Test: Subaru Forester 2.0D Lineartronic

Když řeknete Subaru, asi každý vám takřka automaticky řekne Impreza. Ti co jsou více v obrazu odpoví WRX STI, ale pak jsou tady i ti, kteří nedají dopustit na úplně jiný vůz, taktéž mající ve znaku souhvězdí Plejády. Řeč je o starém dobrém „lesníkovi“, tedy o modelu Forester. Ten dostal pro rok 2015 menší, hlavně technologický facelift a s ním jednu zásadní novinku.

Bavíme se tu pochopitelně o možnosti objednat si Forestera, jehož pohonné ústrojí tvoří unikátní řetězec plochého dieselového motoru, napojeného na bezestupňovou převodovku Lineartronic. Říkat něco o tom, že se u Subaru výkon 108 kW přenáší na všechna čtyři kola, by bylo ekvivalentní házení hrachu na zeď. Pojďme se tedy rovnou mrknout na to, jak toto spojení, které vůbec poprvé obdržel Outback minulé generace v roce 2011, funguje v nejvyšším (na výšku) modelu značky.

Nejprve však ještě jedna novinka, kterou taktéž nesmím opomenout. Té si nelze nevšimnout hned při prvním výstupu na vysoko umístěnou sedačku řidiče. Uprostřed palubní desky, a sice do středové konzole, obložen luxusně vyhlížejícím leskle černým plastem, zabydlel se zcela nový infotainment systém s navigací, rádiem, Bluetooth, a zkrátka se vším, co k tomu patří. Hezkému systému je jen máloco vytknout, a ač by to možná místy chtělo malinko přidat na rychlosti, se kterou reaguje na jednotlivé povely, ve výsledku se jedná o pěkný kus výbavy, který se v dnešní konkurenci rozhodně neztratí.

Po chvíli ale zanechávám hraní si s displejem a místo toho pokládám nohu na brzdu a stiskem tlačítka uvádím do chodu dieselový agregát. Při studeném volnoběhu se motor projeví mírně hlučnějším chodem, ovšem dejte mu chvilku na prohřátí, a odmění se poklidným klapotem, který v interiéru rádi přeslechnete.

První rozjezd s bezestupňovou převodovkou je doprovázen již klasickým jevem, který nově příchozím přijde možná nepřirozený, ale dá se na něj rychle zvyknout. Motor se roztáčí do otáček podle sešlápnutí plynu, zpravidla mezi patnácti sty a dvěma tisíci, které konstantně udržuje, zatímco vůz zrychluje. Při normální městské jízdě, kdy není třeba razantnější zrychlení, budete takhle fungovat celou dobu a nutno říci, že tomu není co vytknout. Převodovka udržuje motor v optimálním rytmu podle daného zrychlení, nepodtáčí jej, a ani nemáte dojem, že jedete „moc vytočení“.

Teprve při razantnějším šlápnutí na plynový pedál, dojde v chování skříně k zásadním změnám. Převodovka totiž místo plynulé změny „podřadí“ na jeden z virtuálních stupňů a v tomto pokračuje, dokud se opět nedostane pod dva tisíce. Právě díky onomu přeřazování, dostává se řidiči výrazně lepšího pocitu ze zrychlení a navíc se tak eliminuje nepříliš příjemná věc, kterou by byl zvuk roztočeného dieselového motoru v konstantních otáčkách.

Jak ovšem pozorováním okolního provozu zjišťuji, onen dobrý pocit ze zrychlení není jen pocit. Forester sice není žádný polozávodní trhač asfaltu, ale upalovat umí solidně a zrychlení na stovku, které se o jednu desetinku vešlo pod deset sekund, je docela férová hodnota. Předjíždění v rychlostech přes 100 km/h tedy není vysloveně bleskurychlé, ale loudat se také nebudete. V tuto chvíli bych ocenil snad jen, kdyby převodovka reagovala na prudké šlápnutí na plyn o něco rychleji. Přece jenom chcete-li zrychlovat z ničeho nic, nejprve se chvíli zamyslí, než začne jednat. Tento neduh však elegantně řeší pádla pod volantem, kterými můžete zmíněné virtuální stupně (a v nabídce je jich hned sedm) řadit pěkně sami. Změny probíhají příjemně rychle a oceňuji i fakt, že do řazení lze začít kecat kdykoliv, i bez vyklopení páky voliče na stranu do manuálního módu. Elektronika potom sama vybere ten správný moment, kdy opět vrátí automatický režim. Podotýkám, že bez toho, aby vám začala do zvolené rychlost hrabat například během zatáčky nebo při zrychlování.

