Test: Jeep Wrangler Unlimited

Ze všech aut co se po světě pohybují, asi jen málokteré se může pyšnit takovou popularitou, jako právě Wrangler. A i když zrovna v našich končinách není tento ocelový jižanský ingot k vidění tolik, v domovské Americe je legendární Jeep takovou ikonou, že třeba taková nabídka různých tuningových dílů, nabývá doslova epických rozměrů.

Konečně i já, človíček schovaný v očích ostříleného Američana tam někde „za louží“, dostal jsem na týden příležitost pocítit trochu té ikonické aury, která se okolo Wranglera vznáší. Hranatý kus americké oceli se na první pohled zcela vymyká všem hodnotám, na kterých jsem byl v Evropě se pohybujícími auty odkojen. Místo dokonale zahlazené karoserie, přísně dbající na aerodynamiku a styl, nabízí Wrangler hrany, vystouplé panty dveří nebo na první pohled robustní oplastování karoserie, vyšperkované gigantickým předním nárazníkem. No a konečně je tu i plátěná střecha, sahající od rámu sklopitelného čelního okna, až po zadní části.

Chcete si pustit do interiéru trochu slunce? Zapomeňte na tlačítka a elektrické pohony vy lenoši! Pěkně ručně odklopit velké ocelové háky nad čelním oknem, a potom střechu zvenku a ideálně ve dvou překlopit dozadu. A když už bude překlopená, tak jí můžete překlopit ještě jednou, a ještě jednou, až vám po povolení dvou šroubů zůstane celá v ruce. Že na vás i bez přítomnosti střechy jdou klaustrofobické pocity? Popravdě při pohledu ven skrz přední okno, které svou výškou evokuje střílnu, se není čemu divit. Není tedy nic lepšího, než vzít rozměrný torx a pokračovat v rozebírání Wrangleru dveřmi. Všechny čtyři jsou venku za pár minut a náhle už vás obklopuje jen trubkový rám.

Popravdě si nejsem ani jist, co by na takovou projížďku bez dveří řekly naše zákony, nicméně raději jsem je po celou dobu poslušně uchoval na své místě. V lehce obstarožním interiéru jsem tak byl bezpečně uzavřen po celou dobu jízdy a vlastně jsem se zde necítil vůbec špatně. Stejně jako zvenku, ani tady bych honosné pozlátko rozhodně nehledal. Prosté a milé přívětivosti se mi však dostalo plnými dávkami, neboť je zde vše, co je k běžnému životu potřeba. Řidič se spolujezdcem usedají do měkčích textilních křesílek, ovšem mírné nepohodlí na delších cestách je bohatě vykoupeno nevídaně štědrým prostorem na nohy.

Vedle velkého volantu se silným věncem, a jiný bych ve Wrangleru vlastně ani nečekal, jsou zdejší dominantou hned dvě páky na středovém tunelu. Zatímco jedna je věnována klasickému voliči pětistupňové automatické převodovky, ta druhá rozhoduje o tom, kam se bude výkon z naftového čtyřválce přenášet. V té přední poloze jsou to pouze zadní kola, v té prostřední všechny čtyři, no a dostanete-li se do úzkých, nabízí zadní poloha ještě služby terénní redukce, drasticky snižující převodový poměr. Je to nicméně jen jeden z mnoha prvků, které Wrangleru pomohou v cestě terénem. Asistent sjezdu z kopce už v dnešní době snad ani nestojí za řeč, ale takové uzamykatelné diferenciály a odpojitelné stabilizátory pro větší křížení náprav, to už je jiné štěstí. Aby i naprostí laici pochopili, o čem je řeč, u Wrangleru lze jednoduše dosáhnout toho, že se všechna čtyři kola budou točit stejnou rychlostí, nezávisle na jejich zatížení a gripu, poháněná motorem zpřevodovaným do síly. V tomto režimu už musíte s autem provádět vskutku hodně velké čuňárny, abyste se dostali do situace, ze které už se vlastním pohonem nevyškrábete ven. Na holičkách vás nenechají ani parametry podvozku. Vysoko umístěný žebřinový rám stojí na dvojici tuhých náprav, takže světlá výška a přechodové úhly je to poslední, co by vás mělo omezit.

Shrnuto jednou větou, Wrangler je skutečně auto do terénu jako dělané. Vlastně není „jako“ dělané, ono je do něj primárně určené. Řekněme si ovšem upřímně, kdo má po kapsách přinejmenším 922 900 korun, aby je mohl nasypat do hračky, kterou se bude jen a pouze brodit bahnem. Většina Wranglerů tak bude muset posloužit i jiným, o hodně konvenčnějším účelům, které samozřejmě zahrnují jízdu po silnici a ve městě.

