Test: Volkswagen Tiguan 2.0 TDI

Prostorné, ovšem přesto kompaktní SUV, je snem nejednoho českého řidiče. Variant je spousta, nicméně jednou z nejoblíbenějších se již v první generace stal Volkswagen Tiguan. Druhá generace na sebe nenechala dlouho čekat a přináší nové technologie, motory, schopnosti v terénu, ale také vcelku ohromující vnitřní prostor.

Zevnějšek aktuálního Tiguanu se, jak už tradice koneckonců velí, připodobnil k současné modelové řadě Volkswagenu. Pryč jsou tak protažené světlomety první verze, novinka má rozměrnou, horizontálně orientovanou mříž chladiče, na kterou přímo navazují tentokrát menší světla. Pěkně působí i prolisy táhnoucí se po bocích karoserie, které vůz opticky sníží.

Většina lidí bude Tiguana přednostně volit jako vůz na silnici, kdyby však někdo přece vyžadoval vylepšení jeho dovedností ve středně těžkém terénu, může sáhnout po speciálním paketu, který přidá jiné nárazníky, umožňující větší nájezdový úhel. Přesně opačnou cestou naopak kráčí paket R-Line, se kterým nabývá vůz na agresivním a sportovně laděném kukuči.

V interiéru usedám do tuhého a pohodlného sedadla, které disponuje i určitou porcí bočního vedení. Pochválit musím loketní opěrku, která je pro Volkswagen typicky nastavitelná. Vše okolo mě je zpracováno s příkladnou německou pečlivostí, použité plasty a materiály jsou veskrze velmi kvalitní, a aniž by se jednalo o vysloveně krásný interiér, nelze mu upřít velkou dávku praktičnosti.

Praktičnost se navíc netýká jen přihrádek a úložných prostor kolem řidiče a spolujezdce. Tiguan sériově nabízí posuvná zadní sedadla s nastavitelnými opěradly, kterými lze „regulovat“ velikost zavazadelníku. Ani při posunutí vpřed ovšem nebudou zadní pasažéři strádat, třebaže zrovna pojedou hned tři najednou. Místa pro nohy a hlavu je v tomto případě vskutku bohatě a celkově si prostornost interiéru nezadá s leckterými MPV. Kufr s elektricky ovládaným víkem má pořádný vstupní otvor, pravidelné tvary a objem 615 litrů. Sklopením zadních sedadel si lze přijít dokonce na 1655 litrů.

Coby řidič mám před sebou volant s tenčím věncem, který by možná zasloužil po obvodu lehce posílit, ale i tak disponuje výrazným vybráním na ruce v úchopových částech. Hned za volantem se potom odehrává ráj všech technomaniaků v podobě velkého displeje, nahrazujícího klasické budíky. V příkladně jemném rozlišení tak pozorujeme typické dvě ručičky otáčkoměru a rychloměru, ovšem z volantu můžeme diktovat, co se bude zobrazovat mezi nimi, případně co bude ve středech budíků. Možností je spousta a samozřejmě nechybí ani zobrazení plnohodnotné mapy, kterou lze roztáhnout na téměř celý přístrojový štít, přičemž budíky se „smrsknou“ do rohů.

Přístrojovou deskou se ovšem téma displejů neuzavírá. Prostředek palubky totiž v případě testovaného vozu zabíral největší a celkově nejchytřejší infotainment s navigací a vším potřebným. Celý systém je intuitivní, funguje rychle, logicky a navíc disponuje několika vychytávkami, které mě nadchnuly, stejně jako nadchnou všechny další hračičky. Místo klasických map si můžete skrze mobilní připojení nechat zobrazit Google Earth, hlasové ovládání v češtině opravdu funguje téměř bezchybně (nedovedete si představit, o jakou vzácnost se jedná) a uložené stanice rádií si samy stáhnou a zobrazí svoje loga. Naprosto třešničkou na dortu je potom čtveřice kamer okolo auta, která vytváří pohled z ptačí perspektivy nebo dokonce 3D pohled, zobrazující objekty kolem auta s možností otáčet kameru. K tomu všemu nechybí ani samočinný parkovací asistent, kroutící volantem za řidiče, a celá řada jízdních asistentů.

Jen co jsem si dohrál, nastal čas se věnovat tomu, jak takový Tiguan vlastně jezdí. Startovací tlačítko je poněkud nezvykle ukryto u voliče převodovky a s jeho pomocí se přivádí k životu čtyřválcový diesel pod kapotou. Jedná se o dobře známou jednotku, spadající do rodiny dvoulitrů TDI, jehož výkon činí velmi důstojných 190 koní. Jedná se zároveň o nejsilnější naftový motor s jedním turbodmychadlem. Překonává jej jen nedávno představená motorizace 2.0 BiTDI, která výkonu-chtivým řidičům nabídne 240 koní.

