Test: Ford Focus 1.6 TDCi

Svět automobilů je v současnou chvíli takřka posedlý ekonomičností a ekologičností vozidel. Zatímco někteří výrobci s tímto trendem trochu bojují, jsou zde i tací, kteří umí tyto parametry dosáhnout s lehkostí a bez zbytečného omezování. Po testu Fordu Mondeo, který byl opatřen nejúspornějším možným motorem 1.6 Duratorq o výkonu 115 koní, přinášíme test s tímto motorem na naše stránky ještě jednou. Tentokrát nám však naftový čtyřválec s extrémně úsporným charakterem dělal společnost v menším modelu Focus.

To co máme před sebou je sněhobílý Focus kombi, vybavený navíc sportovním paketem. Nutno říci, že právě tento příplatek ve výši 24 tisíc korun, udělá s exteriérem divy. Přednímu nárazníku dominuje velká mříž chladiče, doplněná s každé strany ještě černým trojúhelníkem. Jako pěkný podkres slouží náznak předního spojleru, o jehož funkčnosti by se sice dalo pochybovat, přesto však vypadá více než dobře a dotváří nasupený vzhled přední masky. V zadní části je situace stejná, jen máme spojler na střeše a ve spodní části difuzor z černého lesklého plastu. Ten do sebe navíc pobral parkovací senzory, které již nenarušují linii zadního nárazníku. V kombinaci se sedmnáctipalcovými koly, disponujícími hustou změtí hliníkových paprsků, stává se z Focusu opravdu elegantní kombík, mající nesmlouvavě sportovní kukuč.

V interiéru bychom však sportovnost hledali jen marně. Zde je hlavní, aby se posádka vozu cítila pohodlně, a to se také vcelku dobře daří. Vše začíná u sedadel, která sice vypadají docela obyčejně, nabízejí však pohodlné a rozumně tuhé polstrování, doplněné obstojným bočním vedením. Svou pozici za volantem nacházím se 185 centimetry snadno a jediný nepřítel hledání toho správného posezu je kolečko, kterým se nastavuje sklon opěradla. To je umístěno trochu nešťastně přesně mezi základnou sedadla a B sloupkem, přičemž místa je zde jen na opravdu hodně malou ruku.

Velmi potěšující jsou ovládací prvky. Volant díky měkkému koženému obšití nebudete chtít pouštět z ruky a řadicí páku, kterou musíte zejména ve městě využívat poměrně často, si pro její chod naprosto zamilujete. Řazení je nejen velice přesné, ale také perfektně hladké. Pocitově stačí hlavici jen lehce pobídnout a sama s naprostou samozřejmostí zajede na požadovanou pozici. Palubní desce v jejím prostředku dominuje ovládání rádia a telefonu. Všechny tyto funkce se zobrazují na malém, ale zcela dostačujícím barevném displeji, pod kterým se nachází možná až přílišné množství tlačítek, doprovázených ještě směrovými šipkami a otočným ovladačem.

Místa pro přední pasažéry je dostatek a dobrou zprávou je, že nijak trpět nebudou ani obyvatelé zadní třímístné lavice. I průměrně vzrostlý dospělák zde nalezne dostatek místa pro nohy a díky rovné linii střechy i pro hlavu. V případě potřeby převážet větší objem zavazadel, lze zadní sedadla sklopit pro zvětšení kufru o základním objemu 476 litrů. Celkem Focus uveze až 1502 litrů nákladu, což je vzhledem k jeho relativně kompaktním rozměrům solidní hodnota. Drobnou potíží při nakládání těch opravdu velkých zavazadel by se mohl stát průchod do kufru. Spodní hrana není nárazníkem omezena vůbec a potěší i víko v dostatečné výšce, problémem je ale omezení průchodu ze stran. To je však jen malá vada na funkčnosti jinak výborného zavazadelníku.

Jak již bylo řečeno v samém úvodu, pod kapotou bílého Focusu pracuje turbodieselový motor o objemu 1.6 litru, disponující výkonem 115 koní. Tato hodnota se sice může zdát jako nevalná, ale k dispozici je slušný točivý moment 270 Nm, nastupující navíc v již velmi nízkých otáčkách. Že ani přes nevalný výkon není Focus žádný loudal, o tom svědčí hodnota zrychlení z nuly na sto, činící rovných 11 sekund. Ač se to nezdá jako žádný zázrak, je Focus kombi vybavený tímto motorem třetí nejrychlejší ze své stáje. V oblasti rychlosti se před něj staví jen silnější dvoulitrový brácha a také benzínový EcoBoost o objemu 1.6, který se svými 150 koňmi tvoří vrchol nabídky.

