Test: DS Automobiles DS3 1.2 PureTech

Všechno to začalo tím, že si chtěl Citroen poskládat pár luxusních a elegantních modelů. Aby vyzdvihl jejich nadzemskou božskost, pojmenoval je po nejlegendárnějším Citroenu všech dob, tedy po „bohyni“ DS. Jak se ale ukázalo, modelová řada nestačí a netrvalo tedy dlouho, než se DS stalo samostatnou značkou.

A už i nejmenší model, tedy dnes již dobře známá DS3, přestala být definitivně Citroenem, aby se stala plnohodnotným DS. Zatímco ještě u minulé podoby přídě byste znak Citroenu našli, teď už zmizel nadobro a v chromem lemované masce chladiče se hrdě skví jen logo DS. Pomohlo to designu? Popravdě, zase o takovou změnu se nejedná, takže jestli je znak takový nebo makový, na tom zase tolik nesejde. Důležitější otázka ovšem zní – pomůže to prodejům? To je velmi pravděpodobné, protože věřím tomu, že mnoho potenciálních zájemců o zajímavý a bohatě personalizovaný hatchback uvítá přechod pod vlastní značku.

Když už jsem naťukl onu personalizaci, vězte, že v konfigurátoru DS3 se můžete vyblbnout skutečně dosyta. DS jde s trendem doby a nabízí možnosti, kterak si svůj elegantní hatchback udělat elegantním na míru sobě. Já osobně jsem na testovaném kousku velmi ocenil překrásnou modrou barvu, o dost méně se mi však líbila bílá střecha se zebrovaným vzorem, kombinovaná s textilními koberečky se zebrovaným lemem. Jenže to vůbec nevadí, protože grafických motivů na střechu je k dispozici hned devět. Chcete květiny? Tady máte květiny. Zachtělo se vám trochy moderního umění? Tady je, rozeseté po celé střeše vašeho auta.

A totéž pokračuje v interiéru. Je libo pařížský monument, lemující titanově šedý dekor interiéru a zadní skla vozu? Jasně, beze všeho, jeden už se vám tam gravíruje. Kapitolou samotnou jsou potom sedadla. Pokud zvolíte do své DS3 ta sportovní, což s největší pravděpodobností uděláte, máte na výběr ze široké nabídky látkových i kožených potahů různých barev. Jenže ani přes všechnu tu krásu budete jen těžko přehlížet, že se v DS3 nesedí zrovna optimálně. Zejména pokud jste urostlejší muž, dává vám malý městský hatchback decentně najevo, že do něj jaksi nepatříte. Pozice za volantem je na krátké nohy, sedadlo nelze dát dostatečně nízko a hodně jsem bojoval také s nastavením pozice opěráku, které probíhá po velkých krocích. Sedadlo samotné disponuje opravdu výrazným bočním vedením. V oblasti zad jsem neměl sebemenší problém a dokonce jsem si lebedil, jak parádně do sedadla pasuji. Sedák mě ale svíral o hodně více, než bych si přál, takže netrvalo dlouho, abych si začal nervózně poposedávat a hledat přijatelnější pozici. DS3 je zkrátka a dobře pro ty méně prostorově výrazné, kterým bude v načančaném a hezounkém interiéru přímo skvěle.

Jak už první pohled na auto napovídá, o dost méně skvěle bude těm, kteří zaujmou místo na zadních sedadlech. Dopravit se sem je i přes dlouhé dveře je poněkud obtížné, ale když už se zadařilo, byl jsem vlastně dost překvapen. Vzadu se totiž dá sedět až překvapivě slušně a to platí i pro osoby, kterým není právě dvanáct. Navíc je-li potřeba převézt vzadu většího dospěláka, poslouží „vykousnutá“ palubní deska před sedadlem spolujezdce, nechávající spoustu místa na posouvání vpřed. Dokonce i kufr je nad očekávání a pojme 285 litrů zavazadel.

Co se rozhraní s řidičem týče, budíky jsou hezké, stylové a bez výhrad, totéž ovšem neplatí o dotykovém displeji infotainmentu, umístěném uprostřed palubky. Jeho rychlost je důstojná a systém reaguje svižně, jenže působí trochu zastarale a při jeho ovládání se neobejdete bez tlačítka Menu, umístěného nelogicky až úplně dole pod panelem klimatizace. Zároveň mě přímo iritovalo, že každé přepnutí uložené stanice, provedené kolečkem pod volantem, je třeba ještě potvrdit stiskem tlačítka kousek vedle. Bez tohoto stisku se stanice po několika sekundách vrátila zase zpátky.

