Test: Citroen C-Elysée 1.6 VTi

V následujícím sledu písmenek a odstavců bych rád vyvrátil tvrzení, že mít levné auto znamená, že auto, ve kterém jedete, musí levně vypadat. Tedy ono toto tvrzení povětšinou platí, ale naštěstí jsou zde i výjimky. Jednou z těch velmi dobrých jsou levná dvojčata koncernu PSA, nesoucí názvy Peugeot 301 a Citroen C-Elysée. Právě druhý jmenovaný vůz jsme vyzkoušeli a s potěšením můžeme konstatovat, že se jedná o skutečně levné auto s velkou užitnou hodnotou a okořeněné nebývale zábavným motorem.

Prvně k tvrzení, že levná auta vypadají levně. C-Elysée tento zažitý fakt zašlapává do země hned na první pohled. Před námi stojí tvarově moc pěkný sedan s nasupenou přední částí, který nelze ani označit za malý. Celková délka tvoří solidních 4427 mm, a karosérii zdobí hned několik pěkných designových prvků. Zdůraznění rozhodně zaslouží prolis na bocích, opticky snižující vůz, nebo zadní nárazník s náznakovým difuzorem. Ten přední disponuje pro změnu obří tlamou chladiče, doplněnou ještě mlhovými světly. Všechno jsou to prvky, které se u levných aut zpravidla nevyskytují a o to více potěší.

Kapitolou samotnou je zpracování. Úspora, která se projevila na nízké výsledné ceně vozu, se někde promítnout musí a marně bychom tak hledali polstrování víka kufru, či tlumící materiál na vnitřní straně kapoty motoru. C-Elysée je zpracováno svým způsobem jednoduše a spartánsky a dává to najevo. Nesnaží se svou povahu maskovat řadou nefunkčních náhražek, které ve výsledku působí jako pěst na oko, a místo toho hrdě odkrývá svou funkčnost. Samozřejmě, že spoření na materiálech přináší i mínusové body. Tak například, budete-li sedět uvnitř vozu a někdo zavře kufr, přenese se k vám rána hodná nárazu kamionu. To vše jsou jen drobné pihy na kráse, které dalece vyváží cena.

Neobvykle příjemné překvapení čeká uvnitř vozu, kde se ukrývá nad očekávání pěkný interiér. Palubní deska jde cestou laku a celá její spodní část je tak zbarvena do šedavé barvy. Středovou konzoli tvoří jednoduchý monochromatický displej, ovládaný z panelu pod ním, který zobrazuje informace týkající se rádia a palubního počítače. Ovládání je jednoduché, přehledné a velikost displeje k danému účelu docela dobře postačuje. Trochu nešťastně je řešen panel ovládání klimatizace. Ačkoliv bychom na něm otočné ovladače hledali marně, a i displej dává tušit, že se jedná o automaticky ovládaný systém, jedná se ve skutečnosti o klasickou manuální klimatizaci. Právě výhradně tlačítkové ovládání je však problémem, protože zatímco otočné ovladače zvládnete po slepu, na displej s tlačítky již musíte sklopit zrak od silnice.

Sedadla v C-Elysée se řadí spíše mezi podprůměr. Jedná se o poměrně obyčejná plochá sedadla, potažená obyčejnou látkou, které neposkytují pražádné boční vedení a spolu s dalšími prvky dávají najevo, že tento vůz není tak úplně stvořen pro delší cestování. Jejich příjemnější vlastností je však příplatkové vyhřívání, které má sice jen jeden stupeň, ale zato funguje velmi rychle. Ač jsem od posezu levného sedanu neočekával mnoho, a byl jsem od začátku smířen se sezením na krátké nohy a dlouhé ruce, byl jsem docela mile překvapen. Sedí se velice nízko a pedály jsou sympaticky daleko od sedáku, jediný problém jsem tak shledal v absenci podélného nastavení volantu, který bych si potřeboval přitáhnout blíže k sobě.

Ani na zadních sedadlech není důvodu strádat. Figury s hodně nadprůměrnou výškou budou sice trochu bojovat s nedostatkem místa nad hlavou, ale před sebou bude mít díky relativně dlouhému rozvoru místo skoro každý. Rozporuplným dojmem působí kufr. Jeho 506 litrů je sice solidní hodnota, bohužel však dosti degradovaná velmi malým průchodem. Netradiční je také absence otevírání přímo na víku. Zavazadelník je nutno otevírat tlačítky buď na klíči, nebo v interiéru.

