Právě testujeme: KIA Niro Hybrid

Už i korejská KIA se rozhodla zapojit do lítého boje hybridních automobilů. Se svým crossoverem Niro se ale vydala poněkud jinou cestou. Niro vám nehodlá okázale připomínat, že je hybridní a nenabízí nespočet jízdních módů, kdy je jeden ekonomičtější, než ten druhý. Niro se zkrátka chová jako ne-hybrid.

Přesně tímto způsobem chce KIA přiblížit hybrid masám a nutno uznat, že to vcelku funguje. Navenek se elektrifikované pohonné ústrojí pozná jen podle úplně malého označení na víku kufru, uvnitř potom podle nápisu na panelu rádia a podle budíků před řidičem. Místo aby se řidič většinu času koukal na běžný otáčkoměr, je mu zde k dispozici ukazatel podobného ražení, jako ve svých hybridech používá třeba Toyota. Jedná se o klasický budík s ručičkou, rozdělený na segmenty „Charge“, „Eco“ a „Power“. To aby měl řidič jasno, v jakém režimu právě jede.

Jízda s hybridním Nirem se potom naprosto neliší od libovolného auta s konvenčním pohonným ústrojím a automatickou převodovkou. Vůz si obstará všechno sám. Zážehová šestnáctistovka pod kapotou se startuje a zhasíná podle potřeby, občas pohání kola, občas jen dobíjí baterie elektromotoru. Lze jezdit i čistě na elektřinu, ale to vyžaduje opravdu hodně lehkou nohu. Elektrický pohon je proto hlavně do kolon nebo na jiné pomalé popojíždění.

Dohromady má KIA díky spalovacímu motoru a elektromotoru celkem 141 koní výkonu a 265 Nm točivého momentu. To sice není na žádné velké závodění, ale po městě umí Niro zrychlit slušně. Právě do městské zástavby je potom vhodný i podvozek, který nepůsobí nijak rozměkle, ale drobnější nerovnosti žehlí s příjemnou hladkostí.