Test: Opel Insignia 1.6 ECOTEC

Stálice od Opelu není na našem trhu žádný zelenáč. Její aktuální generace je s námi od modelového roku 2009 a tak není divu, že se pro letošek objevil modernizující facelift, přinášející kromě nového vzhledu interiéru a exteriéru, také nové motory. K nám se dostala Insignia ve verzi Hatchback, tedy s výklopnou zádí, ve výbavě Sport a opatřená zcela novým zážehovým turbomotorem o objemu 1.6 litru.

Právě motor je u Insignie pravděpodobně tou nejdůležitější novinkou. Šestnáctistovka s přímým vstřikováním nese název ECOTEC, disponuje poměrně solidním výkonem 170 koní a točivým momentem 260 Nm. I přesto, že má motor raději klidnou jízdu, dynamika mu rozhodně nechybí. Prodleva turba je jen drobná, přes 3 000 otáček motor zabírá s vervou a i přesto, že postrádá výraznější výkonovou špičku a přes 5 000 se mu již vysloveně nechce, není předjíždění při nedálničních rychlostech problém. Plusem je jednoznačně i utlumení, kdy se od motoru a vlastně i podvozku, přenáší do interiéru jen minimum hluků. Jedinou bolístkou motoru se tak zdá být spotřeba, která se při městské jízdě pohybuje v hodnotách okolo devíti litrů a při ostřejším svezení se téměř ihned šplhá přes deset. Teprve při klidnější jízdě mimo městskou zástavbu se apetit motoru brzdí a lze se dostat na hodnoty překračující sedm litrů.

Na přední kola – pohon všech kol je dostupný jen u výkonnějších benzínových nebo naftových jednotek, je motor napojen skrze šestistupňový manuál. Jeho dráhy jsou sice poněkud delší, ale řazení jde poměrně hladce, a i když není z nejpřesnějších, nijak to vzhledem k charakteru auta, nevadí. Pochválit musím příjemně tvarovanou hlavici řadící páky, která padne do ruky jako ulitá.

Hned za řadící pákou lze v Insignii s vyšší výbavou objevit prvek v autech jen zřídka vídaný, a sice touchpad. Malá dotyková ploška slouží k ovládání navigace a vlastně celého infotaiment systému, skrývajícího se ve velkém dotykovém displeji uprostřed palubní desky. Důležitou její vlastností je i jakási zpětná vazba, jak se přesouvá kurzor po jednotlivých položkách na obrazovce, pulzuje touchpad pod vaším prstem. Jako prvek vhodný k ovládání za jízdy poslouží touchpad dobře, zejména v kombinaci s multifunkčním volantem, ale chcete-li nastavovat podrobnosti nebo psát na virtuální klávesnici, doporučuji raději použít dotykový displej.

Uvelebit se v interiéru je dílem okamžiku. Ve výbavě Sport rozmazluje Insignia přední pasažéry opravdu luxusními koženými sedačkami, které navíc svou světle hnědou barvou nádherně kontrastují s jinak tmavým interiérem. Sedáky i opěráky jsou příjemně tuhé a mají výrazné, avšak neobtěžující boční vedení. Velkou chválu směřuji i k mým oblíbeným výsuvným stehenním opěrkám, fungujícím jako prodloužení sedáku. Trochu zvláštní je způsob nastavování sedadla. Pojezd dopředu a dozadu se dělá ručně, spolu s nastavením sklonu opěradla a přední části sedáku. Navzdory tomu je ale k dispozici elektricky nastavitelná výška sedadla a bederní opěrka. Rozložení toho, která funkce bude elektrická a která manuální, bych si uměl představit i lépe. Malinkým nedostatkem je loketní opěrka. Přesto, že je její umístění velmi dobře a chytře navrženo, je její vykrojení přesně na druhou stranu, než bych jej uvítal. Když jsem se si o ni chtěl opřít loket, tlačila mě hranou, vykrojenou směrem ke spolujezdci, do ruky.

