Test: Honda Jazz 1.3 i-VTEC CVT

Nová generace Hondy Jazz se u nás v redakci objevila již jednou, tehdy ve verzi se stejným (a jediným) motorem 1.3 i-VTEC, ovšem doplněným manuální převodovkou. Jazz je v mnoha ohledech výborné, pohodlné a prostorné městské auto, ovšem od řidiče vyžadoval poněkud jiný přístup, než většina konkurence.

Drobný problém se ukrýval v kombinaci malého atmosférického motoru o výkonu 102 koní, který v dnešní veskrze přeplňované konkurenci působí poněkud nezvykle, a k němu náležící manuální převodovky. Ač měl manuál převodové stupně naskládané blízko u sebe a převodovka tedy byla zpřevodována do síly, nízký točivý moment motoru v nižších otáčkách znamenal, že se i po městě muselo často podřazovat a to klidně o dvě rychlosti.

Přesně tento deficit by měla vyřešit druhá nabízená převodovka, kterou je bezestupňový automat CVT, měnící plynule převodový poměr. A skutečně už první městské kilometry ukazují, že jezdit s Jazzem s automatem, který je navíc velmi dobře sladěn s potřebami motoru, je o dost příjemnější, než časté podřazování s manuální převodovkou.

Rozjezdy probíhají skrze hydrodynamický měnič, který zajistí dokonale plynulé uvedení do pohybu. Hned po rozjezdu je však měnič uzamčen a dále už je vše řešeno pouze plynulou změnou převodového poměru. Pokud se jede s nohou jen „odloženou“ na plynu, převodovka poměr zvýší a motor kultivovaně točí do 1500 otáček za minutu. Na každou sebemenší žádost o akceleraci, kterou dávám plynovým pedálem, však převodovka briskně reaguje, zvýší otáčky kam je potřeba a tam je konstantě udržuje, zatímco vůz zrychluje.

Dostavuje se přitom drobný nezvyk, neboť Jazz akcelerující ve stále stejných otáčkách působí (a dokonce i zní) trochu jako skútr, ale jízda s ním je nadmíru příjemná. Velkou výhodou je i fakt, že třináctistovka pod kapotou nepatří mezi hlučné motory a konstantní otáčky proto nejsou otravné. Komu by se chování převodovky přece jenom nelíbilo, může si zvolit ještě „ruční“ řazení předvolených stupňů pádly pod volantem.

Co se dynamiky týče, tady už to bohužel taková sláva není. Už nahlédnutí do tabulek napoví, že s časem potřebným ke zrychlení z nuly na sto, jež činí 12.3 sekundy, je Jazz s CVT převodovkou ještě o sekundu pomalejší, než s manuálem. Je to ale jen malá daň za to, že se při potřebě akcelerace nemusí neustále podřazovat. Po městě se vůz pohybuje ještě relativně svižně, ovšem jak dojde na předjíždění na okresce, nebo dokonce na jízdu po dálnici, vyloženě ztrácí dech. Aby Jazz udržel legálních 130 km/h, musí si převodovka při sebemenším stoupání snížit převodový poměr.

Ať už po městě nebo mimo něj, vychází u Jazzu vždy docela sympatická spotřeba. Po Praze jsem se pohyboval spíše svižnějším tempem, ale motor si ani přesto nikdy neřekl o víc, než o rovných sedm litrů na sto kilometrů. Mimo město klesne spotřeba i níž, ovšem jen co dojde na dálniční rychlosti, projeví se nižší výkon a točivý moment, takže spotřeba opět leze k sedmi litrům.

Kromě výkonu, předurčuje Jazze do města i podvozek. Zavěšení je komfortní a drobnější nerovnosti filtruje nadmíru kvalitně. Ani větší díry a výmoly podvozek zásadněji nevyvedou z míry, ale tady už se nějaký ten otřes přenese, doprovázen ještě akustickou ránou. Na okreskách potom Jazz působí vcelku dospěle a vyváženě. Ani při ostřejším zatáčení se příliš nenaklání, ačkoliv prudkými změnami směrů si lze relativně vysokou karoserii pochopitelně rozkývat.

Když už jsem naťukl téma vysoké karoserie, bylo by dobré podívat se, jak je na tom Jazz s vnitřním prostorem. Leckomu může vůz z profilu připadat až disproporčně vysoký, nicméně zde šla estetika stranou právě kvůli bohatému místu v interiéru. Do malého auta se v pohodlí posadí čtyři dospěláci, aniž by kdokoliv jakkoliv trpěl. Kufr potom nabídne ještě důstojných 354 litrů objemu a při sklopení sedadel lze do Jazze naskládat podle specifikace 1314 litrů.

Pozice za volantem je samozřejmě trochu na krátké nohy, ale je nutno poznamenat, že některá auta daného segmentu jsou na tom i hůř. Zpracování, ač převážně z tvrdých plastů, se nemá za co stydět. Velmi hezky je do prostřední části palubky usazen i dotykový displej infotainmentu s navigací, ačkoliv jeho funkčnost drobně pokulhává a systém reaguje místy dost pomalu.

V celkovém ohlédnutí se jeví Jazz, vybavený bezestupňovou automatickou převodovkou CVT, jako lepší volba oproti konvenčnějšímu manuálu. Motor, jenž nabídne většinu své síly až ve vyšších otáčkách, totiž vyžaduje časté podřazování, které v tomto případě obstará převodovka sama a vždy přesně tak, jak je v danou chvíli potřeba. Zejména městská jízda se tak stává o hodně jednodušší a celkově uživatelsky přívětivější. Když se k takovému receptu přidá ještě pohodlný podvozek a solidní prostor pro cestující i náklad, má Jazz rozhodně co nabídnout.

U ceníku Jazze toho není moc na přemýšlení. Jak již bylo řečeno, Honda dodává pod kapotu svého nejmenšího modelu pouze jeden motor a liší se jen převodovka, přičemž bezestupňové CVT je za 35 tisíc korun navrch oproti manuálu. Nejlevnější Jazz stojí 373 900 korun, s automatem potom 408 900 korun. Testovaná nejvyšší výbava Elegance, obsahující třeba mlhovky, automatickou klimatizaci nebo řadu jízdních asistentů, vychází s automatem na 480 900 korun.