Dost ale přepínání stanic a vybírání barevných motivů na barevné střechy. Je třeba věnovat se i zásadnějším věcem, třeba tomu, co skrývá DS3 pod kapotou. Zde totiž došlo oproti minulým letům k velkým ztrátám. Ztratil se odsud jeden válec a spolu s ním i čtyři deci zdvihového objemu. Vynikající čtyřválec 1.6 THP je kvůli zpřísňujícím emisním limitům definitivně pryč a budu-li brát v potaz pouze benzínové motory, víc než tři válce nečekejte.

Motor je prakticky jen jeden, a sice tříválec 1.2 PureTech ve své atmosférické nebo přeplňované verzi. Zatímco ta atmosférická má 82 koní výkonu a dostanete ji v kombinaci s pětistupňovým manuálem, turbem dopovaná varianta má 110 koní a k mání je výhradně se šestistupňovým automatem, využívajícím hydrodynamický měnič. Právě tu silnější verzi jsem vyzkoušel já.

Nutno uznat, že DS3 v této kombinaci pohonného ústrojí nefunguje vůbec špatně, má to ale pár „ale“. Tak zaprvé zde stále visí kultivovanost motoru, který už z principu nemůže běžet tak hladce, jako čtyřválec. Na volnoběh se do interiéru přenesou nějaké ty vibrace a horší situace nastává při popojíždění nebo pomalých rozjezdech, kdy je motor v nejnižších otáčkách zatížen hydrodynamickým měničem převodovky. Naštěstí je ale logika řazení nastavena tak, aby se motor s takto nízkými otáčkami nepotýkal, takže při jízdě je až na výjimečné situace vše ok.

Samotné řazení je zpravidla hladké, poklidné a logické a byl jsem velmi mile překvapen tím, jak pěkně umí motor s autem zahýbat. Už od tří tisíc otáček chytá motor elán a táhne vcelku razantně lehce za pět tisíc, kde mu vlivem turboefektu dochází dech. Převodovka na náhlá sešlápnutí plynu reaguje se solidní rychlostí, takže i na okresní silnici vykouzlíte pěkně rychlé předjetí. Potěšující je v tomto režimu i zvuk motoru. Ač jsme z tříválců zvyklí na ledacos, ten v DS3 má v otáčkách příjemně jadrný zvuk, decentně pronikající do interiéru.

Naopak méně potěšující je spotřeba. Po městě se hodnoty na palubním počítači nebezpečně blížily sedmi litrům, dálniční jízda se ustálila na rovných sedmi a teprve mírná práce s plynem na okresce umožnila přiblížit se spodní hranici šesti litrů.

Vzhledem k zaměření auta, které se bude většinu svého života pohybovat hlavně po městě, bylo by od DS nemoudré, volit sportovně nastavené zavěšení a odpružení. DS3 tak proplouvá městem s lehkostí, a i když jízda samozřejmě není nijak plavná a zejména větší nerovnosti se hodně ozvou od zadní nápravy, lze DS3 považovat za vcelku komfortní vůz. A problémy mu přitom nedělá ani rychlejší svezení. Na dálnici je sice řízení malinko hyperaktivní a směrová jistota proto není úplně na špici, ale vezměte DS3 na okresky a docela hezky se svezete. Vůz se hravě vrhá za řízením, naklání se jen decentně a na limitu se dočkáte dokonce i drobné přetáčivosti. Na rozdíl od starších a výkonnějších variant se nestává, aby podvozek zaostával za možnostmi motoru a jediné, co vám bude k zábavě vždycky trochu chybět, je stará dobrá manuální převodovka. Ta automatická nemá žádný sportovní režim a na povely ručního řazení reaguje trochu pomaleji.

DS3 v nejaktuálnější verzi už sice nemá logo Citroen, ale stále má svůj osobitý styl a obrovskou dávku individualismu. Je to zkrátka auto pro lidi, kteří nechtějí tak úplně dospět, chtějí si vzít svůj barevný hatchback a rozdávat s jeho pomocí radost sobě i okolí. Řídí se vážně výborně a tříválec rozhodně není špatný, nicméně musím říci, že jsem si po čtyřválci 1.6 THP, zabitém emisními limity, tu a tam postesknul. Nelze říci, že by byl tříválec citelně horší, on jen prostě není v ničem lepší. Dovedu si zejména představit, jak skvěle by si starší motor rozuměl s novou automatickou převodovkou a jak by tato kombinace utvořila zcela ideální DS3 do hustého městského provozu. I s tříválcem zvládá DS3 tuto disciplínu na jedničku, ale ten jeden válec občas trochu chybí.

Zatímco základní verze s atmosférickým motorem stojí 404 900 korun, silnější testovaná motorizace vyjde na 528 900. Je potom jen na vás, jaké prvky výbavy a hlavně individualizace zvolíte.