Test: Mitsubishi ASX 2.2 DI-D

Crossovery mohou nabírat různých podob. Zatímco některá auta se snaží hrát si na něco, čím nejsou, některá se nesnaží svou identitu měnit, ale raději nabídnout to nejlepší v rámci dané kategorie. Mezi druhou skupinu patří i Mitsubishi ASX. Pod jeho názvem, který je zkratkou pro Active Sport Crossover se ukrývá příjemný kompaktní vůz, v mnohém odkazující na větší a dospělejší model Outlander.

Stejně jako Outlander, nabízí i ASX robustní vzezření. Ostře řezaná maska se samurajským designem, doplněná ještě některými nefalšovanými offroad prvky, předpovídá slušné vyhlídky na terénní vyjížďky. V našem případě zdobí karoserii ještě doplňky, tvářící se jako vyrobené z uhlíkových vláken. Kryty zrcátek z tohoto materiálu vypadají dobře, samolepky na B a C sloupcích již působí malinko nepatřičně. Nadmíru dobře naopak vypadá bílá metalíza, která vozu dodává velmi elegantní vzezření i jistou dávku exkluzivity.

Hranatý profil karoserie napovídá solidní vnitřní prostor, který uvnitř vozu také nalezneme. Po otevření dveří se naskýtá pohled na poměrně jednoduchý, přesto však účelný a pohledný interiér. Nelze čekat designové výstřelky a propracovaná funkční řešení, interiér nabízí spíše praktičnost a jednoduché, ergonomické uspořádání. Na středové konzoli bychom našli v zásadě jen pár tlačítek, která jsou ovšem zcela dostačující. Ovládání jednoduchého a přehledného rádia ze staré školy zvládne úplně každý, stejně jako ovládání automatické klimatizace, spočívající ve třech otočných ovladačích. Kdybychom snad zatoužili vyměnit klasické rádio za dotykovou navigaci, budeme si muset k ceně vozu připravit 27 990 korun za základní model. V rozmístění ovládacích prvků tedy není problém, místy trochu rozpačitě ovšem působí zpracování. Před sebou sice řidič svírá velmi příjemný, kůží obšitý volant, vachrlatá loketní opěrka ovšem příliš dojmu neudělá.

Naopak prostor je velkým plusem. U řidičova posezu se povedlo slušně vyhnout dodávkovému sezení a zvýšená pozice nabízí příjemný přehled nad okolním děním. K úplnému řidičovu štěstí bude scházet snad jen lepší tvarování středové konzole palubní desky, která po chvíli nepříjemně tlačí do kolene. Ani zadní pasažéři si na místo nemohou stěžovat. Vyšší figury sice budou postrádat více místa pro nohy, nad hlavou by však problém neměl být u nikoho. Za zadními sedadly nalezneme kufr o základním objemu 442 litrů, který je sklopením sedadel rozšířitelný až na pěkných 1219 litrů. Přístup do kufru není vzhledem k vyšší konstrukci auta z nejjednodušších, ale Mitsubishi tento deficit zdárně dohání jen velmi nízkou hranou zadního nárazníku.

Pod bílou kapotou námi testovaného kusu se nachází nejsilnější motor z nabídky. Turbodieselu o objemu 2.2 litru s výkonem 110 kW v ceníku sekunduje ještě stejně výkonný 1.8 DI-D MIVEC, ten má však o 60 Nm méně. Volba motoru je závislá na zvolené převodovce a náš větší motor tím pádem doprovází šestistupňový automat. Jedná se o klasické ústrojí s hydrodynamickým měničem, které předává výkon jen předním nebo volitelně všem kolům. Režimy pohonu jsou přepínatelné tlačítkem na středovém tunelu a k dispozici je kromě 2WD ještě 4WD AUTO, kdy systém sám rozhoduje o potřebě zapojení zadní nápravy a za standardních situací na ní posílá minimálně 2 procenta točivého momentu, a 4WD LOCK, kdy je zadek poháněn stále a systém monitoruje, aby zadní náprava měla stejné otáčky, jako ta přední.

