Test: Citroen C3

Rozkošná bobule C3, která se poprvé objevila v roce 2002, postupem času získala statut poměrně nedílné a často vídané součásti českého vozového parku. I přesto, že ve své druhé generaci, trvající od roku 2009, vlastně nezměnila vizáž, má ještě stále co nabídnout a koho oslovit.

Bavíme se zcela konkrétně o bílé C3, samozřejmě již po faceliftu, jejíž exteriér lemují chromované doplňky náležící packetu Exclusive. Krom toho, jak dnešní trendy velí, nachází se na předním nárazníku dvojice LED pásků, doplňující halogenové světlomety. C3 v tomto provedení a v bílé barvě působí nadmíru dobře a především od ženské části populace se těší velkému obdivu.

Nejen zvenku, ale i zevnitř je C3 líbivá. Architektura interiéru je stejná jako u exkluzivnější a také o hodně dražší DS3. Samozřejmě je zde vidět úspora na materiálech i provedení, ale hlavní prvek v podobě palubní desky v lesklém laku, potažené látkou, zůstal. Řešení sice levné, ale designově vydařené a vypadá o hodně lépe, než kdyby byla palubka prostě jen tmavý, tvrdý plast. Potencionální nevýhoda tkví až v jejím udržování. Na černém pianovém laku je vidět úplně všechno a vyžaduje znatelně vyšší péči než konvenční řešení.

Protože byla testovaná C3 v druhé nejvyšší výbavě Collection, našla svoje místo na středovém panelu jen manuální klimatizace, hašteřivě nazývaná jako sporák, a těsně nad ní sdružený displej rádia a palubního počítače. Jeho ovládání je tak jednoduché, že si s ním poradí každý, ale displej mohl být při dnešní ceně technologií přece jenom o něco kvalitnější. Oranžové segmenty přeblikávají až zbytečně dlouho a trochu kazí dojem z jinak pěkného a jednoduchého rozhraní.

Křivého slova nelze říct ani proti sedačkám a posazu. Řidič vyššího vzrůstu se kvůli koncepci auta sice nevyhne sezení na „krátké nohy, krátké ruce“ ale zato se spolu se spolujezdcem uvelebí v nadmíru příjemných sedadlech s dobrým polstrováním. Sedadla dokonce nepostrádají ani boční vedení. To je v tomto případě spíše na okrasu, nicméně i tak díky němu působí sedačky o kus lépe a pohodlněji. Před místem řidiče ční volant se zploštělým spodkem, potažený měkčeným plastem a zdobený prošíváním. Skrz něj se nabízí pohled na trojici tubusů, které tvoří budíky. Vedle otáčkoměru a velkého, dominantního tachometru, je zde ještě displej s počítadlem kilometrů, doplněný o digitální palivoměr a ukazatel řazení.

U palubních přístrojů jsem ocenil možnost zhasnout v noci všechny svítící prvky jediným tlačítkem na rádiu. Na celé palubní desce potom zůstane svítit jen ovládání klimatizace a samozřejmě tachometr, vše ostatní zůstane zhasnuté a zpříjemňuje řidiči výhled z vozu. Právě v oblasti výhledu ven je C3 na špici. Klenuté „A“ sloupky usnadňují výhled šikmo z vozu a rovné zadní okno nebrání výhledu dozadu. Celý vůz to tak posouvá výrazně blíže k začátečníkům.

Obecně jsem po celou dobu testu dospíval k názoru, že pro zmíněné začátečníky je C3 jako dělaná. Tomuto tvrzení nahrává i motor. Dieselová 1,4 popoháněná turbodmychadlem, disponuje výkonem 50 kW. Hodnota sice nevalná, ale do městského provozu dostačující. Ačkoliv je dnes standardem spíše šestirychlostní převodovka, je motor v C3 spojen s předními koly skrze pětistupňový manuál. Zprvu jsem si myslel, že bude rychlostí málo, ale vzhledem k jejich poskládání a k výkonu motoru, si na šestku ani nevzpomenete.

Motor se projevuje na svou koncepci až nezvykle příjemným jízdním charakterem. Namísto prodlevy turba, vyúsťující v náhlý kopanec točivého momentu, rozjíždí se C3 v klidu a nástup výkonu je pozvolný. Od dvou tisíc solidně zabere a na rychlejší rozjezd od světel jeho 160 Nm bohatě stačí. Tak nějak již tradičně končí diesel svojí show na čtyřech tisících, odkud už ho dál nemá smysl vytáčet. Nejen neochotou ke zrychlování, ale i burácením dostanete najevo, že je nejvyšší čas přeřadit.

Dieselový agregát sice není přeborník ve sportovní jízdě, zato v jízdě ekonomické jednoznačně ano. Reálný dojezd na nádrž o pouhých 46 litrech je kolem 900 kilometrů a spotřeba se během testu pohybovala téměř zásadně pod pět litrů, včetně městského provozu. Největší odběr z nádrže vytvořila ustálená dálniční jízda. 130 v hodině je pro malý Citroen poslední příjemnou rychlostí, ale ani při ní si neřekne o víc jak o 6 litrů paliva.

Malou bolístkou nové C3 je odhlučnění. Do interiéru poměrně často proniká hluk motoru při svižnější akceleraci, stejně jako hluk podvozku při přejezdu především příčných nerovností. Tlumení je nastaveno na poněkud tvrdší jízdu, ale karosérie se na oplátku nemá tendenci naklánět a v zatáčkovitých trasách lze s klidným srdcem prohlásit, že jeho limity předčí možnosti motoru.

Takže jak si vlastně stojí C3 druhé generace, obohacená o facelift a malý dieselový agregát? Ve výsledku velmi dobře. Druhý nejmenší z řady C je ideálním autem do města, nebo jako druhým vozem do rodiny. Svým vnitřním prostorem sice pasažéry na zadních sedadlech neoslní, ale na kratší trasu převeze 4 lidi vcelku a navíc disponuje nezanedbatelným zavazadelníkem o objemu 300 litrů. Motor nenabídne oslnivý výkon a nízké časy zrychlení, ale za svojí práci si řekne o mizivou spotřebu, odrážející se v dohromady velmi nízkých nákladech. Jako důležitý fakt nutno vyzdvihnout, že je vůz velmi přívětivý k začátečníkům a do ruky mladších řidičů padne i svou cenou, která v druhé nejvyšší výbavě Collection s motorem 1.4 HDi činí 352 400 s DPH. To je slušná cena za velký kus malého auta.

Celkové hodnocení:	(5,0 / 8)
Motor:	(6,0 / 8)
Převodovka:	(4,0 / 8)
Podvozek:	(5,5 / 8)
Praktičnost:	(5,0 / 8)