Test: Volkswagen Arteon 2.0 BiTDI

Co se luxusních aut týče, do tohoto pole se zpravidla pouštěly spíš jiné značky v koncernu, než samotný Volkswagen. Třeba limuzína Phaeton nikdy pořádně nevystoupila ze stínu sesterské Audi, ovšem výrobce, jež má lidový vůz přímo v názvu, to zkouší znovu a tentokrát trochu jinak. Elegantněji.

Právě proto vznikl Arteon. Nový vrcholný model automobilky, kráčející v mnoha ohledech ve šlépějích staršího Volkswagenu CC. Dalo by se říci, že je Arteon přímým nástupcem CC a dokonce i celková silueta elegantního liftbacku tomu napovídá. Jenže oproti CC, dělá Arteon všechno lépe.

Zatímco u Passatu, se kterým Arteon sdílí platformu, zůstává design vcelku sterilní a snad i nudný, na Arteonu lze nalézt velkou spoustu prvků vyloženě lahodících oku. Jsou tu světlomety přímo vystupující z lamel mříže chladiče, široká kapota elegantně navazující na nadkolí nebo široké zadní blatníky, dotvářející dojem nízkého a širokého auta. V designovém centru Volkswagenu se tentokrát opravdu činili a výsledkem je první Volkswagen za hodně dlouhou dobu, o kterém lze mluvit jako o skutečně hezkém a hlavně zajímavém autě.

Je možná trochu škoda, že se páni inženýři během vývoje neodvázali také v interiéru, který zůstal až přespříliš podobný tomu v Passatu. Palubní deska s mřížkou táhnoucí se po celé délce je přesně stejná a totožné jsou i displeje přístrojové desky a infotainmentu nebo celkové zpracování. Nic tu není jakkoliv špatně, to vůbec ne. Ale vzhledem k tomu, že je Arteon nadřazen Passatu v hierarchii i cenách, měla by tato skutečnost být vidět na první pohled.

Takhle Arteon vítězí nad Passatem pouze v otázce prostornosti a to jen v některých směrech. Arteon má o 51 mm delší rozvor, takže nabízí větší porci místa pro zadní pasažéry. Na druhou stranu se však projeví svažující se střecha, takže nad hlavou je místa méně. I vyšší dospěláci se na zadní třímístnou lavici bez problému posadí, ale někteří už budou škrtat hlavou o strop. Rozhodně potěšující je nicméně kufr o velkorysém objemu 563 litrů, do kterého je vynikající přístup díky rozměrné výklopné zádi.

Bez většího překvapení je nabídka motorů, prakticky shodná s nabídkou bratrského Passatu. V Arteonu jsou k mání výhradně čtyřválcové jednotky a s výjimkou základního benzínu 1.5 TSI se jedná o dvoulitry, spalující naftu, nebo benzín. Jelikož Volkswagen vcelku oprávněně předpokládá, že půjde Arteon na odbyt hlavně ve vrcholných výbavách a s vrcholnými motorizacemi, mohl jsem jeden takový špičkově nakonfigurovaný vůz vyzkoušet i já.

Zcela konkrétně se pod kapotou testovaného kusu nacházel nejsilnější naftový dvoulitr 2.0 BiTDI, jemuž dělá společnost rovnou dvojice turbodmychadel. Ta umožňuje sekvenční přeplňování, kdy v nízkých otáčkách zabírá menší turbo, ve vyšších potom přebírá práci větší turbo. Výsledkem je velkorysých 240 koní výkonu a hlavně mohutných 500 Nm točivého momentu.

Právě obrovský točivý moment, nastupující již ve velmi nízkých otáčkách, dělá ze svezení s nejsilnějším dieselovým Arteonem vcelku zážitek. Motor táhne se snaživostí lokomotivy a obrovská síla přetrvává v rozsahu od 1500 otáček až do červeného pole. O dynamice asi nejlépe vypovídá čas, potřebný ke zrychlení z nuly na sto. Tento úkon trvá Arteonu jen 6.5 sekundy, takže při sprintu ze světel zahanbí velkou spoustu konkurence.

Sprintování motoru vyloženě jde a zde má svůj podíl i použitá převodovka a čtyřkolka. V žádné jiné konfiguraci si dvoulitr BiTDI ani nelze objednat a Volkswagen pochopitelně vsadil na svůj sedmistupňový dvouspojkový automat, kombinovaný s pohonem všech kol skrze spojku Haldex. Arteon bleskurychle řadí, umí rychle podřazovat a čtyřkolka se postará o to, že se mohutná síla motoru přenese na silnici i při hodně prudkém zrychlení.

Vlastně jedinými drobnými vadami na kráse pohonného řetězce je občasné zacukání převodovky při pomalé jízdě (tady se holt jedná o jev typický pro všechny dvouspojkové převodovky) a v některých režimech také vyšší hluk, přenášený od motoru do interiéru. Čtyřválec zkrátka nenabídne takovou kultivovanost a „vychovanost“ jako větší šestiválcové jednotky, které by k charakteru Arteonu pasovaly lépe. Na druhou stranu je však motor na svůj výkon vcelku úsporný a lze se i po městě vejít do okolí osmi litrů na sto.

Největším triumfem v rukávu Arteonu nicméně není ani tak motor, jako spíš podvozek. Na něm je zajímavý zejména rozsah nastavení adaptivních tlumičů. Vedle tří základních poloh Comfort, Normal a Sport je k mání v rámci individuálního režimu ještě několik mezipoloh a krajních poloh na každou stranu. Ve výsledku je k dispozici 15 kroků a Arteon může být plavně houpavý, nebo poměrně tvrdý, záleží jen na preferencích. V každém případě je však k dispozici velmi solidní odhlučnění a od devatenáctipalcových kol se do interiéru přenesou až větší rázy. Zejména v tužším nastavení nabídne Arteon i jisté jízdní vlastnosti a ochotu zatáčet, ale na sportovní blbnutí ho pochopitelně neužije. Chování podvozku je stále striktně neutrální a celková odezva k řidiči je spíše sporadická.

Arteon je tedy dobře jezdící, skvěle vypadající a s bi-turbo-dieselem i ohromně silný, ale jeho drobné prokletí (a zároveň výhoda) spočívá ve všudypřítomném propojení s Passatem. Navenek se vůz tváří zcela jinak, ale po usednutí do interiéru svého „chudšího“ bráchu prostě nezapře. Na druhou stranu je dlouhodobě ověřeno, že zákazníci koncernu v zásadě přesně takový přístup vyžadují, takže jak již bylo řečeno, příchuť Passatu může být pro elegantnější vůz vlastně výhodou. A cena? Nejvýkonnější dvoulitr, kombinovaný s výbavou Elegance, vychází na 1 321 900 korun.

Plusy:

• rozsah nastavení podvozku
• síla motoru
• rychlost převodovky
• vnější design

Mínusy:

• občasné zacukání převodovky
• až příliš podobností s Passatem