Test: Mercedes-Benz C 220 d kupé

Jaké jsou podle mě nejvýznačnější designové prvky automobilové historie? Tak v první řadě jsou to ploutve, které se objevovaly na amerických korábech padesátých a šedesátých let. A v těsném závěsu za nimi jsou to úžasná bezrámová okna dveří. Mercedes třídy C kupé má přesně taková, a k tomu ještě neméně úžasné auto všude kolem.

Musím se ale přiznat, že první uvedení céčkového kupé, kdy jsem neočekával nic jiného než naprostý designový skvost, provázelo u mě drobné rozčarování. Můj prvotní dojem z auta byl totiž ten, že jeho karoserie působí lehce disproporčně. Velmi zjednodušeně – že je jeho linie bočních oken až příliš vysoká v porovnání s celým bočním profilem. Jenže čím déle jsem na novou dvoudveřovou třídu C koukal, tím více se mi začínal tento designový rozpor svým způsobem líbit. A nakonec jsem dospěl k tomu, že přesně takhle je to správně. A neméně správně je i překrásná modrá barva, která vystoupne z nudné záplavy unifikovaných šedých a bílých odstínů.

Sotva usedám do komfortního, sportovně střiženého sedadla v hnědé kůži, myšlenka na „vysoká“ boční okna se rázem rozpadá. Interiér mě totiž obejme ještě víc, než mne objímá boční vedení samotné sedačky. Pro klaustrofobiky to určitě není, ale kdo rád sedí nízko a je vozem doslova obklopen, ten se zamiluje na první dosednutí. Dle mého je tento pocit uvnitř vozu jediný správný, ale chápu, že ne všem musí být po chuti. Ruku na srdce, výhled z kupé vám neposkytne zrovna dokonalý přehled o dění okolo a parádnické hliníkové ráfky spolu s krásným, leč značně nepraktickým chromovaným lízátkem předního nárazníku, vyvolají při parkování nejednu vrásku na čele. Zejména méně zkušeným řidičům se kvůli omezenému výhledu může povést nějaký ten kontakt s obrubníkem, což se v tomto konkrétním případě nehezky prodraží.

Zanechme ovšem sýčkování a vraťme se ke sbližování ve vztahu řidič-auto. Již zmíněnou nízkou pozici ve výborně tvarovaném a příkladně tuhém sedadle, doplňují ještě pedály umístěné dále vpředu a volant, který si lze přitáhnout dostatečně blízko. Spolu s faktem, že má sedačka prodloužitelný sedák s nastavitelným sklonem, lze si naladit naprosto perfektní pozici za silným koženým věncem volantu. Vše okolo působí přímo luxusním dojmem od tlačítek s jistým chodem, přes kůží obšité dveřní výplně, až po zajímavě vyvedené kruhové výdechy klimatizace. Ze zkušeností vím, že mnoho lidí nemůže vystát displej infotainmentu vystupující z palubní desky do prostoru. Ano, vypadá trochu, jako kdyby ho sem někdo dal na poslední chvíli a ano, dal by se zaměnit za tablet, který někdo domontoval coby improvizovanou navigaci, ale já osobně s tímto designovým řešením žádný problém nemám. Navíc většinu lidí stejně zaujme spíše to, kam se podělo řazení. Klasický volič převodovky se nekoná, místo něj má Mercedes typickou páčku pod volantem v místech, kde se běžně spouští stěrače.

Co se funkce palubních systémů týče, leckoho zprvu jistě zmate „zdvojené“ ovládání infotainmentu, které může probíhat stejně dobře na touchpadu, jako na kolečku pod ním. Tento systém je zprvu poněkud zmatečný, ale Mercedes zde dává každému možnost, aby se svobodně rozhodl, jakým způsobem chce svůj systém ovládat. Reakce a rychlost systému je bez diskuzí a jen výjimečně se stane, abyste na infotainment čekali. Displej přímo před řidičem se potom ovládá z volantu a je umístěn mezi dvojicí klasických budíků. Ty samy o sobě jsou dost možná jedněmi z posledních svého druhu. Již brzy se totiž ručičky definitivně vymění za displeje. Náznakem budiž alespoň teploměr a palivoměr, tvořené pouze LED diodami. Tady bych hned měnil za klasické ručičky, neboť nízké rozlišení palivoměru neumožňuje přesně vyčíst, kolik paliva zbývá.

Máte-li k prémiovým kompaktním kupé alespoň trochu vztah, potom si pod kapotou umíte hned představit šesti či dokonce osmiválcový benzínový motor poklidného chodu, jehož plynule nastupující síla hravě překonává vše ostatní na silnici. Jenže to v tomto případě neplatí, neboť za mřížkou chladiče s vystupujícími chromovanými „krystalky“, ukrývá se dieselový čtyřválec o objemu 2.2 litru.

