Test: Jeep Cherokee

Ještě donedávna bychom Jeep na českých silnicích hledali jen těžko. Poptávka po ryze amerických vozech byla malá a snaha Jeepu vyjít evropským zákazníkům vstříc ještě menší. Nyní se však vše změnilo a Jeep přichází s modelovou řadou, která by mohla zmlsaným Evropanům vyhovovat.

Jedním ze zástupců je nová, v pořadí již pátá generace modelu Cherokee. Že Jeep s touto ikonou cílí i jinam než do domácí Ameriky, je jasné na první pohled. Zatímco ještě minulá generace byla naprosto tradičního vzezření, u nového Cherokee je vše úplně jinak. Pamatuji si, že když Jeep tuto novinku představil, vzniknul obrovský poprask. Pryč jsou původní hranaté tvary a léty prověřený design přídě, nový vůz má obliny, štěrbinové světlomety zvláštního tvaru a celkově trochu kosmický vzhled.

Co však zůstalo zachováno je klasická maska chladiče s vertikálně orientovanými průduchy, která je pro Jeep vlastní již od prvního Willise. Na tradici se tady hraje hodně a taky na vás kouká z různých koutů auta. Situace sice není taková jako v případě novinky Renegade, tam je odkazů skutečně přehršel, ale i u Cherokeeho tu a tam na nějaký ten obrázek masky nebo oblíbené „Since 1941“ narazíte. Největší invence se však projevila na čelním okně, v jehož černém okraji, přesně dole uprostřed, nachází se obrys původního Willise, lezoucího po skále.

Konečně se přesouvám dovnitř vozu do interiéru, který nelze nazvat jinak než jako americký. Gaučová sedadla v černé kůži jsou měkká, pohodlná a škoda snad jen o kousek kratšího sedáku, který nepodepře stehna v celé délce. Prostoru je požehnaně, řidič a spolujezdec jsou odděleni rozměrnou loketní opěrkou a všemu dominuje podobně velký středový tunel, ze kterého vítězoslavně ční obří páka voliče převodovky. O prosvětlenost interiéru se bez zaváhání postará rozměrná panoramatická střecha s pohyblivým středním panelem. Prvek sice hezký, ale asi kvůli svým rozměrům se nevyhnul tomu nepříjemnému neduhu, že má na nerovnostech tendenci povrzávat. Řešením byla až látková roletka, s jejímž zatažením vrzání jako kouzlem ustalo. Je to škoda, protože interiér je jinak od vnějších vlivů odhlučněn slušně.

Uprostřed palubní desky se nachází, jak tomu bývá v moderních Amerikách zvykem, velký dotykový displej o úhlopříčce 8.4 palce, který do sebe absorboval většinu ovládacích prvků. Těžko byste tak u panelu klimatizace hledali vyhřívání/odvětrávání sedadel nebo vyhřívání volantu. Tyto prvky jsou přístupné přes zmíněný displej po stisknutí patřičné ikony. O kousek užitečnější a ve výsledku obdařen i lepším rozlišením, je displej mezi dvojicí budíků před řidičem. Pomocí šipek na volantu si lze zobrazit nepřeberné množství jízdních a dalších dat a to včetně těch, která nejsou pro evropská auta běžná. Opravdu málokde se dozvíte například přesnou teplotu chladicí kapaliny nebo aktuální napětí na baterii. Trochu netradiční je ovládání rádia tlačítky ze zadní strany volantu, ovšem to je pouze o zvyku.

Zadní část interiéru skýtá rozměrnou lavici se dvěma plnohodnotnými místy, u kterých lze dokonce individuálně nastavit sklon opěradla. Nedostatek místa nehrozí v žádném směru ani u těch nadstandardních pasažérů. Holt v americké škole jsou připraveni na všechno a nejinak je tomu u rozměrného zavazadelníku, který v základním postavení sedadel nabízí 412 litrů, po sklopení potom 1267 litrů. Vstup do kufru není nijak omezován a potěší i drobný detail v podobě odnímatelného věšáku na tašky.

Pod kapotou vínového Cherokee, ukrývá se nezvratný důkaz kooperace Fiatu a Chrysleru. Kooperace je možná špatným slovem vzhledem k faktu, že Fiat Chrysler vlastní, ale to není podstatné. Motorizací Jeepu je totiž pravý italský naftový čtyřválec 2.0 MultiJet, oplývající výkonem 125 kW a točivým momentem 350 Nm. Že je italský nafťák v útrobách amerického Jeepu divný? A co teprve převodovka, kterou se síla přenáší na kola. V tomto případě se jedná o novou, hned devítistupňovou automatickou převodovku s hydrodynamickým měničem. Ta přenáší výkon primárně na přední, v případě potřeby potom na všechna kola.

