Test: Citroen DS4 Faubourg Addict

Citroen si vytvořil vlastní značku. Jmenuje se DS a jak jsem sám teprve nedávno zjistil, je to zkratka pro „Different Spirit“, do češtiny přeloženo jako „odlišný duch“. Společným znakem pro všechny tři modely obsažené v nabídce je extravagance. Od nejmenší DS3, která na základech obyčejné C3 nabídne sportovní svezení a exkluzivní vzhled, po kosmicky vyhlížející DS5. Tentokrát jsme se podívali na zub střednímu modelu z nabídky, DS4 se snaží být vším a zároveň se stavět konvencím.

Kam přesně zařadit DS4 by vyžadovalo o dost delší článek, vlastně ani tak ne článek, jako knihu. Námi testovaný kousek, zahalený do vskutku exkluzivního fialového laku, jenž pod paprsky slunce vrhá nejrůznější barevné odstíny, není ničím, co bychom doposud z automobilového světa znali. Karoserie na vyšším podvozku částečně hlásá příslušnost k řádu tolik oblíbených crossoverů, částečně se snad snaží působit jako třídveřová verze modelu C4.

Zadní dveře se tak dočkaly poměrně elegantní kamufláže, která se však sama o sobě ukázala poněkud nepraktickou. Kliky ukryté v zadním sloupku otevírají komplikovaně tvarované dveře, na kterých nejvíc zaujme vystupující trojúhelníkovitý trn, původním povoláním součást zmíněného sloupku. Tím extravagance nekončí. Spodní zakulacená část dveří, hodně uhýbající zadnímu blatníku, má za následek kromě silně ztíženého nastupování přes výrazný práh, také absenci stahovacích zadních oken. To už je samo o sobě velká oběť, položená za designovou exkluzivitu. Je ovšem potřeba uznat, že se designu daří. Nejen barva je součástí příplatkového balíčku Faubourg Addict, a vzor charakteristický pro vozy DS a koncept Numéro 9, krásně lemuje střechu a zrcátka.

Po nasoukání se na zadní sedadla skrz malý nástupní otvor však útrapy pasažérů nekončí. Je třeba mít na paměti, že na celkovou délku ztratila DS4 oproti C4 pět centimetrů, další dva potom v prostoru nad hlavou zadních pasažérů. O prostoru pro 4 dospělé by se tak dalo mluvit jen v souvislosti s krizí. DS4 primárně pojme spíše dva dospělé a dvě děti. Prostorový nedostatek na zadních sedadlech alespoň částečně dorovnává přítomnost slušně velkého kufru. Ten i přes poměrně vysokou hranu nárazníku pojme 359 litrů v základním postavení a disponuje možností sklopení zadních sedadel.

Tak či tak je ale DS4 zaměřena především na přední dvojici cestujících, kterou bude hýčkat pohodlným párem kožených sedadel. Ta umí zapůsobit i naoko, díky nařasení na opěráku a sedáku. Designově zajímavé řešení, o jehož praktičnosti by se snad opět dalo s úspěchem zapochybovat. Co do luxusu, nechybí ani masážní funkce bederní opěrky a vyhřívání.

Před sebou řidič svírá kůži obšitý volant, vystupující z palubní desky, opět obšité pro změnu kůží. Rozhraní s řidičem obstarává přístrojový štít, skládající se z trojice tubusů. Jejich obsah je z větší části digitalizován a z analogových ručiček se tak dočkáme jen té od rychloměru. Ukazatel stavu paliva a otáčkoměr jsou zastoupeny ukazateli s digitálními segmenty. Budíky doplňuje ještě uprostřed palubky umístěný displej navigace a rádia, který navzdory moderním trendům nelze ovládat doteky. Ovládání je realizováno plně přes panel rádia, případně z volantu, jehož přední strana obsahuje skutečně požehnané množství ovládacích prvků. Zprvu je z něj možná leckdo zmaten, ale po důkladném seznámení je ovládání všech systémů takřka hračkou a lze ho zvládnout téměř výhradně právě z volantu.

Jako velice vtipný prvek jsem shledával i velmi unikátní možnost, měnit přímo v palubním počítači zvuk blinkrů. K mání jsou celkem čtyři varianty, z nichž dvě jsou poslouchatelné, ze dvou by po čase nutně zešílel i ten nejodolnější jedinec. Mým jednoznačným favoritem se stal zvuk s názvem Crystal Symphony. Psychedelické potrubování by se perfektně vyjímalo v hororu, při střídání jízdních pruhů jej však slyšet určitě nechcete.

