Právě testujeme: Hyundai i30 Kombi 1.6 CRDi
Jak vypadá sen ekonomicky (a ekologicky) uvědomělého řidiče? Velmi pravděpodobně má pod kapotou jen relativně slabý turbodiesel menšího objemu a mezi řidičem a spolujezdcem se nachází páka manuální převodovky. A testovaná i30 Kombi je přesně taková. Neoslní honosnými výkony, ale hlavně tím, jak levně se pohybuje po silnici. A navíc má svůj název na SPZ!
Kultivovaně běžící motor je jednou ze dvou variant agregátů 1.6 CRDi, který Hyundai do faceliftované i30 dodává. Zde nabízí skromných 110 koní a točivý moment 280 Nm, přenášený na přední kola. Společnost mu dělá šestistupňová manuální převodovka s přesným a výjimečně lehkým chodem, u které mě hned v první chvíli zaujaly až přespříliš dlouhé rychlosti. Zejména městské ježdění vyžaduje vynulovat veškeré dosavadní zvyklosti, protože v i30 Kombi s tímto pohonným ústrojím se padesát na čtyřku prostě nejezdí. Motor pod 1500 otáček významně protestuje, takže čtvrtý stupeň přijde nejdříve v šedesátce, a takovou šestku nebudete řadit dříve, než při dosažených devadesáti kilometrech v hodině.
Jenže jakkoliv je neustálé řazení otravné, volba těžkého zpřevodování a nízkých otáček při cestovních rychlostech nese své ovoce. Již první cesta po jižní spojce vykouzlila na displeji palubního počítače hodnoty těsně nad čtyři litry a ani přicpané město neznamená větší spotřebu než nějakých 5.8 na sto. Dálniční stotřicítku i30 zvládá při nízkých otáčkách a tedy za stále legrační spotřebu. I malá nádrž o objemu 53 litrů bez problému vystačí k tomu, aby na ní i30 najela přibližně 900 kilometrů.
