Test: Mazda 3 2.0i

Čím víc aut ze segmentu C jsem již otestoval, tím častěji si říkám, jak složité rozhodování mohou mít zákazníci, kteří z rozsáhlé nabídky této kategorie vybírají. Je tu spousta aut, která poslouží velmi dobře, ale jen u málokterého dostanete takové zaměření na řidiče a příjemný sportovní šmrnc, jako u Mazdy 3.

Vše začíná už u vzhledu, na kterém je aplikován designový jazyk „Kodo“. Mazda se tváří zamračeně a bezesporu jí sluší i nízká silueta sedanu s dlouhou přídí a kratičkou zádí. Po stránce praktičnosti samozřejmě vychází lépe hatchback s výklopnými pátými dveřmi, ale co se tvrdých čísel týče, se 419 litry je zavazadelník čtyřdveřového sedanu o něco málo větší. Celý vůz je potom oproti pětidveřovému hatchbacku o 8 centimetrů delší, ačkoliv rozvor zůstal stejný. Místo na zadních sedadlech je tedy stejné, leč pro menší dospěláky dostačující.

V jednoduchém, přehledném a pěkně zpracovaném interiéru usedám do nízko ukotveného sedadla, které by možná zasloužilo o kousek výraznější boční vedení, ale na delší cesty mu není co vytýkat, stejně jako přirozené pozici za volantem. Velkou radost mi udělal mimo jiné i přístrojový štít, kterému dominuje velký otáčkoměr. Právě otáčky jsou totiž vzhledem k motoru dost podstatné, nicméně o tom až za malou chvíli.

Po obou stranách vedle otáčkoměru se ještě objevují dva monochromatické displeje s ukazatelem řazení, počítadlem kilometrů, palivoměrem a funkcemi palubního počítače. Přímo ve výhledu řidiče je k mání průhledový štítek, na který se promítá barevný head-up displej, a ze střední části palubky vyrůstá barevný displej multimediálního systému s navigací. Jeho funkce jsou sympaticky rychlé a velmi dobře se pracuje také s otočným ovladačem za řadicí pákou.

Stiskem startovacího tlačítka se přivádí k životu motor. Je jím benzínový agregát o nadstandardním objemu dvou litrů, ovšem bez dopingu v podobě turbodmychadla. Jak bylo řečeno již mnohokrát všude možně, Mazda se několik posledních let vydává trošku jiným směrem a místo aby hromadně používala přeplňované jednotky jako většina konkurence, sází na klasiku v podobě atmosférických benzínových motorů. Ty jsou však vybaveny velmi vysokým kompresním poměrem, slibujícím úspornost a také tah v nízkých otáčkách.

Papírové parametry nejsou příslibem právě oslnivé dynamiky. Dvoulitr ve slabším provedení má 120 koní a 210 Nm točivého momentu, dosahovaných až ve 4000 otáčkách za minutu. Na druhou stranu je však Mazda 3 při hmotnosti 1200 kilogramů vyloženě lehoučká, takže i skromný výkon stačí k tomu, aby sedan s dvoulitrem pelášil z nuly na sto za důstojných 8.8 sekundy.

Střední otáčkové pásmo motoru bohatě stačí k jízdě ve městě, ale sotva dojde na vyšší rychlosti, začne být motor v nižších otáčkách trochu utahaný. Je tedy potřeba podřadit a v tu chvíli vůz ukáže, jak hravý a hlavně komunikativní umí být. Mazda je ve vyšších otáčkách čilá a řídit jí je jedna radost. Podvozek nastavený do ideálního poměru tuhosti na jednu stranu hladce žehlí nerovnosti, ale na stranu druhou hbitě reaguje na povely přesného řízení s příjemně tuhým posilovačem. Karoserie se do zatáček naklání jen v decentních mezích a když se tlačí na pilu o něco více, přijde ke slovu systém vektorování točivého momentu, který přibrzďováním vnitřních kol zcela eliminuje nedotáčivost.

Motor postupně a plynule s otáčkami přibírá na síle, a aniž by se řadil mezi vyloženě výkonné motory, společně s podvozkem a dalšími prvky tvoří zcela vynikající komplet. Řazení je přesné a jednotlivé rychlosti jsou ideálně odstupňované, spojka jde zlehka a dokonce ani brzdy nejsou přeposilované, ale skrz brzdový pedál se příjemně dávkují.

Stačí si s celým autem trochu hrát a snadno se stane, že vám malý sedan (nebo hatchback) přilne k srdci tak, že z poza jeho volantu nebudete chtít vystoupit. Samozřejmě, že mnohá konkurence s přeplňovanými motory vyžaduje laxnější přístup, kdy stačí šlápnout na plyn a počkat, až se přihlásí ke slovu turbo, ale právě v tom je Mazda svým způsobem jedinečná. Pokud ve vás zůstala alespoň trocha nadšení do řízení a čas strávený za volantem vás baví, jen těžko budete hledat vhodnějšího adepta v rámci daného segmentu.

Navíc krom toho, že je Mazda 3 řidičsky zajímavá, hezká a relativně praktická, je taky poměrně úsporná. Tak akorát výkonný motor v kombinaci s nízkou hmotností znamená, že se umí vůz i po městě pohybovat za spotřeby v okolí sedmi litrů na sto. Mimo město to jde i kolem šesti, ale tam už samozřejmě záleží na tom, jak moc se necháte unést hravým charakterem a zda nezvolíte spíše svižnější, zábavnější tempo. Tak či tak vám nádrž o objemu 51 litrů stačí na nějakých 700 kilometrů dojezdu.

Zbývá už jen poslední otázka a tou je cena. Vůbec nejlevnější Mazdu 3 lze pořídit ve výbavě Emotion s motorem o objemu 1.5 litru, podávajícím výkon 100 koní. Testovaný model byl však v druhé nejvyšší výbavě Revolution, která se slabším dvoulitrem a manuální převodovkou vychází na 532 900 korun. Za tuto cenu se však v autě nachází hromada výbavy, zahrnující třeba sadu jízdních asistentů. Zda zvolíte sedan nebo hatchback, to je jen a pouze na vás. Obě karoserie jsou k mání za stejnou cenu.

Plusy:

• sladění všech ovládacích prvků
• nastavení podvozku
• síla motoru ve vyšších otáčkách
• spotřeba

Mínusy:

• síla motoru v nižších otáčkách