U testovaného modelu byl naftový dvoulitr spojen se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou DSG a také s pohonem všech čtyř kol 4Motion, což se vzhledem k zaměření vozu jeví jako nejlepší kombinace. Souhra motoru a převodovky funguje bez větších výhrad. DSG řadí přímo bleskově, většinou logicky a jedinou drobnou výtku bych směřoval k občasné tendenci „váhat“ před změnou rychlosti. V případě, že by se vám práce převodové skříně nelíbila, je tady vždycky možnost vzít věci do vlastních rukou a řadit pomocí pádel pod volantem nebo přímo voličem, vyklopeným do strany. V každém případě reaguje převodovka vždy rychle a pohotově. Dokonce i při prudkém sešlápnutí plynu na podlahu, kdy se musí podřazovat o více než jednu rychlost, převodovka nezmatkuje a požadované zrychlení se dostavuje bez delších prodlev.

Co se dynamiky týče, 190 koní a 400 Nm točivého momentu neudělá z Tiguanu přímo letadlo, ale pohybovat se ve vyšším tempu na dálnici zvládne stejně dobře, jako předjíždět i bez promyšleného plánování. Drtivé většině řidičů tak bude druhý nejsilnější diesel zcela dostačovat a ocení mimo jiné i to, že jezdí za velice rozumnou spotřebu. I ve městě lze držet hodnoty na palubním počítači v okolí sedmi litrů na sto kilometrů a sotva se s Tiguanem vydáte mimo město, není problém pohybovat se kolem šesti.

V záplavě technologií, kterými se Tiguan prakticky dotáhl na Passata, nechybí ani adaptivní podvozek DCC, jehož nastavení probíhá ve třech tuhostech skrze volič jízdních módů. Ten je navíc kombinován i s otočným voličem terénních režimů, s jehož pomocí lze nastavovat chování pohonu všech kol, omezit funkci ESP a upravit chování převodovky. K mému velkému překvapení, stával se díky adaptivnímu podvozku z Tiguana velmi pohodlný vůz i přes fakt, že testovaný kus obouval krásná, leč zbytečně obrovská dvacetipalcová kola.

Zejména v nejměkčím komfortním režimu podvozek nenuceně žehlí nerovnosti a ani hodně rozbitá silnice nevyvolá výraznější otřesy, přenášené k posádce. K jízdě mimo město jsem však častěji volil režim Normal, který nedovolí karoserii významnější náklony v zatáčkách a nejistotu při rychlé jízdě v přímém směru. Ani ve středním nastavení se ovšem rozhodně nedá mluvit o tom, že by byl Tiguan jakkoliv nepohodlný. V posledním módu Sport celý vůz o kus přituhne, o nedokonalostech silnice dá posádce vědět, nicméně žádná transformace na sporťák se samozřejmě nekoná. Tiguan se sice zatáček nebojí a díky pohonu všech kol zůstává dlouho neutrální, ale zrovna řidičské zážitky neposkytne. Nemluvě o motoru, jehož plochá křivka točivého momentu a absence výkonové špičky nevěstí právě zábavné svezení. Na věci nepřidá ani řízení, které poskytuje jen minimum zpětné vazby a v jiném než sportovním módu působí značně přeposilovaně.

Ve výsledku tedy Tiguan druhé generace zcela beze zbytku pokračuje ve filozofii, jakou nastavila ta první. Jedná se o schopné a univerzální SUV s praktickým vnitřním prostorem, kterému vlastně není příliš co vytknout. Jízdní zážitky či přívaly emocí od něj sice očekávat nelze, na tu jsou tu jiné vozy, ovšem co od Tiguana budete chtít, zvládne na jedničku. Lhostejno zda se jedná o převoz pětičlenné rodiny na dovolenou, nebo o průjezd rozbahněné lesní cesty, vedoucí na chalupu. Dvoulitrový turbodiesel v nejsilnější „jednoturbové“ verzi poskytne spolu s převodovkou velmi dobrou službu a osobně bych ho viděl jako ideální variantu, kombinující solidní jízdní výkony a přijatelnou spotřebu.

Cena Tiguana je v základní výbavě a se základním motorem 1.4 TSI stanovena na 560 900 korun. Testovanou motorizaci 2.0 TDI s pohonem všech kol a automatickou převodovkou pořídíte za 925 900 korun, nebo za 1 016 900 korun v nejvyšší výbavě Highline. Potom už záleží pouze na tom, kolik příplatkové výbavy a technologií zvolíte.