Test: Renault Megane Coupé 1.2 Tce

Renault Megane ve sportovně střižené karosářské variantě byl vždy velmi oblíbenou komoditou na našich silnicích. Již jeho první generace působila nadmíru dobře a pro mnoho řidičů se jedná o srdcovou záležitost. Jak je na tom ovšem o takřka dvě dekády novější generace aktuální, kterou jsme důkladně vyzkoušeli v našem redakčním testu?

V první řadě musím zdůraznit, že co se názvů vozů a karoserií týče, bývám poněkud důsledný a mám rád pořádek. Zjištění, že Renault nazval svou třídveřovou verzi Megane Coupé, se mi tak zezačátku poněkud nezdálo. Nicméně při prvním ohledání tohoto velmi elegantního třídveřového vozu musím konstatovat, že Coupé je na místě. Silueta vozu je totiž natolik plynulá, že na drobnou názvovou nepřesnost záhy zapomenete. Halí-li navíc Megane Coupé příplatková modrá metalíza jako v našem případě, vznikne vůz, který rozhodně stojí za ohlédnutí a mnoho jich i vyvolá. Během celého testu jsem nemohl nepozorovat, že mezi kolemjdoucími umí Megane Coupé vyvolat opravdu slušný rozruch.

Uvnitř vozu bychom těžko hledali módní výstřelky. Spolu s exteriérem se i interiér vozu nese spíše v decentním, elegantním duchu mírných linií a nutno říci, že mu to jde dobře. Palubní deska je z větší části zhotovena z na dotek příjemných měkčených plastů, a velice dobře působí i ozdobná lišta táhnoucí se od spolujezdcových dveří. Když už jsme u těch dveří, vzhledem ke třídveřové koncepci dostal Megane vskutku velice dlouhé dveře, které jdou otevírat do velkého úhlu. To výrazně usnadňuje nastupování zadních pasažérů a jedinou nevýhodu jsem spatřoval v nedostatku madel, za která by šlo dveře chytit. Klasické vpředu umístěné madlo poskytuje na dlouhé těžké dveře jen malou páku a manipulace s nimi vyžaduje hodně síly.

Posez na místě řidiče je nebývale přirozený a je znát, že Megane se od klasické hatchbackové konstrukce značně liší. Sedět lze nízko, s nohama před sebe a s volantem naopak blízko. Skrz volant řidič nahlíží na poněkud nekonvenčně uspořádané budíky. Velký a dobře čitelný digitální rychloměr je umístěn uprostřed, na jedné straně doplněn palubním počítačem, na druhé potom klasickým ručičkovým otáčkoměrem. To je také jediná ručička, kterou bychom v interiéru našli. Ukazatele teploty a stavu paliva jsou řešeny digitálními segmentovými ukazateli, jejichž rozlišení hodnot je však jen velmi hrubé. Stav paliva je tak pro celou nádrž zastoupen pouze osmi ubývajícími kostičkami a jako mnohem lepší ukazatel se tak projevila hodnota spotřebovaného paliva z nádrže od vynulování.

Dostatek místa vpředu je doplněn poněkud slabším prostorem pro cestující na zadních sedadlech. Nepříliš komfortní přístup daný pouhým jedním párem dveří sice nelze vytknout, ale tím nesnáze pasažérů nekončí. Vedle místa, určeného především dětem nebo méně vzrostlým dospělým, je přítomen i stísněný dojem. Ten je dán úzkými bočními okny, a jen velmi malým průchodem do zavazadlového prostoru s malým zadním oknem, které omezuje řidiče ve výhledu vzad. Zavazadlový prostor je na běžné používání, především při obsazení vozu jen dvěma lidmi, naprosto dostačující. Drobnou nevýhodou je přístupnost 344 litrů objemného kufru, omezená malým zadním víkem a vysokou hranou nárazníku. Tyto drobné nedostatky jsou holt daní za elegantní vnější design.

