Test: Mercedes-Benz CLA Shooting Brake 220 d 4Matic

Nejmenšímu kombíku, který Mercedes ve své nabídce aktuálně poskytuje, nejde v první řadě zdaleka o praktičnost, ale hlavně o styl. O styl, reflektující znovu přicházející éru módních „střeleckých kombíků“, které svůj název získaly historicky od vozů, určených k přepravě loveckého vybavení a ulovené zvěře.

V řeči dnešního marketingu je jako „shooting brake“ nejčastěji označován mimořádně elegantní kombík s plynulou, svažující se siluetou, zkrátka přesně takový, jaký jsem já dostal na test. Jak již bylo řečeno, jedná se o nejmenší model z řady Mercedesů, stojící na platformě MFA, určené pro kompaktní modely s pohonem primárně předních kol.

Jak je na první pohled zřejmé, snaží se model CLA Shooting Brake připodobnit většímu CLS Shooting Brake, což se mu také velmi dobře daří. Boční silueta, zahrnující mimo jiné i linii bočních oken, svažující se vzadu do elegantní „šipky“ je u obou modelů hodně podobná. Jen CLA vypadá oproti CLS pro svou velikost trochu jako vyprané na čtyřicet.

Vysoce elegantní záležitostí, která leckoho překvapí při prvním otevření dveří, jsou bezrámová okna všech čtyř dveří. Toto řešení musím jednoznačně pochválit. Bezrámová okna jsou mojí srdcovou záležitostí a navíc se u čtyř a pětidveřových modelů vidí jen zcela výjimečně.

Za dveřmi se ukrývá typicky „mercedesovsky“ kvalitní interiér. I u menších a levnějších modelů jsou zvoleny vesměs velmi kvalitní materiály, všechna tlačítka mají pěkný chod s jistým cvaknutím a vysloveně hezké jsou i kruhové výdechy klimatizace. Za volantem se silným věncem se potom lze posadit jako ve sporťáku. Sedadla v testovaném kusu jsou tuhá, mají výborné boční vedení a také výsuvnou stehenní opěrku. V rámci interiéru se sedí hodně nízko, což ještě podtrhuje vysoká palubní deska s dvojitým klenutím, která jako by se chystala zahrnout posádku jako lavina.

I tady platí, že kdo dává přednost vzdušnějším prostorům, nebude z interiéru dvakrát nadšen. Kdo se ale chce v autě cítit objat vnitřním prostorem, bude za volantem CLA jako doma. Skrz věnec se mi naskýtá pohled na vystouplé tubusy klasických budíků, doplněné malým teploměrem, palivoměrem a konečně i displejem s funkcí palubního počítače uprostřed. Druhý displej, evokující svým vzezřením tablet, ční z prostředku palubky a patří slušně rychlému infotainmentu s navigací, který se ovládá otočným ovladačem na středové konzoli. S výjimkou tohoto ovladače je mimochodem konzole mezi řidičem a spolujezdcem zcela prázdná, vybavená jen praktickými odkládacími schránkami a držáky na pití. Klasické řazení se nekoná, neboť volič automatické převodovky je pro Mercedes typicky umístěn místo pravé páčky pod volantem.

Kombíky vždy znamenaly hlavně praktičnost a využitelnost, jenže jak již bylo řečeno, tohle není tak úplně obyčejný kombík. Tohle je shooting brake, takže praktická stránka věci musela jít trochu stranou, aby se mohl lépe vyjímat styl a elegance. Navenek se tento záměr dokonale zdařil, ale pochopitelně se musel podepsat na vnitřním prostoru. Na zadní lavici se dva dospěláci sice posadí a dokonce nebudou mít ani výrazný problém s místem nad hlavou, ale není to nic pro klaustrofobiky. Zmiňovaná svažující se silueta oken totiž znamená, že zadní část interiéru působí hodně stísněným a uzavřeným dojmem, který nemusí každému dělat dobře.

O kus horší situace panuje každopádně v kufru. Na objemu 495 litrů není nic špatného, ale vstupní prostor není z největších a navíc si musíte dávat pozor na to, abyste přes svůj náklad zavřeli sešikmené víko kufru. To ale platí až ve chvíli, kdy nastane potřeba naložit zavazadelník po okraj.

Pod kapotou šedého, netypického kombíku se ukrývá pohonné ústrojí, které je naopak pro kombíky vcelku typické. Řeč je o turbodieselovém čtyřválci o objemu 2.2 litru, nabízejícím solidní výkon 177 koní a točivý moment 350 Nm. Síla motoru se přenáší přes sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku na pohon všech kol 4Matic.