Konečně můžeme otočit klíčkem a probrat k životu agregát pod kapotou. Přední kola testované DS4 pohání druhý nejsilnější motor nabídky. Dieselový dvoulitr HDI disponuje velmi pěknými 163 koňmi výkonu a 340 Nm točivého momentu. Díky těmto hodnotám umí DS4 z nuly na sto za papírových 8.6 sekund a ač jsme měření neprovedli, není důvod tomuto číslu nevěřit. Motor již od necelých dvou tisíc velmi rázně zatahuje a v kombinaci se slušně točivým charakterem, kdy se nechá bez pobízení vytočit přes 4 tisíce bez náznaku lenivění, propůjčuje vozu víc než dobrou dynamiku.

Jako sehraný partner motoru působí i manuální šestistupňová převodovka. Dobře odstupňované rychlosti jsou doprovázeny velmi příjemným, přesným a relativně krátkým řazením. Až neobvykle příjemně na mě působila kožená hlavice řadicí páky. Opět se zde potvrdilo, že nejlepším tvarem je obyčejná, do ruky dobře padnoucí koule o velikosti golfového míčku.

Pohonné ústrojí kromě výkonu a rychlosti, dominuje i v kategoriích kultivovanosti a úspornosti. Uvnitř vozu se zavřenými okny a nastartovaným motorem bychom mnohdy jen těžko hádali, které palivo pod kapotou spalujeme. Kultivovanost se nevytrácí ani za jízdy, kdy kromě drobného burácení ve vyšších otáčkách o motoru téměř není slyšet. A když už jsem nakousl téma úspornosti, dvoulitr si za svoje služby nájemného siláka neříká o mnoho. Testovací týden jsme zakončili s asi osmi sty najetými kilometry a hodnotou na palubním počítači, čítající těsně pod sedm litrů na sto kilometrů. Vyjma městského provozu se přitom spotřeba zvyšuje jen těžko a sedmilitrové hodnoty se objeví jen velmi zřídka, u snaživých řidičů spíše nikdy.

V exkluzivním balení nám tedy Citroen přichystal velmi dynamické, kultivované i úsporné pohonné ústrojí. Bylo by tím pádem logické, kdyby jej doplňoval výborně naladěný podvozek. Tato snaha bohužel vyšla jen napůl. Ač vychází DS4 podvozkově z C4, je osazena tvrdšími stabilizátory a již zmíněnou světlou výškou. Už kvůli ní tak musí být DS4 naladěna hodně tvrdě, jinak by vysoký podvozek na měkkém pérování způsoboval mořskou nemoc. Zejména do města působí nastavení až příliš tvrdě, což je umocněno ještě ne zcela dokonalým odhlučněním především zadní nápravy. Při větších nerovnostech jsou tak rázy spíše slyšet než cítit, a to celé je doprovázeno tu a tam uskakujícím zadkem.

Dobře se začne DS4 cítit až mimo město. Tuhý podvozek zde příliš nevadí a naopak donutí vysokou karoserii poslušně držet stopu. Naleznete-li navíc dostatečně hladkou silnici, může se z DS4 stát v mžiku poměrně zábavný vůz, jehož tuhý podvozek s přesnou přední nápravou ruku v ruce kooperuje se schopným pohonným ústrojím. Zde tedy umí tuhý charakter vykouzlit úsměv na tváři a dát zapomenout na drncání při městském popojíždění. Kdo se však poohlíží po vysloveně zábavném voze z dílen Citroenu, stále by měl sáhnout spíše po modelu DS3, který má k okreskovým radovánkám výrazně blíže.

DS4 dává jasně najevo, že se Citroen se svou luxusní divizí nebojí spustit ani do světa velkých extravagancí a velmi neobvyklých řešení. Vůz je na pohled směsicí SUV a hatchbacku, zabalenou do zajímavé karoserie, nepostrádajícím v případě paketu Faubourg Addict opravdu velkou dávku francouzského stylu. Pod touto perleťově fialovou slupkou nalezneme vynikající pohonné ústrojí, sestávající se ze silného turbodieselového motoru, doplněného ještě výbornou šestistupňovou převodovkou. Jak už to ovšem bývá, za styl je potřeba pořádně zaplatit. Za zajímavý vůz, který je však primárně určen k převážení spíše dvou osob, žádá Citroen v testované, a sice úplně plné výbavě, celkem 824 tisíc korun. To se může zdát jako hodně, ale dávka exkluzivity je za tuto cenu nesmírně vysoká.

Celkové hodnocení:	(5,5 / 8)
Motor:	(6,5 / 8)
Převodovka:	(6,0 / 8)
Podvozek:	(5,5 / 8)
Praktičnost:	(4,0 / 8)