Test: Škoda Kodiaq 2.0 TSI

Název Kodiaq se v posledních měsících skloňuje všemi pády ve všech koutech naší země. Nový vůz pojmenovaný po medvědovi z Aljašky je vůbec prvním sedmimístným SUV tuzemské Škody a jako takový se přirozeně těší přívalu nadšení a emocí. Jaký ale ve skutečnosti tento „medvěd z Mladé Boleslavi“ je?

Nadšení pro Kodiaq ze strany českého národa jsem pozoroval z poza jeho volantu doslova na každém kilometru. Nový, očekávaný a všemi dopředu milovaný vůz vyvolává v ulicích měst takové reakce, které by zde nesklidil libovolný exotický supersport. A Kodiaq se rozhodně nemá za co stydět. Novinka tuzemské automobilky je zkrátka a jednoduše důstojným, majestátním SUV, jehož délka nabírá solidních 4 697 mm. Vpřed přitom vyhlíží zdvojenými světlomety na každé straně. Jejich tvary se sice staly objektem drobné kontroverze, ale situace nedosáhla ani zdaleka takových rozměrů, jako když Škoda o několik měsíců později představila facelift modelu Octavia.

Uvnitř vozu aplikuje Škoda částečně nový přístup k rozložení interiéru a prvků v něm. Palubní deska s velkými dekory disponuje vertikálně orientovanými výdechy vzduchu a v prostřední části se sbíhá k displeji infotainmentu. I ten je nový, neboť fyzická tlačítka jsou zde z větší části minulostí a byla nahrazena dotykovými tlačítky v leskle černém rámečku. Na druhou stranu ale zůstaly zachovány otočné ovladače hlasitosti a ladění stanic/přibližování mapy, což se hodí. Co se funkčnosti týče, na každý pokyn reaguje systém s příkladnou svižností.

Řidič se spolujezdcem usedají do sedadel s příjemnou oporou stehen a dobrým bočním vedením. Ukotvení je vysoké, ovšem zase ne tak vysoké, abych si připadal, že sedím nad interiérem. Volant si lze přitáhnout poměrně blízko k sobě, zatímco pedály zůstanou na delší nohy. V pracovišti řidiče jsem nalezl všehovšudy jen jeden detail, který považuji v rámci zpracování za nepěkný, a sice povrchovou úpravu panelu klimatizace. Leskle černý klavírní lak sice vypadá hezky, nicméně povrch, na kterém je nanesen, není dokonale hladký, takže je lak ve výsledku trochu hrbolatý.

Stalo se již zažitým standardem, že se Škoda snaží excelovat v oblasti vnitřního prostoru, zejména potom u objemu zavazadelníku. U Kodiaqu tomu samozřejmě není jinak a lze s klidným srdcem prohlásit, že se zadařilo na všech frontách. Na samostatnou kapitolu by vydalo třeba místo na zadních sedadlech. Díky rozvoru 2 791 mm nejen, že se posadím za sedadlo řidiče nastavené na mou 185 centimetrů postavu, ale ještě si zde najdu velkou rezervu jak v prostoru nad hlavou, tak zejména na nohy. V podélné ose je zkrátka místa na rozdávání a Škoda dokonce neváhala nainstalovat sklápěcí stolky na záda předních sedadel.

Zadní sedadla jsou navíc posuvná a disponují nastavitelným sklonem, takže lze ladit komfort zadních pasažérů vůči místu v zavazadelníku. Pětimístné provedení, které jsem měl k dispozici na testování, má objem kufru 720 litrů, případně až 2065 litrů při sklopení zadních sedadel.

Ačkoliv si dnes ještě stále mnoho lidí představí Kodiaqa spíše s naftovým motorem pod kapotou, ten můj byl vybaven agregátem benzínovým. Konkrétně zde v přední části pracoval čtyřválec 2.0 TSI, jehož výkon činí pěkných 180 koní a točivý moment 320 Nm je dostupný již od 1400 otáček za minutu. O přenos síly ke kolům – primárně k těm předním, ovšem v případě potřeby ke všem čtyřem – se stará sedmistupňová dvouspojková převodovka DSG.

Je to právě převodové ústrojí, které občas svým zacukáním při rozjezdech nebo podřazení mírně naruší jinak velmi kultivovaný projev motoru. Benzínový agregát je sám o sobě tichý, klidný a to za všech okolností. Ani otáčky pod 1500 za minutu mu nečiní větší problém a ještě před dvěma tisíci se poprvé přihlásí plynulý a lineární zátah, pokračující skrz celé spektrum. Dvoulitr má smysl vytočit až k hranici šesti tisíc otáček, kde také začíná červené pole. Ve vyšších otáčkách se ozve do interiéru, ale jeho zvuk je nadmíru příjemný a sympaticky sportovně-jadrný.

S dynamikou relativně velkého Kodiaqu nemá motor ani nejmenší problém. Zrychlení z nuly na sto za rovných osm sekund je vůbec nejrychlejší, kterého umí nové SUV dosáhnout a ani v dálničních rychlostech se motor neztratí. Převodovka řadí logicky a rychle, takže ani trocha sportovního vyžití není ze strany pohonného ústrojí zapovězena. Stačí se jen smířit s o něco vyšší spotřebou, která u mě v průměru činila necelých deset litrů na sto. Holt 180 koní musí dostat nažrat.

Troše svitné jízdy se nebude bránit ani adaptivní podvozek. Jeho nastavení je rozděleno do módů Comfort, Normal a Sport, přičemž zejména mezi dvěma krajními režimy jsou přímo obrovské rozdíly. Zatímco v režimu Comfort působí zavěšení hodně vláčně, přes nerovnosti se nese hladce a občas je z Kodiaqu cítit, že po silnici trochu „pluje“, režim Sport znamená tak akorát tuhé opružení a přesné kopírování nerovností silnic. Špatné není ani řízení, které též umí sportovní režim a tedy patřičně tuhý odpor posilovače. Odhlučnění je ve většině případů na výbornou a jediným problémem jsou větší nerovnosti v komfortním režimu. Zde je občas znát, jak měkké tlumiče nebyly připraveny na velkou ránu, která rozvibrovala zavěšení.

Shrnu-li veškeré své poznatky, vychází mi Kodiaq jako všestranně univerzální SUV, které se – zejména s motorem 2.0 TSI, postará o svižné zdolání delší vzdálenosti, stejně jako o klidné a ničím nerušené proplutí městské zástavby. K tomu si lze navíc připočíst až obdivuhodně prostorný interiér, který v perfektním pohodlí dopraví čtyři nebo pět dospělých a nabídne obrovský kufr.

Základní cena Kodiaqu je stanovena na 693 900 korun, ovšem v testované kombinaci výbavy Style a motoru 2.0 TSI s automatem se bez příplatků vyšplhá na 901 900. Po přidání příplatků to potom dělá lehce přes milion korun.