Vrátím-li se do interiéru vozu, překvapila mě zde jedna věc. Na jednoduše navržených budících před řidičem je otáčkoměr, jehož červené pole začíná na číslici pět. Dosáhla snad snaha o ekoplanetu i na klasický a koncepčně starší motor 1.6 VTi pod kapotou? Nikoliv, jedná se jen o snižování nákladů, které se odrazilo ve výrobě jen jednoho přístrojového štítu, dokonce jen s jedním podkladem otáčkoměru. Čtyřválec o výkonu 115 koní má tak omezovač nastavený na normální hodnotu 6 500 otáček, při jejichž dosažení jste již hluboko v červeném poli. Vadí to? Ani ne, a pokud to má snížit cenu vozu, nelze mít nic proti.

Motor je sám o sobě tak trochu nostalgickým návratem o několik let nazpátek. V dnešní éře malých motorů zpravidla dopovaných přeplňováním výrazně vyčuhuje z řady nejen svou koncepcí, ale hlavně svým používáním. Pokud budete chtít od VTi dynamiku, kterou je schopno vzhledem k  nízké provozní hmotnosti vozu 1090 kg poskytnout, budete se muset snažit. Na líné sešlápnutí plynu a čekání na nástup turbodmychadla se zde nehraje, atmosférický motor vyžaduje otáčky a každé svižnější předjetí nebo zrychlení je třeba si poctivě odřadit. Zatímco otáčky zhruba do poloviny spektra, tedy do nějakých 3500, bohatě stačí na městské popojíždění, opravdové dění nastává až za touto hranicí. Motor začne být slušně agilní a s každou stovkou otáček sílí vstříc šesti tisícům, po kterých dá pomalu najevo, že je vhodno přeřadit.

Bohužel s charakterem motoru nedrží tak úplně basu převodovka. Páka řazení nechodí po nejpřesnějších a ani nejkratších drahách, a její chod vyvolává zdání, jako by se celé ústrojí koupalo v hodně hustém oleji. S tímto deficitem se však dá žít a pochválit se musí alespoň odstupňování, které je vzhledem k charakteru motoru rozumně krátké. Při jízdě po dálnici se krátká převodovka sice projevuje zvýšenými otáčkami motoru, ale alespoň tak zachovává možnost zrychlení i v dálničním tempu.

Tak či tak není jízda na dálnici s C-Elysée žádná výhra. Zavěšení je nastaveno spíše do města a blízkého okolí, a houpavý podvozek není přímo etalonem stability v přímém směru. Tomuto faktu nepomáhá ani posilovač řízení, který je do města nastaven akorát, ale při rychlejší jízdě bych tužší nastavení ocenil. Zpět ale tam, kam levný sedan patří a to sice do zmíněného města a okolí. Podvozek si velmi obstojně poradí takřka se všemi druhy nerovností a příjemným zjištěním je i úroveň jeho odhlučnění, přes které neproniká příliš hluku. Velkou měrou se na tom podílí i poměrně malá kola s vyšším profilem pneumatik, která v jízdním komfortu hodně pomohou. Zklamání z podvozku přináší až pokusy o sportovní jízdu, na které by se charakterní motor rád podílel, nicméně podvozek vás v zatáčkách tak maximálně příjemně pohoupe. Stopu drží vůz dobře a na velkou nedotáčivost je motor vpředu příliš lehký, ale díky měkkému nastavení v kombinaci se světlou výškou, záměrně navýšenou pro lepší průchodnost, se kastle nepříjemně naklání a jízda je dost nejistá.

O Citroenu C-Elysée se s oblibou mluví jako o konkurentovi tuzemské Škody Rapid. V obou případech se jedná o levný sedan, ovšem Rapid má oproti C-Elysée jednak silnou domácí automobilku za zády, jednak i možnost vyšších výbav a širší paletu motorů. C-Elysée proti tomu bojuje hlavně cenou, která je v tuto chvíli u testované verze Exclusive s motorem 1.6 VTi, napojeným na manuální převodovku, stlačená na 309 900 Kč. K tomu je třeba připočíst příplatky 6 000 za tempomat a 6 000 za zadní parkovací asistent, a za krásných 321 900 Kč máme vůz s velkou užitnou hodnotou a relativně slušnou výbavou. Na úplný závěr bych rád zmínil ještě spotřebu, která se během celého testu pohybovala okolo sedmi litrů a v případě klidné mimoměstské jízdy jí bylo možné stlačit do okolí šesti. Právě rozumná spotřeba patří mezi fakty, které dostanou C-Elysée do hledáčku řidičů s nižším rozpočtem, poohlížejících se po neokoukaném levném voze.

Celkové hodnocení:	(5,0 / 8)
Motor:	(5,0 / 8)
Převodovka:	(4,0 / 8)
Podvozek:	(6,0 / 8)
Praktičnost:	(4,5 / 8)