Test: Renault Talisman 1.6 dCi

Jeden by skoro řekl, že vydávat se do extrémně konzervativní třídy manažerských vozů s novým modelem je přinejmenším hodně riskantní podnik. Koneckonců v tomto segmentu zpravidla figurují stále ta samá jména a trhnout zákazníky z řad firem není jednoduché. Renault to ovšem zkusil a výsledek je více než zajímavý.

Talisman je ve světě francouzské značky naprostou novinkou. Model s tímto názvem se v portfoliu Renaultu dosud nikdy nevyskytoval, a ač jsme zvyklí jmenovat auta spíše jinými názvy, nelze Talismanu upřít jistou zapamatovatelnost. Tiskové materiály zároveň tvrdí, že má název vyzdvihnout jakousi ochranářskou náturu vozu. A ta je vidět už na první pohled, neboť zejména při pohledu zepředu, vyvolává vůz dojem nedobytnosti a robustnosti. Navzdory masivnímu předku však Talisman disponuje štíhlou, elegantní boční siluetou a zádí, která díky nízkým světlům působí hodně širokým dojmem. Musím uznat, že se mi Talisman navzdory nezáživné stříbrné barvě docela zalíbil a vytknul bych mu snad jen jeden detail v podobě kapoty, která v přední části trochu podivně padá směrem ke světlům. Nenapravitelní hnidopiši si potom mohou připsat ještě zadní parkovací kameru, která je poněkud necitlivě umístěna doprostřed zadního znaku.

Interiér je pěkným místem k bytí, trochu mě ale mrzí, že postrádá onu sci-fi náturu, kterou před časem ukázal rodinný přepravník Espace. Jeho protáhlý středový tunel připomínající surfovací prkno měl leccos do sebe a Talisman tímto řešením bohužel nedisponuje. Místo toho je zde k mání o hodně tradičnější řešení, kdy je velký, vertikálně orientovaný dotykový displej zasazen do prostřední části palubní desky. Tomuto řešení ani zpracování v zásadě není co vytknout, ale věřím, že černé okolí displeje, které se rádo upatlá, přestane zanedlouho leckoho bavit. Samotný systém infotainmentu s navigací je přijatelně rychlý a lze ho ovládat nejen dotyky, ale také otočným kolečkem s pár tlačítky, umístěným za voličem převodovky.

Jakožto řidič usedám relativně nízko, do rozměrného polokoženého křesla s bohatě tvarovaným bočním vedením, nastavitelnou hlavovou opěrkou a masážní funkcí. Je skoro škoda, že je o tuto vymoženost ochuzeno sedadlo spolujezdce, který si na masáž musí počkat až do cílové destinace. Cestující na zadních sedadlech nebudou mít problém, pokud však nejsou výrazně vysoké postavy. Místa pro nohy je v druhé řadě dostatek snad pro každého, ale jedinci okolo 185 centimetrů škrtají hlavou o strop, což by se v manažerském sedanu dít zrovna nemuselo. Zavazadelník o objemu 515 litrů je dostatečně velký na cokoliv, co projde tradičně menším otvorem pod víkem. Sklopné opěráky zadních sedadel jsou ale k mání, takže kdyby přece přišla potřeba stěhovat v manažerském sedanu nábytek, může ho být až 1022 litrů.

Spolu s brzdou tisknu startovací tlačítko a přímo přede mnou se probouzí k životu trojice instrumentů na přístrojovém štítu. Zatímco se v krajních pozicích vertikálně rozdělené přístrojovky nachází teploměr vody a ručičkový palivoměr, prostředek je věnován jen velkému displeji. Na něm lze vybírat jeden ze čtyř módů hlavního budíku. U třech módů se jedná o otáčkoměr s digitálním rychloměrem uprostřed, v jednom módu se otáčkoměr promění na rychloměr. Koneckonců otáčky u dieselu s automatickou převodovkou zase tak moc znát nepotřebujete. V každém případě je pod čelním oknem k dispozici ještě head-up displej, promítaný na průhledový štítek, vyjíždějící z útrob palubky.

Pod kapotou se ukrývá, jak ruka trhu koneckonců velí, čtyřválcový turbodiesel. Ten v Talismanu je sice poměrně skromné velikosti 1.6 litru, ovšem nabízí solidních 160 koní. Silnější v portfoliu už je jen benzínová šestnáctistovka o výkonu 200 koní, takže aniž by měl Talisman motory jakkoliv slabé, žádnou vysloveně výkonnou variantu nenabízí. Testovaná motorizace slibuje zrychlení z nuly na sto za 9.4 sekundy, což neurazí, ale na druhou stranu ani nenadchne. O pohon předních kol se stará šestistupňová dvouspojková převodovka EDC.

