Test: Mercedes-Benz GLA 220 CDI 4Matic

Stále se rozrůstající svět SUV a crossoverů, postupně obsáhl již všechny „velikosti“ aut. Zatímco někteří nahlíží při koupi auta do nabídky větších SUV, někdo si vystačí s těmi kompaktními. V tomto segmentu mají své zastoupení i prémiové automobilky a po Audi s modelem Q3 a BMW X1, přichází do hry i Mercedes.

Mercedes si pro vývoj modelu GLA, nejkompaktnějšího SUV v nabídce, které se postaví pod starší model GLK, zvolil základ v aktuální generaci třídy A. Vůz tedy podpírá platforma MFA, typická především koncepcí s motorem umístěným vpředu napříč, pohánějícím primárně přední kola. Celý vůz se potom oblékl do elegantně vyhlížející, svalnaté karoserie, kterou bych neváhal označit jako líbivou. V našem případě byl vůz navíc opatřen zajímavou modrou metalízou a pěknými, osmnáctipalcovými ráfky.

Důležitý designový prvek, dodávající GLA na robustním vzhledu, je poměrně nízká linie bočních oken, opticky snižující celý vůz. Daní za krásu je však výhled z vozu, který nepatří mezi nejsvětlejší chvilky. Ačkoliv by se dala vzhledem k charakteru očekávat zvýšená pozice za volantem a přehled o dění na silnici, GLA vám dá možnost usadit se v rámci interiéru pěkně nízko. Se samotnou řidičskou pozicí jsem byl nadmíru spokojen. Žádné záchodové sezení se nekoná, lze sedět dál od pedálů a v širokém rozsahu nastavitelný volant si přitáhnout blízko tělu. Nadprůměrné jsou také ergonomické sedačky s polokoženými potahy. Jejich tuhé polstrování je ideální na dlouhé cesty a navíc disponují nadstandardním bočním vedením v oblasti opěradla.

Pokud vám při pohledu na fotografie připadá, že právě tohle už jste někde viděli, máte pravdu. Interiér GLA, zejména potom jeho přední část, je takřka beze zbytku převzatý ze zmíněné třídy A, potažmo sedanu CLA. I tady tedy nalezneme sice minimalisticky pojatou, přesto však na tlačítka bohatou středovou konzoli a hlavně multimediální systém Command, jehož pěkný a jemný displej ční z palubní desky, jako by k ní ani nepatřil. Ovládání onoho systému je celé realizováno skrze otočný ovladač doplněný dvěma tlačítky, který je umístěn před loketní opěrkou. Ovládání je intuitivní, a i přesto, že by systém možná zasloužil o kousek modernější grafické zpracování, vše je přehledné a hlavně rychlé.

Druhou částí rozhraní s řidičem je displej palubního počítače, umístěný mezi stříbrnými tubusy budíků. Ten poskytuje mnoho informací a nastavení a ovládá se výhradně z volantu. Pro někoho nezvyklým prvkem řidičova pracoviště může být absence pravé páčky pod volantem, ovládající u drtivé většiny značek stěrače. Její místo zaujala páčka voliče převodovky, která vypadá sice podobně, slouží však ke zcela jinému účelu. Ovládání stěračů bylo přestěhováno na levou stranu k blinkrům.

Po sympaticky rozměrných místech v přední části vozu se přesouváme dozadu, kde nalezneme co do šířky dostatek místa i pro trojici drobnějších cestujících. O něco horší to bude s místem nad hlavou a pro kolena, kde budou mít dlouháni trochu problém. Prostoru pro cestující, který je přece jen drobně omezen rozvorem 2 699 mm, sekunduje solidní zavazadelník o základním objemu 421 litrů. V případě potřeby převážet větší náklad, lze sklopením sedadel rozšířit kufr až na 1235 litrů.

Pod kapotou testovaného GLA bychom nalezli nejsilnější dieselový agregát, který Mercedes do tohoto modelu dodává. Stejně jako slabší brácha se 100 kW, má i tento motor o výkonu 125 kW objem 2154 kubických centimetrů. Maximální výkon je dostupný již od 3400 otáček a velmi důstojná je i hodnota točivého momentu 350 Nm, které motor dosahuje již ve 1400 otáčkách. Podobné výkony na opačné straně bariéry nabídne i benzínový agregát GLA 250, který má stejnou hodnotu točivého momentu, ale výkon celých 155 kW. Kdo by snad zatoužil po něčem z docela jiného světa, ten může sáhnout po sportovní a nekompromisní verzi GLA 45 AMG. Její přeplňovaný motor ze sebe umí vymáčknout celých 265 kW, což z něj dělá nejsilnější produkční dvoulitr na světě.

