Test: Toyota Prius Hybrid Plug-In

Jen málokteré auto dokázalo rozdělit motoristickou veřejnost tak, jako právě Toyota Prius. Zatímco jedna strana nad Priusem hořekovala a označovala ho za symbol úpadku staré školy automobilismu, druhá strana jej vítala a spatřovala v hybridu z Japonska novou éru osobní dopravy.

Ať už se nacházíte na jedné nebo druhé straně této barikády, nemůžete Priusu upřít, že na poli prodejů zaznamenal obrovský úspěch. Faktem je, že se jedná o první skutečně masově prodávaný hybridní vůz, šířící osvětu o elektrifikaci od roku 1997. V tuto chvíli je na trhu aktuální třetí generace a já se konečně mohl Priusu podívat na zoubek v rámci týdenního testu.

Hned z první bych se rád rozhovořil o vzhledu. Právě vnější design je téma, na které odpůrci Priusu často naráží a je nutné uznat, že třeba původní první generace je vyloženě ohyzdná. Co se generace třetí týče – řekněme, že je to lepší. Třeba futuristická příď nevypadá zle a osobně mám pochopení i pro „rejnočí“ spojená zadní světla, ale boční silueta ještě stále značně postrádá eleganci.  Přední okna jsou strašlivě vysoká, takže v prostřední části připomíná Prius skleník. V oblasti zadních blatníků je karoserie zase opticky zavalitá a v nepoměru s relativně malými koly. Co však Priusu upřít nelze, to je opravdu pěkná, blankytně modrá barva.

Jelikož futuristické pojetí musí být vidět na všech frontách, nemohl být ochuzen ani interiér. Při prvním otevření dveří se kabina Priusu jeví jako poněkud strohá, ale všechny zajímavosti se odehrávají v prostřední části. Na vrcholu palubní desky je zde široká kaplička nahrazující budíky, na středovém panelu potom klasický dotykový infotainment s navigací, klimatizace a jen minimalisticky řešené ovládání převodovky a jízdních režimů.

Samotný interiér je vesměs příjemně zpracován a dvojice pasažérů na oddělených zadních sedadlech najde dostatek místa pro nohy i hlavu. S kufrem už to bohužel taková sláva není a nad rozměrnými bateriemi se našel prostor jen na 359 litrů.

Tím se konečně dostávám k pohonnému ústrojí. Faktem totiž je, že Prius koupíte v tuto chvíli ve dvou provedeních. Obě mají stejný využitelný výkon hybridního systému 122 koní, daný elektromotorem o výkonu 72 koní, a benzínovým motorem o výkonu 98 koní, spojeným s bezestupňovou převodovkou. Obě verze mají také hodně podobné dynamické vlastnosti, ale rozdíl je právě v baterkách. Zatímco klasického hybridního Priuse ze zástrčky nenabijete a vystačí si jen s malou baterií, se kterou za jízdy hospodaří podle potřeb, testovaný plug-in hybrid disponuje větší baterií o kapacitě 8,8 kWh. Tu lze dobíjet z klasického síťového napětí 230 V, či z vysokonapěťových nabíječek pro elektromobily. Zástrčka se nachází pod malými dvířky na druhé straně od hrdla nádrže na benzín.

Na plně nabitou baterii slibuje Toyota dojezd až 50 kilometrů čistě na elektřinu a při citlivé jízdě s využíváním rekuperace se této hodnotě lze skutečně přiblížit. Navíc, přestože 72 koní není nijak závratný výkon, jezdí po městě Prius v elektrickém režimu svižně, hladce a samozřejmě tiše. Pro každodenní dojíždění do práce je bateriový provoz naprosto ideální a budete-li pečlivě dobíjet, není nutné startovat benzínový motor jak je rok dlouhý.

Benzínová osmnáctistovka přijde ke slovu teprve tehdy, když baterie dojdou, když řidič ručně přepne do hybridního módu, nebo když elektromotoru dojde dech (nad 135 km/h nebo při hodně razantním sešlápnutí plynu). Velkou výhodou je, že pokud si pustíte rádio jen trochu víc nahlas, nemusíte si nástupu benzínového motoru vůbec všimnout. Agregát je od interiéru skvěle odhlučněn a jeho starty a opětovné vypínání jsou téměř nepostřehnutelné. Systém navíc používá benzínový motor velmi inteligentně, takže i když je baterie „vybitá“ (vždy v ní zůstane nějaká šťáva na provoz jako u klasického hybridu), Prius se rozjíždí a popojíždí v kolonách na elektřinu. Benzínový motor potom využívá hlavně při ustálené rychlosti, kdy je spotřeba nízká a motor zároveň zvládá dobíjet baterie.

A co když je potřeba pořádně zrychlit? Prius samozřejmě není nijak závratně rychlý, ale dálničních 130 vykouzlí v rozumném čase. Pohled na rudý ekonoměr nicméně dává najevo, že k tomuto zacházení nebyl hybrid určen. Ke klidné jízdě navíc ukolébá i komfortní podvozek, výborně a tiše žehlící městské nerovnosti, ale kolíbající se v zatáčkách.

Konečně ovšem k zásadnímu tématu spotřeby, což je téma velmi potěšující. V mnoha a mnoha možných zobrazení jízdních dat, které lze překlikávat z volantu na budících, se lze dočíst, že ani s vybitou baterií spotřeba prakticky nepřesáhne hranici pěti litrů benzínu na sto kilometrů. Dokonce i po městě se lze držet v hodnotách lehce přes 4 litry a teprve povolený dálniční limit znamená nějakých 5.3 litru na sto.

Právě spotřeba je ten důvod, proč lidé po hybridním autě sáhnou a v případě Priusu nelze popřít, že se vývoj elektrifikace ubírá správným směrem. Plug-in Hybridní Prius výborně jezdí jak na elektřinu, tak na kombinaci elektřiny a benzínu. A vidina denního dojíždění do práce, absolvovaného bez pomoci benzínového motoru, je vlastně dost lákavá, stejně jako vidina čtrnáctidenní dovolené, odjeté za průměrných pět litrů na sto. Samozřejmě nelze říci, že je elektrifikace univerzální odpovědí pro všechny automobily budoucnosti, ale jako jedna z možných cest se jeví vcelku rozumně.

Drobnou nevýhodou však stále zůstává cena. Prius ve verzi Hybrid Plug-in totiž vychází na 990 900 korun, což je vzhledem k velikosti a užitné hodnotě pořád dost peněz.

Plusy:

• odhlučnění benzínového motoru
• inteligentní nastavení hybridního ústrojí
• komfortní podvozek
• spotřeba při používání benzínového motoru

Mínusy:

• diskutabilní vzhled
• cena
• malý kufr u plug-in hybridu