Jak je na tom ovšem ono ústrojí, které bez zaváhání zvládá všechny myslitelné jízdní režimy, po stránce spotřeby? Ani tady to rozhodně není zlé. Mimo město se lze bez problémů držet v okolí sedmi litrů, ani v něm se ale spotřeba zdaleka nepřiblíží osmilitrové hranici. Celkově jsem týdenní testovací nájezd absolvoval s průměrem 7.4, což je s přihlédnutím k automatu a permanentnímu pohonu všech kol dobrá a „akorátní“ hodnota.

Podobně univerzálně jako motor s převodovkou, je naladěn i podvozek. Dobrou zprávou pro všechny fandy rozhodně je, že i po několika generacích a dekádách, zachovává Subaru stále onen typický, lehce mechanický a hlavně řidičský dojem, který jej v dnešní době dělá svým způsobem unikátním. I u Foresteru tedy dostanete výborně nastavený, dobře odhlučněný a nerozměklý podvozek, doplněný o příjemné řízení, jenž netrpí na příliš silný posilovač a které poskytne i určitou dávku zpětné vazby. Po městě se sice může vůz leckomu zdát zbytečně tvrdý, ale sotva vyjedete mimo, okamžitě se vykoupí svým jistým pohybem na silnici, který provází jen drobné náklony vysoké karoserie. Na případné hranici se dostavuje nedotáčivost, která je však okamžitě zezadu eliminována přívalem točivého momentu, vyslaného systémem aktivního rozdělování na zadní nápravu. V tomto ohledu lze Foresteru jen těžko něco vytýkat, zejména přihlédnu-li k terénním schopnostem vozu, které jsou na vysoké úrovni.

Kde bych ale nějakou tu výtku udělit mohl, to je interiér. Jeho zpracování je sice ve většině míst na slušné úrovni, ale najdou se i horší momenty. Loketní opěrka je trochu vachrlatá, a vzhledem k ceně vozu se nemůžu ubránit dojmu, že je zde příliš černých dílů z tvrdého plastu. Naproti tomu jsou zde pohodlná kožená sedadla, dostatek místa i pro pět pasažérů a také velká prosklená panoramatická střecha, jejíž odsuvný přední panel udělá dost parády. No a v neposlední řadě již zmiňovaný zbrusu nový infotainment, který úroveň palubních přístrojů popostrčil o velký kus vpřed oproti situaci, která ve vozech Subaru panovala ještě nedávno. Ani po praktické stránce se Forester nemá za co stydět, neboť jeho kufr o objemu 488 litrů pojme zavazadel dostatek.

Když se na to všechno podívám zpětně, musím říci, že Foresteru prospěl technologický facelift pro letošní rok o mnoho více, než kdejaké čáry máry se světly a nárazníky, jak je tomu běžně u omlazování vozů zvykem. Nová kombinace dieselového motoru s automatickým Lineartronicem se jeví jako naprosto vynikající volba pro běžné ježdění do všech situací. Na podvozku a řízení se sice nezměnilo nic, to každopádně pouze v rámci hesla „když to funguje, není co řešit“. V této oblasti Forester v rámci třídy vyniká hlavně svým zaměřením na řidiče, slušnou odezvou a výbornými jízdními vlastnostmi, okořeněnými ještě možností vycestovat mimo silnici do terénu.

Zbývá tedy už jen poslední část a ta se pochopitelně týká čísel. Ceník Foresteru začíná položkou 699 000 korun, ovšem jak už to tak z logiky věci plyne, dostanete za tuto částku nejnižší výbavu Active, spojenou s dvoulitrovým benzínovým čtyřválcem o výkonu 150 koní a manuální převodovkou. Budeme-li v ceníku hledat testovaný vůz, dostáváme se k výbavě Executive a k turbodieselu s převodovkou Lineartronic. Tato konfigurace vychází na částku 1 039 000 korun, ke které je nutno připočíst ještě 12 tisíc za příplatkový lak. Pokud se mermomocí chcete dostat pod milion korun, je možné oželit zmíněnou převodovku. Ta sice vytváří v ceně vozu rozdíl rovných 50 tisíc, ale vzhledem k jejím kvalitám je to krok, který bych rozhodně nikomu nedoporučoval.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(6,0 / 8)
Převodovka:	(7,0 / 8)
Podvozek:	(6,5 / 8)
Praktičnost:	(6,5 / 8)