Test: Audi A3 1.4 TFSI

Nejmenší z rodu Audi dostalo v tomto případě pohonné ústrojí, které bylo primárně stvořeno k úsporné jízdě, ovšem kombinované se sportovním paketem, který by nejradši hltal kilometry v rámci vlnitých okresek. Může toto rozpolcené uspořádání vůbec fungovat? Nebo bude A3 poněkud schizofrenní?

První pohled na auto rozhodně nenasvědčuje, že by měla být tato konkrétní A3 naladěna nějak výrazně úsporně. Exteriér vozu v  ocelově šedé metalíze totiž lemuje exteriérový paket S line, jenž vytrhává A3 z běžné, německé uniformity a výsledkem je, že se malý hatchback tváří až neuvěřitelně zuřivě.

Na přídi se nachází v nárazníku dvojice velkých nádechů (leč bohužel slepých), které dělají společnost tradičně obrovské mříži chladiče. Zádi potom dominuje vystrčený difuzor, skýtající pohled na dvojici výfukových koncovek. A korunu tomu všemu nasazují velká osmnáctipalcová kola. Nabízí se samozřejmě otázka, jestli takto vylepšená A3 už není trochu moc sportovně načančaná. Já osobně jsem si k takto vyladěnému vzhledu cestu našel, nicméně dovedu si živě představit, jak bude mnoho usedlejších řidičů považovat vůz za poněkud přemrštěný.

Sportovního střihu je samozřejmě i interiér. Nízko uložená přední sedadla jsou velkou chloubou vnitřního prostoru. Mají tuhé polstrování, výrazné boční vedení, nastavitelný sklon sedáku a dokonce i výsuvnou stehenní opěrku. Ani přes to všechno ale není úplně jednoduché vyladit si řidičskou pozici k dokonalosti. Pěkný kožený volant s perforovanou kůží na úchopech si nelze přitáhnout dostatečně blízko k tělu, takže pedály zůstávají trochu na krátké nohy. Já jsem si proto občas okopával kolenem sloupek řízení a prostě jsem měl dojem, že se za volant nemohu tak úplně poskládat. Jedinci do 180 centimetrů výšky by však neměli mít problém.

Kolem mě se nachází to nejvytříbenější z německé produkce, hrdě hlásající prémiovost na všechny strany. Materiály jsou bez výjimek velmi kvalitní, na jednoduché a přehledné palubní desce se nachází moc pěkné výdechy klimatizace a všechna tlačítka chodí s příjemným a jistým „kliknutím“. Já osobně jsem si zamiloval i drobnost v podobě velké, masivní hlavice voliče převodovky.

V neposlední řadě je tu plejáda těch nejlepších a nejnašláplejších technologií, které má Audi ve svém katalogu. Přímo přede mnou se nachází celodigitální palubní deska, přepínaná z volantu v několika módech zobrazení. Vše funguje s dokonalou plynulostí a Audi se povedlo z možností displeje vytřískat skutečně maximum, ale občas jsem měl pocit, že na mě z kapličky kouká až příliš mnoho čísel, hodnot a informací. Zase na druhou stranu je to lepší řešení, než kdybych se musel ke všemu dlouze proklikávat. Ve výsledku jedinou nevýhodou zůstává digitální palivoměr, jehož osm segmentů prostě nenabízí dostatečný přehled o benzínu v nádrži. Doplňkem displeje před řidičem je ještě druhý displej, vyjíždějící z palubní desky, který se ovládá otočným, kombinovaným ovladačem za voličem převodovky. I tady je ovládání a plynulost bez diskuzí, ale vzhledem k možnostem digitálních budíků jsem často fungoval v režimu, kdy jsem nechal displej zasunutý v útrobách palubky a používal jen ten před sebou.

V oblasti přepravních možností A3 s pětidveřovou karoserií Sportback nestrádá, ale zároveň nijak nevyniká. Na zadní sedadla se vejdou i dospěláci, ačkoliv o nějakém velkém prostoru nazbyt se zde tak úplně mluvit nedá. Objem má základní kufr 380 litrů a jeho nespornou výhodou je pravidelný, hranatý tvar, navíc se slušně velkým vstupním otvorem.

Už v samém úvodu článku jsem naťukl, že pod kapotou testovaného vozu bije úsporně naladěné srdce, nicméně snaha o nízkou spotřebu paradoxně není jeho jedinou doménou. A3 je v tomto konkrétním případě vybaveno čtyřválcovým benzínovým turbomotorem 1.4 TSI, vybaveným technologií „CoD“ neboli „Cylinders on Demand“. V českém překladu zní význam zkratky „Válce na Požádání“ a principem novinky je, že motor při ideálních jízdních situacích (prakticky kdykoliv, kdy není potřeba výkon) vypíná polovinu válců a „jezdí na dva“. Právě díky tomu se podařilo srazit papírovou spotřebu na 4.8 litru benzínu na sto kilometrů, platnou pro testovanou dvouspojkovou převodovku S tronic.