V praxi se motor ve voze chová velmi klidně, bohužel však poněkud nemastně a neslaně. Po zafoukání turbodmychadla, které se jen s mírnou prodlevou dostavuje kdekoliv nad hodnotou 1500 otáček za minutu, roztáčí se motor bez jakéhokoliv elánu. Jednotka tak citelně postrádá byť jen náznak výkonové špičky. Papírově dosahuje motor nejvyššího výkonu ve čtyřech tisících otáčkách, tedy pět set otáček před červeným polem. Až sem ho však nemá smysl vytáčet a nejlepší zrychlení nabídne agregát mezi dvěma a třemi tisíci.

I přes nedostatek charakteru ale umí Focus přijatelně fungovat i ve vyšších rychlostech. Je třeba mít stále na paměti nízkou provozní hmotnost, která činí pouhých 1368 kilogramů. Předjíždění na okreskách zvládá vůz bez větších problémů, jen je třeba pečlivě volit rychlosti, uspořádané v rámci šetření palivem na hony od sebe. Útěchou za nutnost častěji řadit budiž nízké otáčky, které motor točí při dálničních rychlostech.

Motor je tedy zcela očividně zaměřen především na ekonomiku jízdy a to se mu daří naprosto beze zbytku. Jízda nevyžaduje ani příliš snahy k tomu, aby se na palubním počítači objevovaly výhradně hodnoty pod pětilitrovou hranicí. Dokonce i po městě se málokdy objeví více než rovných pět litrů a teprve plné využívání potenciálu motoru, zvýší spotřebu na úroveň zhruba pěti a půl litru na sto kilometrů, kterou se nám během celého testu, a tedy zhruba 800 kilometrů, nepodařilo překročit. Focus jezdí prostě levně a touží-li někdo po tom, udělat si z každé svojí cesty do práce ekorallye, je na správné adrese. O schopnostech pohonné jednotky koneckonců vypovídá úspěch norských specialistů na úspornou jízdu, kteří s větším modelem Mondeo, vybaveným však stejným motorem, dosáhli průměrné spotřeby 3.24 litru na sto kilometrů. Focus by měl vzhledem k menším rozměrům a nižší hmotnosti, teoreticky dosahovat hodnot ještě příznivějších.

K dobrému pohonnému ústrojí neodmyslitelně patří i dobrý podvozek. Zde jde zavěšení Focusu ruku v ruce právě s motorem. I tady je na místě především klidná jízda, kdy se vůz pohodově pohupuje přes nerovnosti a nebýt přítomnosti jen tu a tam drobného rázu od zadní nápravy, která se projevuje při prázdném zavazadelníku, lze mluvit o výborné izolaci od silnice. Tato izolace však místy sahá až přespříliš daleko. Od řízení bychom byť jen náznak zpětné vazby hledali marně, a karoserie má tendence naklánět se v zatáčkách. Klidná jízda v přímém směru je však pro Focus tím správným použitím. Stabilita je dobrá a situace se ještě zlepší při zatížení vozu více pasažéry.

V konečném součtu jeví se Focus jako velmi slušný kombík nižší střední třídy, který může bez obav konkurovat například naší tuzemské Octavii. Hlavní zbraní proti tomuto konkurentovi bude extrémně úsporný turbodiesel 1.6 TDCi, který dovoluje provoz takzvaně „za pusu“. Motor je dále napojen na převodovku se vskutku vynikajícím řazením, jejíž rychlosti jsou od sebe mnohdy až příliš daleko. Vcelku příjemná je i cena, kterou Ford za vůz žádá. Focus ve variantě kombi a s vyšší výbavou Titanium, doplněný ještě sadou jízdních asistencí Assist Plus, exteriérovou sadou Sport, audiosystémem od Sony, aktivním parkovacím asistentem a dalšími položkami, vyjde dohromady na 604 440 korun. To je poměrně rozumná cena za vůz s vysokou užitnou hodnotou.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(6,0 / 8)
Převodovka:	(7,5 / 8)
Podvozek:	(6,5 / 8)
Praktičnost:	(6,5 / 8)