V praxi toto italskoamerické spojení funguje trochu rozpačitě. Na jedné straně je tu relativně výkonný a příjemně použitelný dieselový motor, na straně druhé převodovka, která má mnohdy svůj rozum a odmítá se podvolit. Většinou sice řadí zcela hladce a bez povšimnutí, ale stačí jeden prudší rozjezd od světel a převodovka vyhodnotí, že se asi bude sportovat. Důsledkem tohoto přepnutí v jejím elektronickém mozku je potom zcela zbytečně vytáčený motor, ucukané řazení a s tím i zvýšená spotřeba. Někdy se naopak skříň zase rozhodne, že ekonomické bude nechat motor převalovat v otáčkách pod 1500, kde diesel přímo volá po podřazení a uvedení do nějakých rozumnějších otáček. Většinu neduhů převodovky v městském provozu lze elegantně vyřešit přepnutím voliče Selec-Terrain do režimu Snow. Převodovka v tu chvíli řadí hladce a motor nevytáčí, musíte se však smířit s tím, že odezva na plyn bude o hodně vlažnější a při plném prošlápnutí nepodřadí ústrojí tak, jak by to udělalo standardně.

Ve výsledku o mnoho lépe je vozu mimo město. Zde funguje devítirychlostní skříň téměř výborně a její vrtochy nejsou tolik znát. Navíc zde naplno využijete výkon motoru, který umí s bezmála dvoutunovým Cherokeem zacvičit více než slušně. Při dálniční jízdě si navíc vychutnáte největší výhodu, kterou umí hned devět rychlostí poskytnout. Při legálních 130 km/h, a podotýkám, že i tady má Cherokee rezervu ke zrychlování, točí motor jen kolem 1700 otáček. Výsledkem je takřka hrobové ticho ve voze panující, které nemá tendence být rozráženo ani aerodynamickým hlukem. Cherokee navíc díky trochu tužšímu podvozku drží dobře přímý směr a jeho rychlostní potenciál na delších cestách je daleko za hranicemi našich zákonem stanovených limitů.

Když už jsem naťukl podvozek, ten se dobře cítí zejména mimo město, ovšem i v zástavbě a na rozbitých cestách si se všemi nástrahami slušně poradí. Co však po americkém hromotlukovi nemůžete chtít, je sportování. Místo aby elegantně kličkoval po zakroucených okreskách, valí se raději vpřed s vervou amerického fotbalisty. Karoserie se v zatáčkách ráda naklání a na dojmu nepřidá ani tuhé, přesto však zcela odtažité řízení, které dodá podobnou jistotu a zpětnou vazbu jako lodní kormidlo. Přesto se však nedá říci, že by byl vůz v zatáčkách neohrabaný. Díky pohonu všech kol krouží zatáčky s ocelovou jistotou a tam, kde by už řidič čekal nával nedotáčivosti, drží záď celé auto stále ve stopě.

Vozy připlouvající z amerického kontinentu měly vždy tendence k výrazně vyšší žravosti, než tomu je u evropských protějšků. Kombinace devíti kvaltů a dieselového motoru ale zkrotila i Jeep a ten si už nepřihne tolik jako dřív. Průměr během testu se pohyboval pod hranicí 7.5 litru na sto kilometrů, přičemž největší žízeň vyvolával tradičně městský provoz, kde se Cherokee pohyboval lehce nad osmi litry. Naopak při klidné jízdě mimo město, dařilo se spotřebu elegantně stlačit pod sedm a na palubním počítači není problém chvílemi spatřit i 6.5 litru.

V konečném součtu je nutno říci, že Cherokee je Evropě a jejímu zákazníkovi dřív, než kdy předtím. Pohodlný, uvnitř luxusní a nadmíru dobře vybavený vůz má ve zdejších poměrech oblíbené pohonné ústrojí, jehož dojem může trochu pokazit snad jen místy tvrdohlavá převodovka. Své zákazníky navíc najde i extravagantní vnější vzhled, který zaručí vysokou míru unikátnosti na silnici. Základní cena za tento svérázný off-road s americkými kořeny činí 885 000 korun. Za nejvyšší výbavu Limited, doplněnou o výkonnější verzi dvoulitrového dieselu a pohon Active Drive I, který neobsahuje například asistent pro jízdu z kopce nebo redukci převodovky, zaplatíme potom 1 119 000 korun. K této ceně je do testovaného vozu nutno připočítat ještě panoramatickou střechu, metalízu, paket obsahující jízdní asistenty, větší verzi multimediálního systému s navigací a pár dalších prvků. Dohromady to dělá 1 286 100 korun, což je cena sice vysoká, ale vzhledem k výbavě a užitné hodnotě adekvátní.

Celkové hodnocení:	(5,0 / 8)
Motor:	(6,5 / 8)
Převodovka:	(3,5 / 8)
Podvozek:	(4,5 / 8)
Praktičnost:	(6,5 / 8)