Test: Honda CR-V 1.6 i-DTEC

Z kategorie menších SUV byla Honda CR-V vždy tím sympatičtějším a všeobecně milejším, než spousta jejích konkurentů. Zatímco se mnoho vozů této kategorie snaží za každou cenu dohnat svoje větší sourozence a mnohdy tak působí spíše nepatřičně, jde CR-V vlastní cestou. Ve své již třetí generaci nabralo na agresivnějším vzhledu a minulý rok dostalo do vínku ještě nový motor 1.6 i-DTEC, který sdílí s modelem Civic a který cílí na zákazníky z města, nevyžadující pohon všech kol.

Právě motor je největší novinkou a Honda se s ním chlubí zcela oprávněně. Nejen, že oproti staršímu 2.2 i-DTEC zhubl dosti zásadních 112 kilogramů, ale z jeho útrob pochází také velice slušná porce točivého momentu, čítající celých 300 Nm. Udávaná spotřeba je až dech vyrážející. CR-V má v kombinovaném cyklu spotřebovávat jen 4,5 litru nafty na sto kilometrů. Ještě víc vyrazí dech fakt, že se této hodnoty dá i při běžné jízdě na rozdíl od konkurence skutečně dosáhnout.

Začněme ve městě. Právě zde bude hlavní působiště naprosté většiny vozů a také zde se cítí jako ryba ve vodě. Příjemně tuhé sedačky se semišovým potahem jsou ukotveny dostatečně vysoko, aby poskytovaly solidní nadhled, ovšem ne tolik, aby měl řidič pocit, že sedí spíše nad autem, než v něm. Chvályhodná jsou i vnější zrcátka vskutku velkých rozměrů, usnadňující řidiči proplétání se provozem. Podvozek CR-V je velice dobře odhlučněn a proto mu rádi promineme i trochu nadměrnou tuhost. Ta je sice po městě místy trochu zbytečná, ovšem velkoryse to vynahradí mimo něj, kde se vůz vede s vysokou mírou jistoty a navíc si lze v zatáčkách dovolit až překvapivě hodně.

V městské zástavbě se nejlíp cítí i motor. Malý dieselový čtyřválec díky slušnému nástupu turba směle funguje již od 1500 otáček a jeho 300 Nm cvičí s CR-V až obdivuhodně svižně. Po městě slibuje Honda tabulkovou spotřebu do pěti litrů. Reálné jsou hodnoty o malinko vyšší, a sice okolo 5,2. Dosáhnout těch udávaných by potom vyžadovalo buď větší sebezapření, nebo plynulejší provoz.  I tak je ale spotřeba vzhledem k výkonu, který je do města zcela adekvátní, velmi přívětivá.

Mimo město si motor již tak jistý není. Na rozdíl od mnoha konkurenčních dieselů sice neztrácí dech ani ve vyšších otáčkách, ale jeho ochota ke zrychlování se za hranicí 100 km/h trochu vytrácí. Budete-li se u CR-V snažit o sportovní jízdu, narazíte jednoznačně dříve na limity motoru než podvozku. I přes svoje poměrně velké rozměry a provozní hmotnost přes 1600 kg se vůz díky tužšímu podvozku příliš nenaklání a jak jsem již naklepl, je možné si dovolit opravdu hodně. Nedotáčivost je vlivem lehkého motoru velice dobře potlačena a sympatické je i jisté a přímé řízení, poskytující tu a tam i nějakou tu odezvu.

CR-V však zejména v kombinaci s nejslabším turbodieselem není žádný sporťák a mnohem lépe mu svědčí klidná jízda. Pokud na okresních silnicích zklidníte závodnické choutky, začne se opět odvděčovat hlavně vynikající spotřebou. Na silnicích první třídy se lze snadno dostat do těsného okolí 4 litrů, na dálnici potom něco málo přes pět. Zde hodně pomáhá i rozumně odstupňovaná převodovka. Její rychlosti nejsou zbytečně daleko ani zbytečně blízko u sebe a při předpisových 130 km/h, točí motor jen přijatelných 2500 otáček. Páka šestistupňové převodovky se navíc v kulise, která je trochu zvláštně vystrčená z palubní desky do prostoru, pohybuje lehce a přesně.

V interiéru vozu se setkáme s výbavou, označenou v nabídce Hondy jako Elegance. Ta oproti standardu přidá například kožený volant spolu s hlavicí řadící páky, dešťový senzor, parkovací senzory a kameru nebo přední mlhová světla. V interiéru panuje dostatek místa v obou řadách sedadel a dozadu se posadí i nadprůměrně vzrostlý pasažér. V rámci kategorie příjemně překvapí i velký kufr o objemu 589 litrů, doplněný o chytře se sklápějící sedadla. Ta se umí sklopit do roviny a vytvořit tak ložnou plochu, vhodnou při troše skromnosti i ke spaní. Plusem je také víko kufru. To pokrývá svými rozměry v podstatě celou zadní část vozu a dovoluje tak pohodlné manipulování s nákladem.

V zorném poli řidiče dominuje velký rychloměr, doplněný z obou stran otáčkoměrem a ukazateli teploty a stavu paliva. Ručička hlavního budíku je uchycená na jeho vnější straně, což nechává prostor pro malý monochromatický displej palubního počítače. Informace na něm zobrazované jsou jednoduché a přehledné. Jeho doplňkem je ještě sdružený displej palubního počítače a rádia, umístěný v kapličce uprostřed palubní desky. I zde chválím přehlednost celého systému, který se dá ovládat výhradně z volantu, ovšem jeho grafika mohla být o kousek modernější.

Větších výhrad nelze mít ani ke zpracování. Ačkoliv je místy znát úspora na materiálech, vše je dobře slícované a působí solidním dojmem. Je trochu škoda, že CR-V nedostalo stejný věnec volantu jako Civic. Zde mi volant přišel zbytečně tenký.

1.6 i-DTEC, aktuální tažný kůň Hondy a úžasně úsporný motor, zvládá spojení i s větším CR-V na výbornou. Vozu propůjčuje velice dobrou dynamiku po městě, ovšem na delší cestování bych jednoznačně volil větší 2.2 i-DTEC. Tak či tak hraje malý diesel zejména na spotřebu a v tomto měřítku naprosto exceluje. Při troše sebezapření lze jezdit za hodnoty do pěti litrů všude a to se jen tak nevidí. Uvnitř vozu potom nalezneme příjemně zpracovaný a prostorný interiér, doplněný o solidně velký kufr. Jedním z posledních poznatků je fakt, že jsem si CR-V zejména starší generace začal během testovacího týdne všímat na silnicích. Jezdí jich překvapivě hodně a po vyzkoušení aktuální, třetí generace tento trend naprosto chápu. Testovaný vůz navíc vychází na přijatelných ceníkových 669 tisíc. Kdybyste zatoužili po silnějším 2.2 i-DTEC, který sice poskytuje solidní výkon 110 kW, ale říká si za ně o větší přísun nafty, připravte si poměrně tučný příplatek, činící rovných 90 tisíc korun.

Celkové hodnocení:	(6,0 / 8)
Motor:	(6,5 / 8)
Převodovka:	(5,5 / 8)
Podvozek:	(5,0 / 8)
Praktičnost:	(6,0 / 8)