Test: Hyundai i40 1.7 CRDi

O elegantním sedanu z Koreje bychom si ještě před pár lety mohli nechat jen zdát. Tato kategorie vozů byla v našich zeměpisných šířkách takřka výhradně omezena na německé výrobky, jejichž pozice se zdála neotřesitelnou. Z Asie však čím dál častěji přichází impulzy, že bát se je na místě a že takový Hyundai umí nejen Němcům pocuchat nervy a čísla prodejů.

Konkrétně hovoříme o největším osobáku značky, modelu i40. Ten se prodává jako sedan nebo kombi, a ač je kombi jednoznačně praktičtější volbou, sedan dohání svůj deficit především designem. Během týdne, který jsem s vozem strávil a během kterého jsme urazili bezmála tisíc kilometrů, jsem zjistil, že od něj neumím odejít bez toho, abych se za ním ohlédnul.

Dominantou vozu je nízká a úžasně jemná silueta, kterou opticky snižuje ještě prolis na boku, táhnoucí se přes oboje dveře a zasahující do blatníků. Přídi i zádi vévodí kapkovité a porůznu protažené světlomety. Přesto, že nemám tento druh tvarování zrovna v lásce, do celkového obrazu i40 mi dokonale seděly, stejně jako dvě koncovky výfuku na zádi nebo náznak spojleru na přídi. Elegantní černá barva a osmnáctipalcová kola, značící přítomnost nejvyššího výbavového balíčku, slouží jako pomyslný umělcův podpis.

Rozměry se i40  řadí již mezi střední třídu. Konkurenční Octavia, proti které Hyundai v reklamních kampaních brojí jemnějšími nebo tvrdšími narážkami, ztrácí na délku 8 centimetrů. Oproti tomu Superb má ještě stále 10 centimetrů navíc. I prostor ve voze je někde na pomezí. Na zadních sedadlech je dostatek místa pro kolena pasažérů, ale vlivem svažující se střechy je nad hlavou pouze malá rezerva. Příjemným prvkem výbavy je vyhřívání zadních sedadel, které se poslední dobou stává již téměř standardem.

Dostatek prostoru nalezneme i v kufru. Zde je k dispozici hned 525 litrů nákladového prostoru, limitovaného snad jen přístupem. Spodní hrana je dost vysoko a vzhledem k tomu, že je i40 sedan, je průchod z vrchu limitován zase hranou zadního okna. Pro rozšíření prostoru jsou k dispozici také sklopná zadní sedadla. Prvek sice žádaný, ale u i40 bohužel značně omezený jen malým průchodem do interiéru, který po sklopení vznikne.

Kdo má zkušenosti s aktuálními modely značky, nebude jistě překvapen poněkud nestandardní architekturou přední části, zejména potom palubní desky. Ta se opticky sbíhá doprostřed, kde vyústí v sofistikovaný ovládací panel navigace a klimatizace. Jeho centrem je dotykový displej s integrovanou navigací. Infotaiment systém, kterému poskytuje rozhraní, řadím mezi lepší průměr. Navigace je přijatelně rychlá a reakce na doteky funguje většinou bez zaváhání. Štvalo mě jen, že si systém nepamatuje některá nastavení a vzhledem k tomu, že mám rád navigaci bez hlasového navádění, musel jsem tuto funkci pokaždé ručně vypnout.

Na místě řidiče před sebou třímám opravdu výborný volant. Ten má nejen vyhřívání, ale hlavně vynikající enormně tlustý věnec, potažený jemnou hladkou kůží. Budíky před ním se nevymykají standardu a jak je u Hyundai zvykem, zabydlel se mezi dvojicí budíků malý barevný displej s funkcí palubního počítače. Mé pozadí trůní ve velmi obstojné sedačce. Boční vedení je sice jen velmi sporadické, o to více však potěší nadstandard v podobě odvětrávání. Jediné co bych řidičské pozici vytknul, je zbytečně vysoké ukotvení sedačky. Se svými 185 cm jsem si připadal v interiéru jako obr a nedovedu si představit, že by někdo nad 170 cm využil jinou pozici sedačky, než tu úplně nejnižší.

Konečně se dostávám k pohonnému ústrojí vozu, tvořenému čtyřválcovým turbodieselem 1.7 CRDi a šestistupňovou automatickou převodovkou, vybavenou pádly pod volantem. Výkon 100 kW je přenášen jak jinak než na přední kola a hned po prvním rozjezdu ve městě musím ocenit rozsah měniče, kterým převodovka disponuje. Při normálních rozjezdech pracuje převodovka spíš než s otáčkami motoru s převodem měniče a řadí takřka neznatelně. Mimo město je jízda sice podobně pohodová, ale začne se projevovat deficit ve výkonu motoru. 100 kW si s provozní hmotností přes 1600 kg neumí poradit příliš hravě a předjíždění v rychlostech přes 100 km/h je již trochu pomalejší. Bude-li ale řidič využívat i40 na velmi klidné a pohodové cestování, bude výkon naprosto dostačující a adekvátně se projeví i spotřeba, která se ve všech jízdních režimech pohybuje mezi 6 a 7 litry na sto. S lehkou nohou se lze dostat i pod 6 litrů.

Navzdory tomu, že by to zevnějšek a snad i vnitřek vozu napovídal, neskrývá i40 příliš sportovních ambic. Podvozek je naladěn spíše do komfortu, a ačkoliv nepustí auto do větších náklonů a má velice slušně potlačenou nedotáčivost, přenáší se povely řidiče na přední nápravu skrze dost odtažité řízení. Velmi podobně je na tom i pohonné ústrojí. Charakter motoru nechává jen malý rozsah použitelných otáček a převodovka s měničem odtahuje řidiče od děje. Celkové naladění vozu je tedy zaměřeno jednoznačně do pole cestovatelského a tak to má být, víc než blbnutí na okreskách má podvozek spolu s řízením radši klidné proplouvání městem či dálnicí. Zde se chová příkladně klidně a posádku hýčká také solidním odhlučněním.

Jako cestovní sedan se i40 osvědčila a působí jako důležitá vlaštovka a vzkaz pro evropské automobilky, které by si měly dávat na korejskou značku pozor. Hyundai je skvěle vypadající, pohodlné a dobře vybavené auto, jemuž nelze upřít ani obří skok vpřed ve zpracování. Je až fascinující, kam se zejména v technickém provedení automobilka posunula za poslední dekádu. Až na drobnosti jako je vysoký posez nebo málo místa nad hlavami zadních pasažérů, lze i40 máloco vytknout. Snad jen nabídka motorů by ještě zasloužila prohnat posilovnou. Praktičtěji založení zákazníci jistě zvolí variantu kombi, sportovněji založení zase sáhnou po benzínovém dvoulitru s obstojným výkonem 131 kW.

Posledním důležitým ukazatelem zůstává cena. Zde je třeba mít na paměti, že testovaný vůz obsahuje až na výjimky naprosto všechny příplatky a má tedy až nezvykle rozsáhlou výbavu. Za tu v kombinaci s 1.7 CRDi a automatickou převodovkou, žádá Hyundai ceníkovou cenu 865 890,-. To se může zdát jako hodně peněz, ale stále o takřka sto tisíc méně, než nedávno testovaná Octavia TDI s podobně špičkovou výbavou.

Celkové hodnocení:	(5,5 / 8)
Motor:	(5,0 / 8)
Převodovka:	(6,5 / 8)
Podvozek:	(5,0 / 8)
Praktičnost:	(4,5 / 8)