Kultivovanost motoru je důstojná, ale musím se přiznat, že jsem očekával malinko víc. Při stání jsou na volnoběh cítit lehké vibrace přenášené od motoru a situace se příliš nelepší ani při akceleraci, kdy se motor do interiéru ozve akusticky. Kýžené ticho je tedy hlavně při klidné jízdě, kdy o motoru není slyšet a příjemně nízký zůstává i aerodynamický hluk.

Spolupráce motoru se šestistupňovým automatem je na velmi dobré úrovni. Převodovka motor nepodtáčí, řadí v drtivé většině případů hladce a na prudší sešlápnutí plynu reaguje s přijatelnou prodlevou. Klasickou neřestí je snad jen drobné pocukávání při popojíždění nebo obzvlášť pomalých rozjezdech, které se může projevit hlavně při parkování. Co se dynamiky týče, Talisman umí vyvinout slušnou akceleraci, ovšem žádná dramata od menšího turbodieselu nečekejte. Výrazně lépe mu jde pružné zrychlení ve středním spektru otáček, kde se projeví pěkných 380 Nm točivého momentu. Stejně jako mnoho motorů konkurence, cítí se i ten v Renaultu nejlépe mezi dvěma a třemi tisíci otáčkami, což se cení zejména při svižném předjíždění na okresních silnicích, kde se málokdy podřazuje o víc než jednu rychlost. Směrem k pěti tisícům už mu dochází dech, což si uvědomuje i převodovka, která při plném plynu řadí krátce po dosažení čtyř tisíc.

Menší motor by sice podle některých měřítek měl znamenat menší spotřebu, jenže v tomto směru se Talisman řadí do průměru třídy. Jízda po městě se zpravidla pohybuje kolem osmi litrů a dálniční stotřicítka znamená šest a půl litru na sto kilometrů. Teprve když se velmi jemně pracuje s plynem mimo město, sleze spotřeba i pod šest a lze dosáhnout nějakých pěti a půl litru na sto. Drobně limitující je v tomto ohledu malá palivová nádrž, jejíž objem 52 litrů vystačí málokdy na víc než na 700 kilometrů.

Kdo by od Talismanu čekal francouzský podvozek ze staré školy, tedy měkký, hladce se přenášející přes nerovnosti i za cenu rozplavanosti v zatáčkách, bude asi lehce zklamán. Na základním, neadaptivním podvozku, doplněném o středně velké osmnáctky, není Talisman nijak tvrdý, ale ani nijak zásadně komfortní. Drobné nerovnosti odfiltruje bez problémů, ty větší dělají trochu problém nejen po stránce rázu, ale hlavně co se akustiky týče. Při přejezdu většího výmolu nebo kanálu se totiž ozve mnohdy přímo strašidelná rána. Lepší situace se odehrává mimo město na hladké silnici. Zde se Talisman nese s jistotou, náklony karoserie jsou decentní a vůz se nezalekne ani rychlé jízdy po dálnici, kde působí zcela stabilně. Řízení je v rámci třídy typicky otupělé, ale nutno mu nechat, že rozhodně ne přeposilované. Už v režimu Neutral má volant patřičný odpor, se kterým se vůz dobře vede. Kdo chce točit jedním prstem, musí navolit režim Comfort.

Nováček Talisman přináší do třídy německé uniformity trochu francouzského šarmu a nutno uznat, že se mu to většinou daří. Vzhledově zajímavý a neokoukaný vůz nabídne hezký interiér, povedenou souhru motoru a převodovky a také obstojné jízdní vlastnosti. Někdo může v tomto ohledu namítnout, že se Renault měl pustit cestou tradiční plavnosti, ale takto je auto naladěno velmi univerzálně a svede prakticky jakoukoliv disciplínu, kterou mu může takový běžný manažer či taťka od rodiny připravit. A vůbec nevadí, že bude zrovna třeba trochu spěchat.

První cena Talismanu začíná na částce 619 900 korun, za kterou dostanete základní výbavu Life, spojenou výhradně se základním dieselem o výkonu 110 koní a manuální převodovkou. Pokud chcete testovanou verzi, musíte sáhnout po druhé nejvyšší výbavě Intens, doplněné o motor Energy dCi 160 s dvouspojkovou převodovkou EDC. A tady začíná cena na 804 900 korun. Příplatky jsou potom jen a jen na vás. Kompletní jízdní asistenty s adaptivním tempomatem vyjdou na 55 tisíc, navigace na 25 tisíc, barva na 15 tisíc a celkově se testovaný vůz vyšplhal na částku 922 900 korun.