Tak či tak jsem si brzy našel pohodlnou polohu a před sebou svíral příjemný a již dlouho známý volant z produkce GM. Tlustý věnec obšitý perforovanou kůží se skvěle drží a na tlačítka bohatá multifunkce je navržená především tak, aby se s její pomocí dal pohodlně ovládat displej mezi dvěma relativně malými budíky na palubní desce. Ten má úhlopříčku 4.2 palce a většinu věcí, co jsou za jízdy potřeba, obstaráte čistě z něj bez potřeby pouštět volant. K dispozici je řidiči i celá řada bezpečnostních a jízdních asistentů. Kromě dnes již takřka obligátního hlídání mrtvých úhlů a hlídání vyjetí z pruhu, má Insignia také adaptivní tempomat, spojený s několikastupňovým upozorněním před možnou kolizí a sympatickou vychytávku v podobě čtení dopravních značek. Zcela nejužitečnější mi ale přišel systém kontroly provozu za vozem. Podle výrobce by mělo mít radarové čidlo dosah až dvacet metrů a ve chvíli kdy při couvání zaznamená ze strany se blížící objekt, zobrazí upozornění na displeji parkovací kamery. Při vycouvávání z parkovacího místa nedocenitelný společník, který navíc po celou dobu testu s naprostou jistotou snímal i blížící se chodce.

Na nedostatek komfortu si nemohou stěžovat ani obyvatelé zadních sedadel. Nejedná-li se přímo o dlouhány, mají k dispozici dostatek místa před sebou a jediný problém by mohl nastat snad jen kvůli poměrně prudce se svažující střeše, která nenechává příliš místa na hlavu. Nezaostává ani místo v kufru, pětidveřová karosérie označovaná jako hatchback (ikdyž já se spíše přikláním k označení liftback – se stupňovitou zádí) přidává oproti čtyřdveřovému sedanu 30 litrů zavazadlového prostoru navíc a výsledkem je pěkných 530 litrů, přístupných skrz velké víko. Škoda je jen možná až příliš zúženého průchodu ze stran.

Takřka ze všech koutů interiéru je cítit i kvalitní zpracování. Vlastnosti tolik důležité u každodenního společníka bylo učiněno za dost a opravdu takřka všechny prvky vnitřního prostoru jsou provedeny bez výhrad. Vrchní plasty palubní desky jsou měkčené a všechna tlačítka a ovládací prvky, se kterými přichází řidič do styku, jsou z kvalitních materiálů. Opel evidentně myslel i na detaily. Hliníkové pedály jsou pěkným doplňkem, stejně jako pevná a příjemná madla dveří.

I jízdně má Insignia hodně co nabídnout. Kromě zmíněného motoru se slušným potenciálem je výbava Sport doplněná o adaptivní podvozek FlexRide. Pomocí tlačítek nad displejem navigace můžeme zvolit jeden ze tří režimů. K dispozici je klasicky Tour, Normal a Sport, z nichž poslední zmíněný má i možnost podrobnějšího nastavení. Zejména jsem ocenil možnost přehodit řízení do sportovního režimu. Celý vůz náhle přitvrdí, původně gumové řízení ztuhne a s ním i celý podvozek, který náhle nepustí vůz do takových náklonů, jako v ležérním režimu Normal. V zatáčkách se chová vůz neutrálně, k čemuž přispívá i lehký benzínový čtyřválec, nezatěžující přední nápravu. Při pokusu o opravdu sportovní jízdu jde podvozek rozhodit jen obtížně, vůz nemá tendenci se s vámi prát a ani motor neposkytuje takovou porci výkonu, aby způsobil sofistikovanému zavěšení větší potíže.

Coby každodenní společník se Insignia jeví jako dobrá volba. Vzhledem k výbavě sport je velkým plusem moc pěkně zpracovaný a pohodlný interiér, doplněný o přívětivé asistenční systémy a navigaci. Motor 1.6 Turbo má slušný potenciál, za který si bohužel říká o něco vyšší spotřebu, zejména v městském provozu. Velkou výhodou je i adaptivní podvozek FlexRide, jehož služeb využijete ve všech jízdních režimech a umí stejně dobře komfortní plavnou jízdu, jako i sportovněji laděné svezení. K základním 781 900 za výbavu Sport, kombinovanou se základním motorem 1.6 o výkonu 170 koní, je třeba ještě připočíst několik příplatků. Jednoznačně nejvyšší je za kožené hnědé čalounění sedadel (118 900) a celková cena testovaného vozu se vyšplhala až na poměrně vysokých 1 112 200 korun. To není úplně málo, ale vzhledem k úrovni výbavy a provedení vozu, okořeněnému ještě exteriérovou sadu OPC line, to není ani příliš.

Celkové hodnocení:	(6,0 / 8)
Motor:	(5,5 / 8)
Převodovka:	(6,0 / 8)
Podvozek:	(6,5 / 8)
Praktičnost:	(5,5 / 8)

Galerie: