Test: Peugeot 208 GTi

Zeptejte se kteréhokoliv milovníka rychlých hatchbacků, jaké je jeho nejoblíbenější auto. 90% z nich zamáčkne slzu v oku a odpoví bez rozmýšlení „Peugeot 205 GTi“. Tento francouzských hot-hatch vyvolal v osmdesátých letech poprask. Tehdy disponoval naprosto nevídanou agilitou, zábavností a také ochotou jezdit v zatáčkách po třech. Uplynulo od jeho uvedení již spousty let, ovšem některé hodnoty se nezměnily. Aktuální 208 GTi je totiž zase rychlá, zase agilní a zábavná, a zase umí jezdit po třech.

Původní 205 GTi mělo ve své nejsilnější variantě dnes již poměrně nezajímavých 128 koní. I to ovšem stačilo řidičům ke štěstí. Dnešní 208 GTi má samozřejmě o hodně víc a původně atmosférickou 1.9, nahradil moderní přeplňovaný motor 1.6 THP. Výherce své kategorie v nedávno proběhlé anketě motor roku, má pro potřeby 208 GTi nastavený výkon na rovných 200 koní. V kombinaci s točivým momentem nemalých 275 Nm a na dnešní poměry velmi nízkou provozní hmotností 1265 kg, se už podle tabulek nejedná o žádného lenochoda. O motoru není uvnitř vozu téměř vědět. Malý čtyřválec běží kultivovaně a jen decentně prdlající chromová koncovka výfuku dává tušit, že s tímto malým městským vozítkem je něco v nepořádku.

Usedám tedy do opravdu velmi příjemných sportovních sedadel v kombinaci kůže a červené látky, a boční vedení obejme mou prostorově výraznější figuru tak akorát. Sedák je sympaticky tuhý a v dobrém sklonu. Na sezení na krátké ruce a dlouhé nohy bohužel nelze než zapomenout. Už z principu konstrukce je dáno, že mezi volantem a pedály není příliš dlouhá vzdálenost a musím se tak spokojit s drobně záchodovým sezením. Trocha rozčarování přichází i při nastavování volantu. Malinkaté kolečko se skutečně parádním perforovaným obšitím a červenou páskou na dvanácté hodině, jako by mezi mě a budíky prostě nepasovalo. Na přístrojový štít se totiž na rozdíl od běžně řešených vozů kouká přes volant a já prostě ne a ne najít tu správnou polohu, kdy by byl volant dostatečně vysoko a zároveň by nepřekrýval alespoň malý kousek z budíků. No holt se nedá nic dělat, nebudu prostě jezdit pomaleji než padesátkou, níž na budík nevidím.

A jak jsem se hned záhy dozvěděl, pomaleji to vlastně ani nejde. 208 GTi je proklatě rychlé auto a jestli je něco víc než rychlé, tak je proklatě zábavné. Turbomotor je pro různé hrátky jako stvořený. Jede již z nízkých otáček, turbodíra je měřitelná mrknutím oka a podržíte-li jej do vysokých otáček, umí i krásně zazpívat. Dech šestnáctistovce dochází teprve s dosažením šesti tisíc otáček, kdy dá neochotou k dalšímu zrychlování pomalu najevo, že by bylo příhodno zařadit další kvalt. I tento úkon je přitom radostí, když k šestistupňové převodovce náleží řadicí páka v přesné kulise s krátkými drahami. Neméně dobře působí i masivní hlavice páky vyvedená z hliníku. Drobnou nevýhodu tohoto elegantního detailu lze spatřovat v letních měsících, kdy je velmi rychlé přeřazování jediným způsobem, kterak se vyhnout popáleninám prvního stupně.

Že k dobrému pohonnému ústrojí neodmyslitelně patří i dobrý podvozek, to v Peugeotu vědí moc dobře. Ten v GTi je naladěn skutečně výborně. Tuhé zavěšení drží vůz v zatáčkách nekompromisně, ale přitom stále poskytuje solidní míru komfortu a na nerovnostech nemá tendence odskakovat ani při rychlé jízdě. A právě rychlá jízdě je to, co má 208 GTi nejraději. Nutí vás zrychlovat, nutí vás se učit a jako učební pomůcka funguje sám dokonale. Vše se děje uhlazeně, s citem a kontrolovaně. Záď má občas tendenci pod brzdami lehce zaplavat, ale ani to není moment, kdy by se řidič za volantem cítil nejistě. V zatáčce je auto plně kontrolovatelné plynem a při utažení stopy se malý Peugeot rád projede po třech. Tak jako pes zvedá zadní tlapku u patníků, 208 GTi ji zvedá u apexů utažených zatáček. Nedotáčivost? Asi jste chtěli říct „hravost“, to je totiž v souvislosti s malým hot hatchem to správné slovo. Jedinou výtku v oblasti jízdních vlastností je nutno směřovat k řízení, poměrně dosti naposilované řízení nepředá tolik informací, kolik by sportovně založený řidič očekával. Tato drobná nevýhoda však budiž vykoupena faktem, že mezi dorazy obkrouží volant jen 2.8 otáčky, čímž je řízení poměrně slušně strmé. Je to jedině dobře, protože ručkování po zespoda zploštělém volantu (kde se sakra vzala tahle móda) není nic moc. V tomto případě si však ve většině zatáček lze vystačit bez něj.

