Test: Subaru Forester XT

Když jsem se před časem dozvěděl, že Forester XT, tedy nejsilnější crossover od Subaru, dopovaný přeplňovaným plochým dvoulitrem o výkonu 240 koní, dostal bezestupňovou převodovku Lineartronic, zmocnily se mě smíšené pocity. Myslel jsem si, že CVT převodovky, tedy skříně s plynule proměnným převodem, přece nejsou určeny do sportovně laděných aut, ale spíše do pohodlných městských vozítek. Ovšem chyba lávky. Subaru tu svojí totiž vycizelovalo neuvěřitelným způsobem a výsledkem je pohonné ústrojí, které dokáže na okresních silnicích zahanbit nejeden „sporťák“.

Nasupený Forester navíc působí o to zvláštněji, že svojí náturu nedává příliš najevo. Od poslední generace se sice aktuální model vrátil k ostře vyřezaným, hranatým tvarům, ale svou rváčskou povahu do světa nijak nevolá. Dokonce chybí i obligátní kaplička na kapotě, signalizující přítomnost intercooleru umístěného na vrchu motorového prostoru, a tím i turbodmychadla. Tento designový prvek, který byl vždy doménou přeplňovaných Subaru, vzal bohužel za své kvůli bezpečnostním normám. Prý by mohl uškodit při srážce s chodcem. Když se ale dívám na zamračenou přední masku s velkou tlamou chladiče, říkám si, kdo by před rozjetý Forester asi tak lezl…

Teprve těm znalým patří odkaz na víku kufru v podobě dvojice písmen XT. Právě ty jsou totiž jediným znakem nejsilnějšího pohonného ústrojí, sestávajícího ze zmíněného dvoulitru a CVT převodovky. Konečně usedám do pohodlného sedadla řidiče s koženými bočnicemi. Sedadlo je tuhé, boční opora by se také nějaká našla, ovšem vzhledem k povaze bych si uměl představit i výrazně sportovněji střižené sezení. Posez je v rámci interiéru spíše nižší, ovšem stále nabízí díky vyšší stavbě celého vozu dobrý rozhled do všech stran. Svůj podíl na tom mají i relativně velká boční zrcátka.

Po otočení klíčku vyjde z dvojice chromovaných koncovek umírněné zavrčení a motor se po chvilce ustaluje ve standardním volnoběhu. Klasickým voličem automatu řadím D a vyrážím vstříc prvním seznamovacím kilometrům. Po městě se chová motor s převodovkou velice přívětivě. Hladké rozjezdy jsou dány hydrodynamickým měničem, který přenáší sílu z motoru do převodovky, samotná jízda je potom zcela sametová bez přítomnosti jediného přeřazení. Systém jízdního režimu SI-DRIVE je nastaven na Intelligent, což znamená, že motor většinou jen líně přežvykuje v otáčkách pod 2 tisíce za minutu a prioritou je ekonomická a klidná jízda. I v tomto režimu však Forester nabízí výbornou reakci na stisk plynového pedálu a přijde-li potřeba náhlého zrychlení, letí otáčky vzhůru a vůz s velmi slušnou razancí vystřeluje vpřed. Toto chování se výrazně přiostřuje v režimu Sport a maximalizuje v nejostřejším režimu Sport# (čteme Sport Sharp), kdy převodovka zanechá plynulých změn převodu a přejde na řazení osmi virtuálně přednastavených stupňů. Řazení je možno převzít kdykoliv pomocí pádel pod volantem, ovšem v prvních dvou zmíněných režimech je k dispozici stupňů pouze šest. Další dva přibývají až s nejsportovnějším režimem a slouží k ještě lepšímu udržování optimálních otáček. Osobně by mi šest stupňů stačilo i v tomto režimu. Osm rychlostí je i při řazení pod volantem přece jenom příliš.

Celkově je manuální řazení velmi promyšlené. Pokud začnete z nenadání řadit bez toho, abyste přesunuli volič do manuálního režimu a naznačili převodovce, že přebíráte velení, zachová se velmi rozumně. Po podřazení před zatáčkou/kruháčem/vjezdem do obce, zůstane manuální režim funkční jen tak dlouho, jak je potřeba. Pokud řídící jednotka zjistí, že natáčíte volant a provádíte nějaký manévr, zachová manuální režim až do jeho ukončení a nezačne se s vámi prát uprostřed sjezdu na dálnici. Stejně tak vás nenechá zbytečně dlouho vytáčet motor na nízký rychlostní stupeň, ale místo toho přepne ve správnou chvíli zpět do automatického režimu.

