Test: Honda Civic 1.8 i-VTEC Sport

Úspěšná stálice Hondy prodělala pro letošní rok facelift. Po stránce vzhledu se sice moc nezměnilo, ovšem těch pár novinek, které přináší verze Sport, funguje jako generálka na hot hatch Type R. Pod kapotou a v dalších oblastech zůstalo sice vše při starém, ale Civic se svěžím vzhledem, navíc vybavený dnes již málo vídaným motorem, má své kouzlo.

Ono to kouzlo se u Civicu každopádně nevzalo jen tak odnikud. Honda šla se svým nejprodávanějším modelem vždy tak trochu vlastní cestou a tento trend vyvrcholil s příchodem osmé generace. Ta jako první přinesla onen kosmický vzhled, který sice při svém debutu vyvolal několik smíšených reakcí, ovšem vhledem k tomu, kolik těchto vozů v současnosti jezdí, to evidentně nebylo až tak špatné. Aktuální devítka od roku 2011 je potom jakousi evolucí. Její design je, alespoň dle mého, výbornou záležitostí, která, a to je důležité, nemá v současné automobilové produkci obdoby.

Než jsem převzal klíče od toho svého kousku, procházel jsem kolem řady aut. A právě tmavě modrý Civic, stojící na černých kolech a vyhlížející černou tlamou chladiče, zaujal mou pozornost. K velké radosti se skutečně jednalo o ten exemplář, se kterým jsem měl strávit následující týden. Civic ve výbavě Sport vypadá vážně k světu, zejména je-li podpořen právě černými koly a modrou barvou. Výborným designovým prvkem jsou i zatmavené zadní lampy, navazující na předěl pátých dveří, tvořící zadní spojler.

Uvnitř vozu je vše tak, jak jsem si již stačil zvyknout z dříve testovaných Civiců. Ač se jedná tentokrát o krátkou verzi, i zde je k dispozici nestísněný prostor, který vyniká vyšší, ale rovnou podlahou, pod kterou je umístěna palivová nádrž. Ta přijde vhod při převážení trojice pasažérů vzadu, ovšem vyšší řidiči si postěžují na vysoko umístěnou sedačku. Už s mými lehce nadstandardními 185 centimetry bych klidně volil pozici za volantem nižší. To je nicméně jen jediný mínus, který bychom v interiéru hledali. Všechny prvky jsou totiž jinak velmi pěkně zpracovány a potěší i volba použitých materiálů. Pětidveřový Civic se neztratí ani co se týče praktičnosti. Gigantický objem kufru Toureru se zde sice nekoná, ale 477 litrů je pořád velmi dobrá hodnota.

Po stránce ergonomie je Civic stále podobně svůj, jako při pohledu zvenku. Dění před řidičem se odehrává ve dvou „patrech“ palubní desky. Zatímco v tom spodním nalezneme tři tubusy klasických ručičkových ukazatelů, kterým jednoznačně dominuje velký otáčkoměr cejchovaný do osmi tisíc, pod čelním oknem je v kapličce ukryt rychloměr s ukazateli ekologického módu. Zprvu se tato konfigurace bude leckomu zdát jako nezvyk, ovšem po chvilce seznamování už je vše na svém místě. Rozhraní palubního počítače je přístupné skrze jednoduchý a funkční displej ovládaný z volantu, ale nejedná se o jediný barevný displej, v autě se vyskytující. Ten druhý, o poznání větší a dotykový, patří systému Honda Connect. V podstatě před sebou máme plnohodnotný tablet s operačním systémem Android, jehož funkce a rozhraní byly více či méně přizpůsobeny použití v autě. Jednoznačně největší výhodu tohoto řešení lze spatřovat v možnostech individualizace. Nelíbí-li se vám například standardní navigace, nabízí obchod Google Play určitě nějakou jinou, která bude vyhovovat lépe. Neztratí se ani další funkce, takže například prohlížení webu není ani nejmenší problém, stejně jako maily nebo třeba počasí.

Jak bylo řečeno v úvodu, pod kapotou Civicu ukrývá se motor, který dnes již moc konkurentů nemá. Atmosféricky plněný čtyřválec se pyšní objemem 1.8 litru a důstojným výkonem 104 kW, přenášeným na přední kola skrze šestistupňový manuál. A je to právě převodovka, která v pohonném řetězci skutečně vyniká. Relativně krátce poskládané rychlosti se řadí ve zcela přesných, krátkých drahách a pákou s  lehkým odporem. Při každém přeřazení je navíc cítit příjemně mechanické zapadnutí, takže nějaké nejistoty spojené s řazením v tomto případě skutečně nehrozí. Kratší celkové zpřevodování navíc odpovídá potřebám motoru, který je jako doma až ve vyšším spektru otáček. Nebývale kultivovaná jednotka toho do tří tisíc příliš nepředvede, ale jakmile podřadíte a pobídnete ji výše, odvděčí se příjemným zátahem a plynule gradujícím výkonem. Rozhodně se však nejedná o motor pro lenochy, neboť točivý moment nepřichází odnikud jen sešlápnutím plynu a je třeba trochu se o něj zasloužit.

Jakmile budete s motorem správně zacházet, umí nabídnout solidní dynamiku, ke které se hodí i dobrý podvozek. Ten v Civicu je naladěn k výborně vyváženému kompromisu. Zatímco po městě není zbytečně tvrdý a projeví se zde i poctivé odhlučnění, mimo město se Civic nese s jistotou a bez hlubších náklonů. Řidičovou oporou se stane také přímé a nepřeposilované řízení. V zatáčkách sedí Civic jako přibytý a nedotáčivost je vlivem lehkého čtyřválce potlačená až do míst, kam se normální řidič na normálních okreskách nepustí.

Jistě se shodneme na tom, že za točivým motorem se vždy schovává strašák vysoké spotřeby. Naštěstí se Civicu tento jev docela úspěšně vyhnul a nebudete-li agregát ždímat na hranici sil, žádný enormní odběr z padesátilitrové nádrže se nedostaví. Při klidné jízdě se i po městě lze držet okolo hranice sedmi litrů, a při dálkových trasách spadnete hodně k šesti. Celkový průměr za 600 najetých kilometrů činil 6.3 litru na sto převážně mimoměstské jízdy, což je slušná hodnota.

Sháníte-li praktický hatchback nižší střední třídy, od kterého požadujete zajímavý motor a také výrazný, neotřelý design, určitě s Civicem nešlápnete vedle. Jedná se o hezké, řidičsky zajímavé auto, navíc s potentním benzínovým motorem, jehož druh je dnes takřka na vymření. To vše navíc doplňuje schopný podvozek, brilantní převodovka a také ideálně nastavené řízení. Za cenu 477 900 korun je to prostě a jednoduše adekvátní kus auta.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(6,5 / 8)
Převodovka:	(7,5 / 8)
Podvozek:	(6,5 / 8)
Praktičnost:	(6,0 / 8)

Foto: Ondřej Daňa