První městské kilometry odhalují spíše pohodové naladění celého systému. Rozjezdy jsou díky měniči naprosto klidné, řazení je takřka nezištné a drobnou pihou na kráse jsou jen vibrace, které se občas přenáší do interiéru. To se však děje výhradně ve chvílích, kdy vozidlo zastaví, ale převodovka má ještě pár sekund zařazeno a měnič zabírá. Otáčky v tu chvíli klesají pod úroveň volnoběhu a do vozu se přenáší sice jen drobné, ale stejně nepříjemné chvění. Jinak ale není pohonnému ústrojí v městské zástavbě co vytknout. Motor má dostatek výkonu už od nízkých otáček, převodovka dokáže na povely reagovat rychle a s dávkou inteligence. Komu by chování skříně samotné nedostačovalo, může rozhodovat o dění sám pomocí pádel pod volantem. Pádla lze začít používat okamžitě i bez přesouvání voliče do polohy manuálu. Podřadit si před zatáčkou lze kdykoliv a je potřeba myslet jen na to, že se manuální režim sám nevypne, ale je potřeba jej ručně deaktivovat přidržením pravého pádla.

Ani po vyjetí z města nedojde motoru dech. Výkon 110 kW bohatě stačí i na dynamickou jízdu a pružné zrychlení. Problém nastane až při snaze o sportovnější jízdu, kdy se projeví deficit v podobě měkce a pohodlně nastaveného podvozku. Ten je od výroby nastaven spíše na plavnou jízdu a přílišným radovánkám nehoví. Po městě posádka ocení poklidné svezení bez rázů přenášených do kabiny, mimo město potom poklidnou jízdu v přímém směru. Při snaze o řezání zatáček ale začne vysoko položená karoserie výrazně zaklekávat a projeví se i vrozená nedotáčivost, daná vyšší hmotností motoru na přední nápravě. Rozhodně to neznamená, že by snad byl podvozek o něco jakkoliv ošizen. Zavěšení si důstojně poradí se všemi druhy nerovností, je velmi slušně odhlučněno, a i když je potřeba počítat s hlubšími náklony vlivem měkčího odpružení, díky nepřeposilovanému řízení zůstává vůz agilní a ovladatelný za každé situace.

Nechme tedy ASX v klidu plout a podívejme se na spotřebu. Ta se řidiči zobrazuje na displeji palubního počítače, umístěném mezi rozměrnými tubusy dvou základních budíků. Jeho grafika je jednoduchá, uspořádání přehledné a vedle digitálního teploměru a palivoměru zde nalezneme vše potřebné. Po městě spotřebovává ASX zpravidla něco přes 7 litrů nafty v závislosti na stylu jízdy a provozu. Pod sedmilitrovou hodnotu se po městě dostává jen velice stěží, ale vzhledem k výkonu motoru a k převodovce bychom to snad ani nemohli čekat. Mimo město klesá spotřebovávané palivo na hodnotu 6,5 litru na sto, případně ještě méně. Tyto hodnoty dovolují i rozumně nastavené převody. Šestka je dostatečně dlouhá, aby motor při dálničních 130 km/h točil jen 2200 otáček a bral si průměrných 6,5 litru.

ASX má tedy ve vínku pohon všech kol, lehce nadstandardní světlou výšku 180 mm a ochranné oplastování karoserie na těch správných místech. Ač tato kombinace zní jako vhodný recept do terénu, je potřeba mít pár věcí na paměti. Tak například přední nájezdový úhel je vlivem dlouhého převisu jen 19,5 stupně, naopak zadní je vlivem krátkého převisu pěkných 31 stupňů. Pohon všech kol skrze elektromechanickou mezinápravovou spojku funguje velmi obstojně a v režimu 4WD Lock není nějaký ten výlet do lehčího terénu problém.

Mitsubishi ASX je ve výsledku statečný a příjemný společník pro každodenní situace. Díky pohodovému pohonnému ústrojí a dobře naladěnému, plavnému podvozku, zvládá všechny typy silnic a nebojí se ani větších výmolů a nerovností na cestách. Za své služby nevyžaduje příliš mnoho litrů nafty, a přesto nabídne příjemnou dynamiku, danou solidním výkonem. A na kolik si Mitsubishi svého crossoveru cení? Námi testovaná varianta, tedy s nejvyšší specifikací výkonu a s druhou nejvyšší výbavou Intense, vyjde včetně příplatků za metalízu a několik ozdobných krytů a lemů na celkových 675 798 korun. To je poměrně milá cena za vůz, který jen tak nezklame.

Celkové hodnocení:	(6,0 / 8)
Motor:	(6,0 / 8)
Převodovka:	(6,0 / 8)
Podvozek:	(6,5 / 8)
Praktičnost:	(5,5 / 8)