Celkově patří za převodovku směrem k Subaru jedno velké „bravo“. Práce odvedená na samotném ústrojí i na logice jeho chování je skutečně hodná pochvaly před nastoupenou jednotkou. Navíc spolupráce skříně s dostatečně silným motorem, jakým 2.0 XT jednoznačně je, ústí ve vynikající jízdní výkony po všech směrech. Co když se ale rozhodneme vzít crossover na okresku a směry měnit hodně často a hodně prudce?

Ani vysloveně sportovního řádění se Forester v nejmenším nebojí. Tuhý podvozek je sice po městě místy malinko (ale jen opravdu drobně) otravný, nicméně mimo něj podpoří vysokou kastli tak, jak je potřeba. Ani při drsnějším zacházení nemá karoserie tendence do zatáček zaklekávat a poslušně drží stopu do poslední chvíle. Na tom má samozřejmě podíl i symetrický stálý pohon všech kol, vybavený aktivním rozdělováním točivého momentu MPT. S podvozkem je jedna ruka i motor. Již od 2400 otáček nabízí maximum točivého momentu činící 360 Nm a od této hodnoty letí s vervou vstříc šesti tisícům, od kterých již dále trošku zkrotne. V tu chvíli je také nejlepší řadit, pádla pod volantem mají velice rychlou odezvu a řazení probíhá bleskem, převodovka však příliš dramatičnosti nenabídne. Místo cuknutí při prudké změně v ústrojí se dostavuje jen umírněné houpnutí, dané konstrukcí převodovky. To je však jen velmi malá daň za to, co převodovka jinak svede.

Celkově se z Foresteru XT stává velmi rychlý, dravý a hlavně zábavný stroj na okresky. Prudké změny směrů vůz vzhledem k velmi nízkému těžišti, danému koncepcí pohonu s plochým motorem, jen těžko registruje. Všechno navíc doprovází příjemný ryk charakteristický pro boxer. Jako již tradičně není sportovnímu vyžití příliš nakloněno řízení. Volant jen s průměrnou odezvou nepředá tolik informací, kolik by bylo třeba, ale v tu chvíli je třeba si uvědomit, že to v čem sedíme není WRX STI, ale vůz na pomezí crossoveru a SUV.

A na pomezí crossoveru a SUV leží třeba i interiér. Provedení interiéru se mezigeneračně výrazně zlepšuje, nicméně i přes poměrně kvalitní materiály a moderní design, se stále tu a tam objeví drobné nedostatky, které zamrzí. Jmenovitě se to týká například dveřních madel, která jsou z poloviny tvořena nepříliš pěknou, plastovou imitací hliníku, či trochu fórově působící loketní opěrka. Jako celek ale interiér působí velmi příjemně a nutno pochválit například kvalitně zpracované ovladače a tlačítka.

S přihlédnutím k příjemnému vnitřnímu prostoru by se leckdo podivil, co všechno si může Forester dovolit v terénu. Možností je opravdu mnoho a k dispozici je navíc kouzelné tlačítko, spouštějící režim X-Mode. Ten v mžiku přenastaví chování převodovky, rozdělování pohonu mezi přední a zadní nápravu i stabilizační systém. Navíc ještě spustí asistenta pro sjíždění svahů a výsledkem je agilní a velmi schopné chování v terénu, které za sucha příliš neomezí ani obuté silniční gumy.

Až na závěr testu jsem si záměrně nechal onu zvídavou otázku „kolik za to všechno“. Jak známo, ve světě aut se pod touto frází neschovává jen cena auta, ale také litry benzínu, které vůz spotřebovává. Dobrou zprávou je, že oproti předchozí generaci Forester v rámci svého polidštění také významně snížil svůj apetit. Průměr se během testu pohyboval na hodnotě 8.5 litru, přičemž městská jízda se šplhala lehce přes hranici devíti litrů a velmi klidnou jízdou mimo zástavbu se potom dalo dostat pod osm. Velice opačná situace ale nastává při využití velkého potenciálu skrytého v motoru. Při řádění na okreskách se spotřeba v mžiku vyšplhala přes dvacet litrů na sto kilometrů.

A co tedy ta cena? Za příjemně vybavený Forester s nejsilnějším možným motorem a opravdu skvělou převodovkou Lineartronic si Subaru žádá ceníkových 939 tisíc korun s DPH. To sice není málo, ale vzhledem k užitné hodnotě, která stoupá i slušným místem pro pasažéry na zadním sedadle a kufrem s elektricky ovládaným víkem, to není ani mnoho. Navíc za svoje peníze dostanete vůz, který vás náramně pobaví na okreskách i v terénu.

Celkové hodnocení:	(7,0 / 8)
Motor:	(7,0 / 8)
Převodovka:	(7,5 / 8)
Podvozek:	(6,5 / 8)
Praktičnost:	(6,5 / 8)