Veškerý strach z neobhajitelnosti Wranglera před zbytkem rodiny je však neopodstatněný. Stejně jako si hranatý Američan poradí s terénními výzvami, cizí mu nejsou ani ty asfaltové. Naftu spalující agregát má na dnešní poměry mohutný objem 2.8 litru a neméně impozantní je i výkon 147 kW, kombinovaný s točivým momentem 460 Nm. Na převratně dynamické výkony si však musíte nechat zajít chuť a to hned ze dvou důvodů. Jednak je zde faktor pětistupňové automatické převodovky ze staré školy, jednak i nemalá provozní hmotnost 2253 kilogramů, kterou musí motor táhnout spolu se členitým systémem pohonu. I přes drobnou těžkopádnost je však jízda poměrně příjemná a ne příliš rozdílná od jiných aut, vybavených staršími měničovými automaty.

Nějaká ta dynamika pro potřebné předjetí by se také našla a upřímně mě dosti mile překvapila úroveň hluku, nesoucí se kabinou. První nastartování poměrně klapavého motoru sice nevěstilo nic dobrého, ale ani motor sám, ani další části pohonného ústrojí, ani balónové pneumatiky s hrubým vzorkem, ba dokonce ani aerodynamický hluk, neučinily jízdu vyšší rychlostí zásadně otravnou. Samozřejmě, že na polohlasné povídání mezi řadami sedadel to úplně není, ale ani 120 km/h po dálnici není nic nezvladatelného.

Maximální povolenou stotřicítku ovšem úplně doporučit nelze. Zde už otáčky motoru díky kratším převodům rostou zbytečně vysoko, a poslušně je následuje i spotřeba. Ta se v tomto režimu nebezpečně blíží deseti litrům, kdežto při normálním používání se budete zpravidla pohybovat kolem devíti. Po městě ale není problém dosáhnout jedenácti, a jak se podíváte do Wranglerovy domoviny – do terénu, je výsledné číslo poplatné už jen tomu, jak rychle se budete probojovávat vpřed.

Slušnou službu, tedy alespoň v rámci možností, odvede na silnici i podvozek. Tuhé nápravy a gigantické gumové bačkory s nápisem Wrangler se sice projeví občasným uskočením či zakymácením, ovšem pocity výraznějšího plavání jsem nepocítil. Zato rázy od tuhého odpružení jsem pocítil místy dostatečně a to včetně akustických ran, přenášených jen poskrovnu odhlučněným interiérem. Zejména ostřejší příčné nerovnosti dovedou Wranglerem nepříjemně otřást.

Až skoro nakonec, nechal jsem si záměrně ještě praktickou stránku. Hned z první musím Wrangleru, zejména potom ve verzi Unlimited, přičíst k dobru velký a ničím neomezovaný vnitřní prostor. Dozadu se posadí i trojice dospělých a místa budou mít požehnaně, v tomto režimu se ovšem nesmí odklápět střecha, protože její textilní fald potom ulpí zadním pasažérům na hlavách. Kufr bez plata se může pochlubit obřím objemem 897 litrů, nicméně s jeho přístupností je trochu kříž. Do boku vyklápěné víko s rezervou nijak velký průchod neodkryje, a abyste mohli zavazadelník pořádně využít, bude třeba odepnout fólií tvořené zadní okno. Jeho zipy jsou občas trochu nepoddajné, ale co je možná horší, tak hlavně neuzamykatelné, stejně jako ty u bočních zadních oken. Mezi nenechavci a vaším cenným nákladem tak nestojí nic jiného než právě tyto tvrdohlavé zipy, což není právě ideální. Stejně tak není v našich zeměpisných končinách vhodná ani kapota, kterou od otevření dělí jen dvojice gumových klipsů.

Toto jsou ovšem jen drobné nedostatky, které rozhodně Wrangleru nijak neubírají na tom, čím ve skutečnosti je. Jedná se totiž o naprostou legendu nejen ve světě aut terénních, ale i celkově mezi všemi. Jeho vzezření je už desítky let nezaměnitelné s čímkoliv jiným, jeho schopnosti mimo silnici jsou potom zcela ikonické a dodnes prakticky nepřekonané. Za cenu, která u testované varianty Unlimited Rubicon začíná na částce 1 109 100 korun, sice není levný, ale za své peníze dostanete hodně toho originálního, jižanského country.

Celkové hodnocení:	(7,0 / 8)
Motor:	(6,5 / 8)
Převodovka:	(4,0 / 8)
Podvozek:	(7,0 / 8)
Praktičnost:	(8,0 / 8)