Proces spalování nafty pod kapotou se nezapře, takže má motor zejména při studených startech poněkud hrubší a hlučnější chod, ale sotva se zahřeje, velká část hluku přenášeného do kabiny náhle zmizí. První městské kilometry zanechávají drobně smíšené dojmy. Motor s převodovkou spolu sice spolupracují dobře a převodovka řadí logicky, ale při popojíždění a rozjezdech je znát, že se dvouspojkové ústrojí trochu trápí. Nehezkým detailem jsou také občasné vibrace, přenášené od nastartovaného motoru ve chvíli, kdy je zařazená rychlost a auto stojí na brzdách.

Krom toho se po městě projeví až příliš tuhé zavěšení, kterým CLA disponuje. Jeho odhlučnění je samozřejmě na úrovni a celkově působí auto pevným a solidním dojmem, ale zejména ty větší nerovnosti jsou docela dost znát, což kazí jinak komfortní atmosféru auta.

Teprve mimo město se situace značně zlepší a celé auto začne náhle fungovat citelně lépe. Převodovka rychle a jemně sází jednu rychlost za druhou a motor začíná těsně pod dvěma tisíci otáček silně táhnout, což mu vydrží až k červenému poli. Žádná výkonová špička se sice nekoná, ale zrychlení je i v mimoměstských rychlostech natolik důstojné, že plně postačí ke svižnému předjetí na okresce. Když přijde chuť na sportovnější svezení, lze řadit také ručně pádly pod volantem. Na ně převodovka reaguje rychle a často jsem využíval i automatického přeřazení ve chvíli, kdy se motor dostane do červeného pole. Nikdo přece nechce poslouchat roztočený diesel a ve výsledku jsem si při svižné jízdě vystačil jen s levým pádlem pro podřazování.

Sportovním radovánkám je navíc nakloněn i podvozek. Tvrdší jízda městem sice nebyla zrovna z nejpříjemnějších, ale svezení po hladké okresce, kde se malý kombík nenaklání a poslušně se vrhá za řízením s rychlým převodem, to je o kousek zábavnější zážitek. Pohon všech kol navíc prakticky eliminoval nedotáčivost, takže když už to vypadá, že by mělo jít auto za čumákem, přísun točivého momentu na zadní nápravě jej vrátí poslušně do stopy. Ovladatelnost tedy rozhodně zaslouží palec nahoru.

A palce nahoru patří i spotřebě. Ani čistě městské ježdění neznamená víc než sedm a půl litru na sto kilometrů a naopak při výletech mimo město lze stlačit spotřebu významně dolů. Po dálnici spotřebovává Mercedes díky nízkému aerodynamickému odporu a zařazené sedmé rychlosti jen lehce přes šest litrů a opatrná jízda po okreskách znamená ještě nižší hodnoty. Na nádrž o objemu 56 litrů lze bez větších problémů najet kolem 800 kilometrů.

Závěrem je nutno říci, že se nejmenší stylový kombík německé značky nadmíru povedl. Jeho zajímavý vnější vzhled se sice nemusí každému hned líbit, ale já jsem si k němu během testovacího týdne našel cestu a oproti běžným kombíkům je to příjemná změna. Kombinaci motoru s převodovkou nejlépe svědčí jízda mimo město, kde může CLA naplno předvést svoje výborné jízdní vlastnosti, dané tuhým, lehce sportovně nastaveným podvozkem. Ve městě kvůli němu sice poznáte téměř každou nerovnost silnice, ovšem jen co se ocitnete na dálnici nebo na okresce a zjistíte, jak dobře se CLA svým tuhým a rychlým řízením vodí, už nebudete chtít jinak.

Základní cena za CLA v dlouhé verzi Shooting Brake je stanovena na 679 000 korun, ovšem zde počítejte jen se vstupním modelem Entry, vybaveným menším turbodieselem 180 d. Za testovanou variantu, tedy 220 d 4Matic s automatickou převodovkou, je potřeba zaplatit přinejmenším 1 039 390 korun. Dále už zůstává jen na vás, kolik komfortní výbavy do svého auta chcete. Na testovaném voze byl mimo jiné přítomen ještě šedý lak za 20 367 korun, kola za 12 093 korun, automatická klimatizace za 16 230, infotainment s navigací dohromady za 25 459 a další prvky.