Test: Škoda Octavia RS TSI

Nejrychlejší Octavia všech dob. Jak magicky tato věta zní a hlavně jaké reakce vzbuzuje u těch, kteří mají vrcholovou verzi Octavie coby svojí osobní modlu. Zejména po předchozí generaci, která příliš sportovně nepůsobila, byly na novou Octavii RS kladené velké nároky a očekávání. Jak se nový vůz vydařil a jestli si titul nejrychlejší zaslouží i jinak, než jízdou v přímce, jsme se podívali během jednoho opravdu důkladného testovacího týdne.

A když říkám důkladný, tak myslím důkladný. Octavii RS třetí generace jsme proháněli po okreskách i dálnici a nevyhnuli jsme se ani ucpané Praze. Stejně jako u bílé Octavie s turbodieselovým motorem testované nedávno, sklízelo RS obdiv všude, kam jsme se vrtnuli. Ale tentokrát to nebyl obdiv nad novou českou modlou v bílé barvě, tentokrát to byl obdiv nad „českým supersportem“ navíc opatřeným opravdu krásnou tmavě modrou metalízou Race Blue. Tato kombinace jako by zastavovala čas, všichni se otáčí a mě nezbývá, než jejich reakce plně chápat. RS prostě vypadá zatraceně dobře. Přední nárazník nabral na agresivním vzhledu a zadek vozu uzavírá decentní křídlo na víku kufru a dvojice velkých, pochromovaných koncovek výfuku. Vše ještě dokreslují elegantní šedivá kola o rozměru osmnáct palců.

Celkově je změn v exteriéru oproti standardní Octavii minimum, ale přesto se podařilo dosáhnout toho kýženého sportovního vzhledu. Ten pokračuje i v interiéru. Místo klasických gaučových sedadel, na které jsme zvyklí ze standardních modelů, nachází se v přední řadě dvě tuhá anatomická sedadla s výrazným bočním vedením. Velkou chválu posílám do Mladé Boleslavi za vedení v oblasti sedáku, které oproti RS druhé generace povolilo co do sevření a je výrazně pohodlnější. Posezu není co vytknout, v rukou svírám velice povedený tříramenný volant s tenkými rameny, který by sice mohl přidat pár milimetrů na šířce věnce, ale pro začátek bude stačit fakt, že nemá pitomě zploštělou spodní část. Posadit se lze dost nízko a vytvořit si ideální vzdálenost mezi pedály a volantem, žádné záchodové sezení se tedy nekoná, ale pedály by zasloužily trochu doladit. Plyn je příliš daleko od brzdy a navíc umístěn z vrchu, takže se meziplyny pata-špička stávají přímo akrobatickým výkonem

Interiér obstojí nejen co do sportovnosti, ale co do praktičnosti. Koneckonců co by to bylo za test Octavie, kdybych alespoň jednou nezmínil obří zavazadlový prostor o objemu 590 litrů, přístupný rozměrným víkem. Strádat nebudou dokonce ani pasažéři na zadních sedadlech. Při mých 185 cm to na cylindr sice už není, zato místa pro nohy je dostatek. Sympatické je i vyhřívaní zadních sedadel, doplněné zásuvkou na 230V. V prostřední části palubky se potom nachází velký dotykový displej navigace, který je oproti mnohé konkurenci velmi svižný a spolu s malým plnobarevným displejem mezi budíky tvoří funkční, přehledný a jednoduše ovladatelný infotaiment systém. Už v předchozím testu na Octavii TDI jsem zmiňoval i obdivuhodně dobře fungující hlasové ovládání. To se u Octavie RS samozřejmě zachovalo a základní úkony jako nastavit navigaci nebo zavolat někomu z kontaktů v telefonu, lze zvládnout bez spouštění rukou z volantu.

Konečně k tomu nejdůležitějšímu a tedy k pohonnému ústrojí. I když předpokládám, a se mnou asi všichni ostatní, že se Octavia RS bude prodávat hlavně s dieselovým motorem, já jsem vyzkoušel motor 2.0 TSI o výkonu 162 kW a točivém momentu 350 Nm. Nový motor je na RS možná tím vůbec nejlepším, co lze na celém voze najít. Nejen, že je schopen jezdit za spotřebu vzhledem k výkonu vynikající a čítající 9 litrů nebo i méně, ale díky turbu se chová naprosto ukázněně a je použitelný ve všech otáčkách. Vyberte si libovolnou zatáčkovitou část, zařaďte trojku a dál můžete jen šlapat na plyn a brzdu. Motor, má-li alespoň 2 000 otáček, zatáhne s jen malou prodlevou turba a řítí se vpřed. Kolem 4 000 otáček je motor jako v sedmém nebi a jede jako z praku ještě do 5 000, kde začne být znát drobný nedostatek výkonové špičky daný turbocharakterem. Rozhodně se však nedá říci, že by motor přes 5 000 zemřel nebo svoji show ukončil. Ani za touto hranicí se dalšího vytáčení nebojí, a přestože se již ničeho nového nedočkáte, můžete si nerušeně užít stálého zátahu a také jadrného zvuku.

