Test: Peugeot 301 1.6 A/T

Že levné auto nemusí být jen hatchback, a že i ti méně zámožní mohou využít služeb klasického automatu, můžeme si perfektně ukázat na příkladu s názvem Peugeot 301. Malé a levné čtyřdveřové sedany se v našich zeměpisných šířkách sice tolik neprodávají, to ale neznamená, že nemají co nabídnout.

Hlas trhu volající po malých sedanech se ozývá hlavně z východu, ale já se při pohledu na 301 musím ptát, proč tomu vlastně tak je. Samozřejmě se nedá mluvit o tom, že by byla 301 kdovíjak oslnivě krásným autem, ale faktem je, že je líbivá a taky trochu jiná. Asi nejhezčí pohled je na 301 zepředu, kde vynikne maska chladiče obtažená decentní chromovanou linkou a také drobné, úzké světlomety. Bohužel je ale nutné poznamenat, že jakkoliv se na světla dobře kouká, svou funkci neplní právě ukázkově. V noci před sebe totiž malý sedan doslova mžourá mlhavým žlutým světlem, což není nic příjemného. Přidejte k tomu třeba déšť nebo mlhu a dojdete k názoru, že i baterkou byste si posvítili lépe.

Jen co otevírám dveře, nabízí se mi pohled do prostorného, ale zároveň velmi prostého interiéru. Měkká sedadla pošitá obyčejnou látkou jsou vcelku pohodlná, ale docela úzká, což není na delší cesty nejvhodnější. Palubní deska je jednoduchá a přehledná, ale opět i zcela jednoduše zpracovaná. Ani na ní, ani ve zbytku interiéru bychom jakýkoliv měkký plast rozhodně nenašli. Jako pěst na oko působí v tom všem volič automatické převodovky, jehož kulisa i samotná páka dostala velkou dávku lesklého plastu s imitací chromu. U ničeho se nedá říci, že by zpracování výrazněji kulhalo, ale na první pohled a omak musí být každému docela jasné, že se při návrhu vnitřního prostoru šetřily haléře.

Toto šetření se bohužel projevilo třeba i na pozici za volantem. V rámci interiéru si lze sednout nízko, ale velmi mi chyběla možnost podélně nastavitelného volantu, který bych si přitáhl blíže k tělu. Přede mnou se nachází dvojice základních budíků, doplněná malým displejem s počítadly kilometrů a palivoměrem. Palivoměr je mimochodem můj neoblíbený typ, který k zobrazení stavu nádrže používá pouhých 8 ubývajících segmentů, což je hrozně malé rozlišení, dávající jen hrubý odhad toho, kolik benzínu zbývá. Funkce palubního počítače jsou zakomponovány do malého, leč přehledného displeje rádia. Pod ním se nachází ještě panel klimatizace, jenž je u vyšších výbav digitální. Bohužel to ale neznamená nic jako automatickou klimatizaci. Jde jen o to, že klasické otočné ovladače nahradila tlačítka a displej. Vypadá to sice o dost lépe, než obyčejný „sporák“, ale zatímco u sporáku stačilo otočit knoflíkem, tady musím držet tlačítko a ještě koukat na displej.

Na mnohých věcech se tedy šetřilo, ovšem jsou i oblasti, ve kterých je 301 vskutku bohatá. Jak již bylo naznačeno, interiér je prostorný a to docela neuvěřitelným způsobem. Pasažéři na zadních sedadlech mají opravdu královsky místa pro nohy, ačkoliv vzhledem k šířce interiéru se vejdou jen dva. I kufr je dostatečně objemný, nicméně je nutné smířit se s menším průlezem, omezujícím nakládání větších předmětů. Ke kufru se mimochodem váže ještě jedna nevýhoda, kterou je absence otevírání přímo na něm. Zavazadelník se prostě otevírá buď tlačítkem u řidiče, nebo tlačítkem na klíčku, ale když k němu přijdete zezadu, máte smůlu.

Pod kapotou 301 se v mém případě nacházela kombinace pohonného ústrojí, kterou bychom v dnešní době asi opravdu nečekali. Řeč je o čtyřválcové šestnáctistovce s atmosférickým plněním, která má navzdory absenci turbodmychadla vcelku důstojných 115 koní výkonu, ale na druhou stranu jen 150 Nm točivého momentu. Společnost tomuto lehce obstarožnímu agregátu dělá šestistupňová převodovka klasické konstrukce, tedy využívající k přenosu síly hydrodynamický měnič.