Zpět ale k našemu skromnějšímu dieselu. V přední části vozu mu dělá společnost ještě sedmistupňový dvouspojkový automat 7G-DCT, ze kterého jde výkon na všechna čtyři kola s upřednostněním přední nápravy. Celé pohonné ústrojí se vyznačuje vynikající souhrou. Kultivovaný motor má dostatek výkonu už v nejnižších otáčkách a krátce odstupňovaná převodovka reaguje na povely plynovým pedálem rychle a logicky. Řazení při klidné jízdě probíhá takřka nezištně a necháte-li vše v rukách automatiky, bude mít skříň připravený vždy ten správný kvalt. Relativně velkému motoru nevadí ani to, že jej převodovka občas zavede do otáček okolo 1200 za minutu, i zde je stále potichu a neprotestuje. Naopak poměrně razantně se motor ozve ve chvíli, kdy ve vás bouchnou saze a rozhodnete se využívat jeho potenciál naplno. Mezi dvěma a třemi a půl tisíci motor pod plynem hřmotně duní, a tuto slušivou zvukovou kulisu vystřídá až kolem čtyř tisíc otáček zvuk vytočeného dieselu, žadonícího o přeřazení. Nic jiného stejně nezbývá, protože žádného dalšího zrychlení se již nedočkáte.

I přesto, že má motor dostatek výkonu takřka kdykoliv a ani svižné zrychlení na dálnici mu nedělá nejmenší problém, nehodlá vás ani přes přítomnost automatu a pohonu všech kol sežrat. Jeho spotřeba je vlastně docela sympatická a pod hranicí sedmi litrů na sto se lze udržet v zásadě kdekoliv. Dálničních 130 km/h znamená na sedmý stupeň jen lehce přes 2000 otáček, takže na dlouhé cesty si GLA vystačí jen s nějakými 6.5 litry.

Teprve pokud se rozhodnete GLA pořádně prohnat, začne v nádrži větší vítr, rovnající se hodnotám přes deset litrů. Motor však proti takovému používání neprotestuje a vůz svojí celkovou koncepcí, která je na pomezí hatchbacku a SUV, je tomu vlastně docela nakloněn. Jen to slůvko nakloněn bere GLA občas až příliš vážně. Při sportovním vyžití musí řidič počítat s většími náklony karoserie a okresky s rychlým sledem utažených zatáček tedy nejsou to úplně pravé. Podvozek se ale při normální jízdě řadí spíše mezi tvrdší a nerovnosti zejména ve městě jsou ve voze trochu cítit. Situaci výrazně zlepšuje alespoň odhlučnění podvozku, které odfiltruje vnější vlivy po akustické stránce.

I přes trochu rozpačité nastavení zavěšení je však GLA schopno velkých věcí. Vůz se v zatáčce vede s jistotou a díky systému pohonu 4Matic, který umí na zadní nápravu krátkodobě poslat až 50% točivého momentu, zůstává za každé situace jistý a neutrální. Připojování druhé nápravy probíhá hladce a v oblouku zatáčky je tak vše zcela čitelné a intuitivní. Co se terénních vlastností týče, GLA bez problému překoná polní cesty či rozblácené příjezdovky, na kterých jej nezastaví ani horší adheze. Na středové konzoli se potom nachází tlačítka, zapínající terénní režim a také sjezdového asistenta. Stále je však třeba mít na paměti nízkou světlou výšku zejména v přední části, která spolu s osmnáctipalcovými koly a silničním vzorkem pneumatik terénní schopnosti silně omezuje.

Shrnu-li všechny poznatky, má GLA zajímavou image danou pěkným vnějším designem, výkonný a přitom úsporný dieselový motor, který si navíc rozumí se zbytkem pohonného ústrojí a v neposlední řadě i příjemný a dobře zpracovaný vnitřní prostor. Zůstává však otázka, kam s ním. Do kategorie SUV moc nezapadá a stejně bychom jej nemohli klasifikovat jako klasický hatchback. Tento přístup má však mnohé do sebe. GLA je prostě samo sebou kategorie příliš neřeší. Má to co moderní zákazníci vyžadují a to je mimo jiné i zvýšený podvozek, nesoucí nějaké ty terénní vlastnosti k dobru „kdyby náhodou“. Za to vše si Mercedes řekne přinejmenším 712 690 korun, za které dostanete nejslabší variantu 180 CDI. V testované motorizaci, doplněné navíc sedmistupňovým automatem a pohonem všech kol, již GLA vychází na 935 330 korun. Po přidání několika příplatků se cena ovšem hodně rychle šplhá přes milion, až se v případě testovaného vozu vyšplhala na částku lehce přesahující 1 100 000 korun.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(6,5 / 8)
Převodovka:	(7,0 / 8)
Podvozek:	(5,0 / 8)
Praktičnost:	(5,5 / 8)