Právě zvuk je u RS velké téma. Sám o sobě zní motor příjemně, do interiéru zbytečně nehlučí a při roztočení přiostří. Aby byl však zážitek umocněn, nainstalovala nám Škoda do interiéru pod přední okno malý reprák, který umí velmi věrohodně napodobit zvuk sání. Ten má kromě vypnutého stavu v režimu Eco, první stupeň zesílení pro režim Normal a druhý stupeň pro režim Sport, kdy spustí to pravé, skoro až osmiválcové peklo. Čtyřválcový dvoulitr, nebo tedy spíše reproduktor, se rozezní hřmotným duněním, které ho provází od 1500 otáček až k omezovači. Nevím, zda to má být účel, ale při nižších otáčkách doprovází ono dunění ještě rachocení, ne nepodobné nestíhajícímu reproduktoru. I když se mi tyto zlepšováky normálně příliš nezamlouvají, musím uznat, že mě zvuk motoru u RS docela bavil. Zvuk řidiče přirozeně vtáhne do děje a třeba zachroptění při podřazování je parádní. Malinko mě mrzí jen jeho až nepatřičná agresivita. Každý kdo tuší, co RS ve skutečnosti skrývá pod kapotou, se zvuku spíše zasměje.

Zmíněný sportovní mód má však víc funkcí, než jen umělé rozezvučení motoru. Jednoznačně nejdůležitější je přitvrzení hydraulického řízení, které spolu s motorem a podvozkem dovede předvést za správných podmínek tu správnou akci. RS je velmi dobře naladěné podvozkem, vyvážené a má přímé řízení s odezvou. Na hraně je vůz až neuvěřitelně hravý a když přejde do nedotáčivosti, jde ho ovládat jen přenosem váhy pomocí plynu. Malou výtku bych měl k přednímu diferenciálu. I přesto, že je opatřen systémem XDS, tedy jakousi elektronickou uzávěrkou, byl by mechanický samosvor o 100% lepší. Vnitřní kolo totiž při rychlejších výjezdech ztrácí trakci a zbytečně prokluzuje. Už jen kvůli tomu je při sportovních radovánkách také potřeba vypnout kontrolu trakce. Stabilizace sice úplně vypnout nejde a má jen omezený režim, ale její zásahy jsou i v tom standardním poměrně hodně pozdní a celkově vás nechává RS řádit, jak si sami přejete.

Výsledný dojem z rychlé jízdy je vynikající. Octavia má výkonu tak akorát na rychlé vystřelování ze zatáček, ale zase ne přebytek, který by jen mučil přední pneumatiky. Dokonce i k začátečníkům je RS vlídné a to nejen charakterem motoru, který je použitelný neustále, ale i chováním podvozku, který při ubrání plynu v začínajícím nedotáčivém smyku vždycky najde stopu. Ani samotné tlumení nestrádá. Náklony kastle jsou minimální, a ačkoliv by RS pro ježdění na okruhu určitě zasloužila přitvrdit, není při občasném sportovním svezení nutné dlouhosáhle hledat ten nejjemnější asfalt. Podvozek filtruje nerovnosti slušně, odskakuje minimálně a lze ho použít i ve městě, kde se nesnaží z nikoho vytřást duši. Zapomenout nesmím ani na převodovku, která v kategorii příležitostných sporťáku patří mezi to nejlepší. Šestistupňový manuál je inteligentně odstupňován a řazení chodí velmi přesně v krátkých drahách a s rozumným odporem.

RS si svůj titul nejrychlejší Octavia všech dob rozhodně zaslouží. A nejen ten. Je taky nejzábavnější, nejsportovněji naladěná a celkově nejvyváženější. Stejně ráda se prohání po okreskách, jako veze celou rodinu přes půl Evropy k moři při zachování spotřeby a přívětivé tváře. To vše navíc za poměrně rozumnou cenu 629 tisíc v základu a po přidání několika příplatků, z nichž největší je klasicky za navigaci, stále rozumných 750 tisíc. To je hezká cena za vůz, který umí v podstatě vše co se od něj očekává, a ještě něco navíc.

Celkové hodnocení:	(7,0 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(7,5 / 8)
Podvozek:	(6,5 / 8)
Praktičnost:	(6,5 / 8)

a