Kombinace poměrně raritní, ovšem buďme za ní rádi. Hlavně po městě se totiž ukazuje, že klasický automat je v obyčejném autě na obyčejné dojíždění tou vůbec nejlepší možnou volbou. Čtyřválec pod kapotou pracuje vcelku kultivovaně a šestistupňová převodovka je s ním jedna ruka. Řazení probíhá až na výjimky naprosto hladce a také s perfektní logikou. Automat řadí přesně tak, jak to já sám považuji za rozumné, a i když chci prudčeji zrychlit, neváhá, během okamžiku podřadí a už zvesela akceleruje. Jedinou pihou na kráse jsou dynamičtější rozjezdy, kdy má 301 ve zvyku lehce sebou cuknout. Holt je to daní za to, že stejně jako mnohé další převodovky, i ta v Peugeotu při stání na světlech vyřazuje.

Celková jízdní pohoda, která z pohonného ústrojí vyzařuje, odráží se i v nastavení podvozku. 301 nehodlá nikomu předvádět svoje řízné jízdní vlastnosti, místo toho je neskrývaně pohodlným autem. Ostřejší příčné nerovnosti se sice poněkud ozvou hlavně po stránce akustiky, ale co se běžnějších městských nedokonalostí silnice týče, zavěšení s nimi nemá nejmenší problém.

A komfortní naladění nijak neomezuje ani při jízdě mimo město. Na dálnici je 301 příjemně stabilní a v táhlejších zatáčkách nepůsobí nijak extrémně kolíbavě. Teprve když se rozhodnete střihnout nějakou tu zatáčku rychleji, dostavuje se očekávatelná nedotáčivost a v případě prudkých změn směru i větší náklony karoserie. Na takové kratochvíle ale 301 prostě není stavěná a radost z vás nebude mít ani motor. Jeho výkon sice není vysloveně špatný, ale o nějaké oslnivé dynamice nemůže být řeč. Navíc aby motor jel, je třeba pořádně ho roztočit, což se projeví poněkud utrápeným rykem, přenášeným do interiéru.

O dost lépe si motor rozumí s pohodovou jízdou, za kterou se odvděčí i rozumnou spotřebou. S výjimkou hodně ucpaného města, nepovedlo se mi za celý testovací týden překročit hranici osmi litrů na sto kilometrů. Průměr ve výsledku činil lehounce přes sedm litrů, a jakmile došlo na jízdu mimo město, dalo se atakovat nějakých šest a půl na sto.

Pokud tedy máte hlouběji do kapsy, pětidveřové hatchbacky vám nevoní a raději byste o kus elegantnější sedan s bohatým prostorem pro čtyři, mohl by Peugeot 301 být právě tou vaší volbou. Kombinace benzínového motoru s klasickým automatem a pohodlným podvozkem z něj dělá jízdně velmi příjemné auto. Za každé situace působí 301 tak nějak klidným a vyrovnaným dojmem. Nechce se za ničím honit, ale chce vás pouze pohodlně dopravit z místa A na místo B. Na druhou stranu budete muset přežít opravdu velmi levné zpracování, které je vidět na velké spoustě míst ať už v interiér, tak i mimo něj. Samozřejmě, 301 má být stejně jako sourozenec Citroen C-Elysée primárně levným autem, ovšem tu a tam by drobně lepší komfort určitě nezaškodil.

Tímto se také konečně dostáváme k ceně. Peugeot 301 se chlubí první ceníkovou položkou 269 000 korun, což je opravdu slušná částka. Dostanete za ní ovšem pouze nižší výbavu Active a také atmosférický tříválec 1.2 PureTech o výkonu 82 koní s pětistupňovým manuálem. Pro testovanou motorizaci, a zároveň jedinou, která nabízí šestistupňový automat, musíme k nejvyšší položce ceníku. Šestnáctistovka s automatem je nabízena výhradně s výbavou Allure a vyjde bez příplatků na 344 000 korun. To jsou mimochodem přesně stejné peníze, jaké dáte za jediný diesel v nabídce. K této částce je nutno přičíst ještě 6 tisíc za parkovacího asistenta, 6 tisíc za vyhřívaná sedadla a 13 500 za metalízu. Dohromady tedy 369 500 korun.