Jakkoliv ale tento agregát nechceme v autě podobného ražení srdcem, tím více musíme jeho místo pod kapotou modrého Mercedesu ospravedlnit rozumem. Malinko netradičně začnu v tomto místě spotřebou. Nějakých 800 kilometrů v rámci testovacího týdne jsem totiž absolvoval nejen bohatě na jednu nádrž, ale taky s průměrnou spotřebou jen lehce přes šest litrů na sto, přičemž klidnější trasa se dala zvládnout i pod šest. Chápu, že pokud někdo kupuje auta jako je toto pouhým drobným pohybem peněz na účtu, přijde mu otázka spotřeby poněkud přízemní, ale vidina levného provozu je lákavá snad pro každého. Už jen kvůli těm mnoha návštěvám benzínové pumpy, které nemusíte absolvovat.

Mluvit se nedá ani o tom, že by motorizaci 220d scházel výkon. Pochopitelně, že se jedná o jednu z těch slabších variant a v nabídce je hned několik, které jí předčí, ale o dynamiku se netřeba bát. Motor disponuje výkonem 170 koní a točivým momentem 400 Nm, který prožene vůz z nuly na sto za 7.5 sekundy. Na zadní kola se síla přenáší devítistupňovým automatem, se kterým agregát spolupracuje perfektně. Hned devět rychlostí sice způsobí téměř neustálé řazení, ale každé jednotlivé přeřazení je dokonale hladké. Převodovka si navíc počíná velmi inteligentně, na podněty řidiče reaguje rychle, a jakmile se cestuje svižně po dálnici, udržuje vzhledem k širokému rozsahu rychlostí směšně nízké otáčky motoru.

Cestování se stává excelentně hladkým zážitkem nejen po stránce pohonného ústrojí, ale i po stránce podvozku. Sportovní adaptivní zavěšení v rámci AMG paketu je výborně a univerzálně nastaveno. Přes nerovnosti se Mercedes nese většinou lehce, dá vědět až o větších nerovnostech a vše je posádce vzdáleno i díky příkladnému odhlučnění. Když už jsme navíc u posádky, čtyři místa k sezení uvedená v techničáku znamenají, že se čtyři dospělí v Céčkovém kupé také skutečně svezou. Na zadní oddělená sedadla se bez většího problému vlezou osoby do zhruba 180 centimetrů výšky, ovšem to je také určitá hranice. Vyšší jedinci se totiž nevyhnout problémům nejen s koleny, ale hlavně s hlavou, která se bude ve stálém kontaktu s nízkou stropnicí.

A co když se rozhodneme trochu si zasportovat? Ani tady není Mercedes proti a po silnici se pohybuje s naprostou lehkostí. Podvozek nepustí karoserii do zbytečných náklonů a vůz zůstává dlouho neutrální. Na výjezdech ze zatáček se potom projeví vrozená mírná přetáčivost, daná koncepcí s pohonem zadních kol. Podobně dobře je na tom řízení, které sice nepředá moc informací, ale ve sportovním režimu jde hezky ztuha a navíc disponuje skutečně velmi rychlým převodem, díky kterému se auto vrhá do zatáček s radostí.

Motor má typicky plochou křivku točivého momentu, takže ač se nechá vytočit do 4500 otáček bez problému, nečekejte žádnou gradaci a celkový projev není nijak závratně zábavný. Přepínačem Dynamic doporučuji přepnout na režim Sport, který udržuje motor ve vyšších otáčkách a značně zlepšuje odezvu na plyn. Naopak nedoporučuji režim Sport+, který už je přehnaný, podřazuje jako divý a nechává diesel vytáčet do otáček, které již nemají smysl. Pádla pod volantem reagují rychle a pro sportovní svezení jsou jistě ultimativním řešením, ovšem připravte se na to, že devět rychlostí znamená hodně cvakání.

V konečném součtu musím podotknout, že nové třídě C ve variantě kupé lze vytknout jen opravdu máloco. Jedná se o krásný, značně luxusní a nadmíru elegantní vůz, který umí otočit spoustu hlav na chodníku a nabídnout ohromně komfortní cestování. Já bych pod kapotou asi vybíral více srdcem a mou volbou by tak byl některý z benzínových motorů, ale ten naftový nabídne dobrou kultivovanost a důstojnou dynamiku za legrační spotřebu.

Cenově je C 220 d nejlevnějším z dieselových motorů za cenu 1 043 020 korun. Automatická převodovka znamená 66 828 korun navrch a dále už je jen na vás, kolik výbavy navolíte.