Technologie pro superúspornou jízdu je však pouze jednou stranou mince. Tou druhou je velmi pěkný výkon 150 koňských sil, točivý moment 250 Nm a zrychlení z nuly na sto za 8.2 sekundy. To nejsou právě hodnoty, které běžně najdeme u aut s normovanou spotřebou pod pět litrů. A vskutku je nutno poznamenat, že A3 s danou motorizací sviští jako nakopnutá. Motor silně táhne už od nějakých dvou tisíc otáček, mezi čtyřmi a pěti tisíci dosahuje maxima a s radostí se nechá vytočit až k červenému poli, začínajícímu těsně po šesti tisících.

Ruku v ruce s motorem jde převodovka, která umí jezdit na jednu stranu úsporně ve standardním a ekonomickém režimu, na druhou stranu za to umí v režimu sportovním pořádně vzít. V prvních dvou zmíněných působí celé ústrojí záměrně trošku lenivým a klidným dojmem. Další rychlosti přichází již v nízkých otáčkách, s čímž si kultivovaný motor hravě poradí. Sportovní režim je ale jiné kafe. Zde začne být pohonný řetězec napružený, převodovka udržuje motor ve vyšších otáčkách, řadí rychleji, později a reakce na plyn jsou výrazně prudší. Přímo radostí se v tuto chvíli stává vyklopit volič převodovky na stranu a řadit ručně.

Se sportovním módem je navíc nejlépe spjata i práce podvozku. Sportovní paket kombinovaný s osmnáctipalcovými koly sice znamená, že je A3 po městě až zbytečně tvrdá a místy nepříliš pohodlná, ale v zatáčkách působí auto nadmíru jistým dojmem. Malá Audi se ráda vrhá za tuhým řízením, které bohužel poněkud postrádá zpětnou odezvu, a brilantní práci zde předvádí i systém XDS, nahrazující brzdami funkci samosvorného diferenciálu. A3 díky němu vytočí i hodně utažené oblouky a ačkoliv lze auto na hraně přinutit i k nedotáčivosti, drtivá většina řidičů se takhle daleko nikdy nedostane.

Shrnuto podtrženo, A3 vybavená motorem 1.4 TFSI CoD, automatickou převodovkou S tronic a paketem S line nejen, že sportovně vypadá, ale také velmi pěkně jezdí a ke sportovnímu charakteru se přiklání i tužší podvozek. Takže jak je to s onou úsporností, která je díky systému vypínání válců příslibem zázračně nízké spotřeby? Faktem je, že abychom se dostali na hodnoty, které se alespoň trochu blíží oficiálním technickým datům, je třeba zapomenout na bujaré využívání výkonu a potenciálu motoru. Místo toho je třeba jezdit naprosto v klidu, hodně předvídat a nechávat motor pracovat ve velmi nízké zátěži. Teprve tehdy sleze spotřeba po městě k sedmi litrům na sto a mimo město se lze dostat i pod sedm. Oněch kombinovaných 4.8 je nicméně spíše z říše snů. Třeba já jsem spíše než za pět nebo šest litrů, jezdil za sedm či osm.

Nicméně to, že motor zase tak výjimečně nízkou spotřebou nevyniká, lze jemu i celému autu docela snadno prominout. Prakticky v každém jiném ohledu se totiž jedná o dobře fungující, dobře zpracované a budete-li chtít, tak i dobře vybavené auto, nacpané výbornými technologickými prvky, které zvládnou uspokojit nejednoho hračičku v nás. Drobnou otázkou potom zůstává exteriér S line, který se pro svoje tvrďácké pojetí nemusí zamlouvat všem, stejně jako tuhý podvozek, jenž je součástí sportovního paketu.

Co se ceny týče, základní cena A3 Sportback ve výbavě Sport, s motorem 1.4 TFSI a převodovkou S tronic je stanovena na 774 900 korun. K té je ovšem potřeba přičíst celou řadu příplatků. Zmiňovaný S line, rozdělený na exteriérový paket a paket sportovních doplňků, vyjde souhrnně na 94 800 korun. LED světlomety stojí 27 700 korun, infotainment MMI 70 300 korun, parkovací systém 22 000 korun a to jsme ještě zdaleka neskončili. Ve výsledku cena za špičkově vybavenou Audi A3 narostla na 1 212 400 korun.