Měli bychom tedy vůz elegantního střihu, obohacený krásnou barvou a solidním interiérem, který je schopen sám o sobě otočit nejednu hlavu. Jak je na tom ale Megane co se schopností týče? Pod jeho kapotou se ukrývá čtyřválec o objemu pouhých 1.2 litru, doplněný samozřejmě dnes již nezbytným turbodmychadlem. Výkon 115 koní v kombinaci s točivým momentem 190 Nm nedává tušit příliš dynamické výkony, přesto je však motor zejména po městě poměrně použitelným společníkem. Díky turbodmychadlu je jeho nástup i v nízkých otáčkách sebejistý a rychlý, a i okolo volnoběhu mu nelze upřít vysokou dávku kultivovanosti, projevující se naprostou tichostí uvnitř vozu. Od dvou tisíc otáček již motor příjemně zabírá a rád se nechá vytočit ještě kousek za oblast nejvyššího výkonu, který je k dispozici ve 4500 otáčkách za minutu. Od necelých pěti ovšem motor svou gradaci pomalu utne a vytáčení k šesti tisícům, které jsou následovány omezovačem, již nemá větší smysl.

V kombinaci se šestistupňovou manuální převodovkou, která je spolu s měkkou spojkou zejména do města příjemnou výbavou, slibuje Renault kombinovanou spotřebu 5.3 litru na sto kilometrů. Bohužel musím konstatovat, že jsem z monochromatického displeje umístěného na přístrojové desce jen velmi zřídka odečítal hodnoty pod sedm litrů. Přirozeně nejlépe je motoru mimo město, kde lze dosahovat spotřeb pod sedm. Pro předjíždění v mimoměstských rychlostech je však potřeba větší obezřetnosti a hlavně podřazovat, nezřídka i o dvě rychlosti.

Stejně jako nedávno testované Clio, dostal i Megane vskutku velice povedený podvozek. Zavěšení funguje ve všech jízdních režimech a vzhledem k relativně nízké hmotnosti, činící jen 1205 kg, si lze dovolit i v zatáčkách poměrně hodně. Po městě není podvozek zbytečně tvrdý a nesnaží se z řidiče i posádky vytřást duši, mimo něj jsem potom ocenil jen velmi malé náklony karoserie v zatáčkách. Jedinou nevýhodou se mi zdála místy nervóznější zadní náprava, jenž má na příčných nerovnostech zejména v zatáčkách tendence uskakovat. Celkově lze ale podvozek hodnotit velmi dobře a nepřehlédnutelný je i fakt, že jeho limity jsou daleko za limity spíše slabšího motoru. Ten svým omezeným elánem dynamiku jízdy přece jen trochu strhává a dává jasně najevo, že klidná příměstská jízda je to pravé. Tomuto faktu koneckonců nasvědčuje i řízení, které kromě toho, že má elektronický posilovač bez odezvy, není z nejpřesnějších.

Megane Coupé je bezesporu povedený hatchback / kupé, které zaujme v první řadě osobitým vnějším designem skýtajícím až nebývalou eleganci, v řadě druhé i povedeným pohonným ústrojím a podvozkem. Motor sice při snaze o rychlejší jízdu mimo město poněkud ztrácí dech, ale pro město a okolí naprosto postačí i ke svižnější jízdě. Prostornost interiéru sice není nejsilnější stránkou vozu, avšak je dostačující pro dvě osoby i s větším nákladem, případně pro dva dospělé a dvě děti. Velmi příjemným faktorem je cena. Za základní variantu Megane Coupé, tedy dovybavenou atmosférickým motorem 1.6 o výkonu 81 kW a výbavou Life, žádá Renault ceníkových 339 900 korun. K námi otestované verzi, která měla kromě výbavy Limited hlavně slabší variantu motoru 1.2 TCe, patří stále rozumná cena 389 900 korun, navýšená jen o příplatek za metalízu. V případě touhy po dynamičtějších výkonech, je možno zvolit ještě silnější variantu motoru mající 97 kW, za kterou se připlácí 10 tisíc korun. Má-li být tento motor spárován s dvouspojkovou automatickou převodovkou EDC, musí zákazník přihodit dalších 30 tisíc navrch.

Celkové hodnocení:	(5,5 / 8)
Motor:	(6,0 / 8)
Převodovka:	(5,0 / 8)
Podvozek:	(6,5 / 8)
Praktičnost:	(3,5 / 8)