, to se ovšem setká s drobným neúspěchem. Sedadla v Civicu jsou prostě ukotvena o něco výše a nad 180 centimetrů bude mít řidič pocit, že sedí spíše nad interiérem, nežli v něm. Nejedná se však o nic drastického a široký rozsah nastavení volantu pomůže deficit dorovnat. Vyšší řidičská pozice je daní za palivovou nádrž umístěnou pod podlahou vozidla.

Toto řešení s sebou ovšem nese nepopiratelný plus v podobě obřího zavazadelníku. Jak napoví již vnější pohled na hranatou zadní část vozu, prostor pro náklad hrál při navrhování Toureru velmi důležitou roli. Celkem je k dispozici v základním postavení sedadel 624 litrů. Dozadu se posadí bez problému průměrně vysocí dospělí, těm vyšším ale začne brzy chybět místo na nohy. Sedadla nesou v terminologii Hondy známé označení Magic Seats. Zadní místům tedy nejen, že jdou sklopit opěráky, ale zároveň s nimi zajede o kus níž i sedák, aby se vytvořila dokonale rovná ložná plocha v kufru. Do takto upraveného Civicu lze naložit celkem 1668 litrů a dokonce se v něm lze v případě potřeby bez sebemenšího problému vyspat. Ve specifických případech mohou Magic Seats zafungovat ještě opačným způsobem a to tak, že se zvedne jejich sedák vzhůru a připaží k opěradlu. Tehdy vznikne v zadní části interiéru „ulička“ průchozí ode dveří ke dveřím, která umožní nakládat všechno možné od televize až po bicykly.

Teď ovšem zavřeme kufr a naopak otevřeme kapotu. Pod ní má své místo pohonná jednotka, jenž se v dnešní automobilové produkci již téměř nevidí. Řeč je o atmosféricky plněném benzínovém čtyřválci o objemu 1.8 litru, jehož lepší využitelnost je zaručena ještě variabilním časováním i-VTEC. Motor dále kooperuje se šestistupňovou, ručně řazenou převodovkou, která převádí jeho 104 kW a 174 Nm na přední kola.

Znalí již nyní zavětřili, že 174 Nm točivého momentu je na dnešní auta hodnota poměrně nevalná. Faktem je, že i když Civic Tourer váží necelých 1350 kilogramů provozní hmotnosti, je motor, zejména potom v první polovině otáčkoměru, vcelku letargický. Kdo chce zrychlovat, musí si podřadit a motoru dopřát alespoň 4 tisíce otáček. Teprve tady pozvolna přichází k životu a jeho zátah trvá zhruba do 6 tisíc otáček. Odsud ho k červenému poli, začínajícímu za hodnotou šest a půl tisíce, již nemá příliš smysl vytáčet. Předjíždění mimo město tedy znamená hodně podřazování a je proto více než dobrou zprávou, že Civic disponuje opravdu skvělým řazením. Jednotlivé kvalty zapadají přesně, s příjemným odporem a při překonávání jen krátkých drah.

Ač tedy motor svými výkony příliš neoslní, kultivovanost je naopak aspekt, ve kterém přímo vyniká. Už od prvního nastartování je příkladně tichý a do interiéru nepřenáší žádné vibrace. Jen velmi decentně se ozve teprve při vyšším zatížení, kdy dá o své existenci vědět tichým, avšak jadrným mručením. Dokonce i kolem běžícího vozidla se rozprostírá úplné ticho a skutečně jsem zažil situaci, kdy jsem pomalu dojel k hloučku lidí, kteří si mysleli, že se jedná o hybrid jedoucí na elektřinu. V této oblasti tedy strčí benzínový motor od Hondy konkurenci s klapavým přímým vstřikem do kapsy.

Nepřeplňovaná osmnáctka má však drobnou rezervu ve spotřebě. Během běžné jízdy se málokdy dostanete pod osm litrů, nicméně spotřeba po městě a mimo něj se liší jen drobně. Za vyšší žíznivost mimo město může i relativně krátce poskládaná převodovka. Motor při dálničních 130 km/h točí skoro 3500 otáček a to není zrovna málo. Celkový průměr během testu tvořil rovných 8 litrů.

Z Civica poháněného nepřeplňovaným motorem byste závoďáka dělali jen těžko, ikdyž podvozek by se vůbec nebránil. Už tak vyváženě nastavené zavěšení, doplňují v případě Toureru ještě adaptivní zadní tlumiče ADS, přítomné u výbav Lifestyle a Executive. Mezi jejich třemi režimy se cykluje malým tlačítkem pod panelem klimatizace a rozdíl je znát okamžitě. Zatímco v režimu Comfort je zadek houpavý a s hladkostí žehlí i větší nerovnosti, nejtvrdší režim Dynamic dodá zádi tuhost, vhodnou i ke sportovnější jízdě. Vlivem lehkého motoru vpředu je Civic velmi dobře vyvážen a pocitově se jedná o velmi živé a dobře zatáčející auto. Nedotáčivosti se za normálních podmínek netřeba obávat a jediné, co by mohlo řidiče nepříjemně překvapit, je tu a tam pocítitelné plavání zádi při prudším brždění. I to je však v Dynamic módu zadních tlumičů omezeno na minimum. Vyvážený podvozek je tak ve výsledku drobně limitován možnostmi motoru a kdo chce jezdit skutečně rychle, bude si muset počkat na chystaný Type-R.

Civic Tourer ve výbavě Executive je tedy dobře vybaveným vozem, doplněným o řadu prvků aktivní bezpečnosti, obsažených v příplatkovém balíčku ADAS 1. Z nadstandardní výbavy se určitě sluší vypíchnout přinejmenším bezklíčový přístup a startování, dofukovací bočnice sedadel a elektricky nastavitelnou bederní opěrku nebo Bi-HID světlomety s funkcí automatických dálkovek. Za tuto příjemnou řadu prvků si navíc Honda nechá zaplatit jen docela rozumnou částku. Zatímco první cena Civicu Tourer je v tuto chvíli stanovena na hodnotu 447 900 korun, která obsahuje i testovaný motor, za výbavu Executive se stejným pohonným ústrojím zaplatíme 579 900 korun. K této částce je potřeba přičíst už jen zmíněný bezpečnostní paket, který vyjde na příjemných 22 500 korun a perleťový lak za 12 900. S výrazně vyšší cenou lze počítat teprve tehdy, když zákazník zatouží po bohatším paketu ADAS 2. Ten přidá do party adaptivní tempomat s brzdnou funkcí, systém pro zmírnění následků nehody CMBS a také navigační systém s úložištěm. Honda si však za tento balíček říká opravdu mastných 131 500 korun.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(5,5 / 8)
Převodovka:	(7,0 / 8)
Podvozek:	(7,5 / 8)
Praktičnost:	(7,0 / 8)