Zpomalme však na chvíli, díky dobře dávkovatelným brzdám to jde dobře, škoda jen, že při tvrdším zacházení mají tendenci vadnout, a vydejme se s 208 GTi na nějakou každodenní obchůzku, dejme tomu po městě. Ani tady se ostrý malý hatch neztratí. Dobře odhlučněný podvozek, který ještě před chvílí držel karoserii v utažených zatáčkách, najednou hrdinně vymetá kočičí hlavy hlavního města, jako by mu to ani nevadilo. Samozřejmě, že plavný komfort poskytnout nedokáže, ale vzhledem ke své primární nátuře se rozhodně nenechá zahanbit. Dokonce i motor je po městě dobrým společníkem. Jak bylo již řečeno dříve, nástup v nízkých otáčkách umožní řadit jen minimálně a více než kde jinde je plusem kultivovaný chod, dovolující jízdu i v otáčkách pod 1500 za minutu.

Ani v dalších disciplínách nemá 208 GTi potřebu nikoho trýznit. Základ je přece jenom v malém městském autě, jehož primární snahou je maximalizovat užitek. GTi tak disponuje nákladovým prostorem o objemu 311 litrů, omezeným jen vysokou hranou nárazníku. Sedět na zadních sedadlech samozřejmě není žádná velká výhra, ale když už se skrz dlouhé dveře dozadu nasouká průměrně, nebo raději podprůměrně vysoká postava, čeká i tam poměrně dostatek místa. Chytře vyřešený je i prostor před spolujezdcem, díky kterému lze předního pasažéra posunout hodně dopředu, a tomu za ním tak dopřát více místa pro nohy.

Celkově se v interiéru 208 GTi nelze necítit dobře. Aniž by vůz jakkoliv dával přehnaně najevo svůj sportovní původ, rozdíl od standardní 208 je znát. Palubní deska je z větší části obšita na dotek příjemnou koženkou a nezapomnělo se na prošívání červenou nití všude, kde je to možné. Celému interiéru potom dominuje velký dotykový displej, jemuž sekunduje podle aktuální módy jen minimum tlačítek.

A nyní klasická otázka „za kolik to vlastně jezdí“. Stejně jako vším ostatním, i zde si GTi zachovává každodenní využitelnost a rozhodně se nechová rozežraně. Budete-li využívat potenciálu motoru pro klidnou jízdu a pracovat s točivým momentem v nízkých otáčkách, umí spotřeba spadnout pod sedm litrů na sto kilometrů. My jsme celý týden, během kterého GTi jezdilo spíše rychleji než pomaleji, absolvovali za něco přes 8 litrů, částečně tvořených městským provozem a mnohdy i sportovním vyžitím.

Peugeot 208 GTi dostál svému názvu beze zbytku. Tři magická písmena vzbuzující emoce milovníků rychlých hatchbacků již po desetiletí, si 208 o výkonu 200 koní rozhodně zaslouží. Auto je neuvěřitelně hravé, zábavné a vykoná jakoukoliv službu, kterou po něm budete chtít. Po městě jste jen nenápadným řadovým městským autem, mimo něj potom král utažených okresek. A na kolik si Peugeot tento svůj výtvor cení? V ceníku 208 GTi svítí rozumná číslovka 513 500 korun. K této ceně bychom v případě testovaného modelu připočetli ještě 17 tisíc za bílý perleťový lak, 12 za dotykový displej s navigací a CD přehrávačem a 6 za příplatková kola s rezervou. Výsledných 548 500,- je sympatická cena za malé auto, které kromě různých svých předností, dovede náramně pobavit.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(6,5 / 8)
Podvozek:	(7,5 / 8)
Praktičnost:	(3,0 / 8)