Test: Jaguar F-Pace 2.0d

Ať se nám to líbí nebo ne, Jaguar F-Pace je zkrátka hrozně pěkné auto. Proti SUV od Jaguaru mnozí nadšenci vysloveně brojili, ovšem finální produkční verze překvapila mnohé. F-Pace je prostě definitivním argumentem, že se SUV dá opravdu udělat velmi elegantně a že nemusí trpět ani náznakem zavalitosti.

Jenže spolu s F-Pace přichází i další rána pravověrným fanouškům. SUV od Jaguaru, které při délce 4 746 mm nepatří mezi úplně malá auta, lze koupit se čtyřválcovým turbodieselem z nedávno vzniklé rodiny Ingenium. Právě tento motor jsem během týdenního testu vyzkoušel i já, a to ve výkonnější variantě, podávající výkon 180 koní a točivý moment 430 Nm. Jak zrychlení z nuly na sto za 8.7 sekundy napovídá, tahle šelma má drápy zastřižené poněkud nakrátko.

Skromný motor pod kapotou o sobě dává znát prakticky od prvního nastartování, kdy se do kabiny ozve typicky klapavý chod. Samozřejmě se zde nelze bavit o „zemědělském“ hrozivém hluku, ovšem je třeba mít na paměti, že sedím v rudém Jaguáru s černobílým interiérem a právě jsem stiskl startovací tlačítko, jehož rudý popisek se rozsvěcí v rytmu, odpovídajícím srdečnímu tepu jaguára. Za daných okolností by zkrátka přišla vhod poněkud adekvátnější kulisa, než kterou vyvolá čtyřválcový diesel.

Spolu s nastartováním, vyjelo na mě ze středového tunelu velké otočné kolečko, nahrazující klasický volič převodovky. Na všechna čtyři kola s preferencí zadní nápravy se síla motoru přenáší skrze osmistupňový automat z dílny německého výrobce ZF. A ačkoliv jsou tyto převodovky ve vozech automobilky Jaguar Land Rover zpravidla vynikající, v případě dvoulitrového F-Pace se nemohu zbavit dojmu, že si motor s převodovým ústrojím tak úplně nerozumí.

I poměrně pozvolný rozjezd znamená roztáčení motoru do okolí tří tisíc otáček, kde se dvoulitr ozve nepěkným, hučivým zvukem. Jakékoliv sešlápnutí plynu za jízdy potom znamená podřazení a motor opět v otáčkách. V nižším spektru se dvoulitrovému čtyřválci prostě dvakrát nelíbí a táhnout začíná až těsně před hranicí dvou tisíc za minutu.

Co se dynamiky týče, i tady platí, že na tom F-Pace není špatně, ovšem od Jaguaru bude mnoho lidí očekávat něco víc. Sotva dojde na předjíždění na okreskách nebo zrychlování na dálnici, velká šelma se vcelku rychle zadýchá. Na druhou stranu se dvoulitru nedá upřít, že si vystačí pouze s rozumným přísunem nafty. Prakticky všude s výjimkou města se lze pohybovat za spotřeby pod devět litrů na sto a pouze ve městě se spotřeba šplhá přes devět. Na vcelku velké SUV se stálým pohonem všech kol a automatickou převodovkou slušné.

Spotřeba je však pro většinu majitelů Jaguaru faktorem spíše druhotným. Prim tady hrají docela jiné parametry, a když už se v případě dvoulitrového turbodieselu nedostavuje kýžený, „jaguáří“ výkon, potěší alespoň jízdní vlastnosti, které lze řadit mezi špičkové. Pravdou totiž je, že kromě titulu „nejhezčí SUV“ může si F-Pace přivlastnit i označení „nejlépe jezdící“.

Adaptivní podvozek se i ve standardním módu řadí mezi ty tužší. Přes drobnější městské nerovnosti se F-Pace přináší s ladností, zároveň však s ocelovou jistotou. Mimo město je potom radost velkého Jaguara řídit. Vůz reaguje na povely volantu hbitě, karoserie se naklání jen minimálně a tím pádem nejsou znát téměř žádné přenosy hmotnosti. Dokonce ani rychlý sled levých a pravých zatáček podvozek nerozhází a F-Pace dává docela jasně najevo, že by si i rád zasportoval. Koneckonců na limitu je znát klasické rozložení auta a místo očekávané nedotáčivosti přichází jemný náznak přetáčivosti.

Ve sportovním režimu podvozku zavěšení o kousek přituhne, stejně jako řízení, a vůz ještě lépe kopíruje silnici. Vzhledem ke zvolené motorizaci je zde však sportovní režim tak trochu zbytečně. Skoro bych si uměl představit, že by se obě tuhosti podvozku posunuly o jednu úroveň směrem dolů. Standardní nastavení by mohlo být do města o malý kousek pohodlnější a sportovní nastavení by nabídlo onu perfektní vyváženost, jako současný režim standard.

F-Pace je tedy naprosto skvěle jezdící SUV, které se pochlubí vskutku pěkným exteriérem, ale i pěkným interiérem. Řemeslné zpracování je patřičně na výši, snad jen ta technologická výbava drobně pokulhává za některou konkurencí. Dotykový displej infotainmentu by mohl reagovat rychleji a digitální přístrojová deska má některé funkce zbytečně „zahrabané“ v útrobách menu. U SUV je pochopitelně důležitá i prostornost, takže tady se F-Pace pochlubí dostatkem místa pro čtyři dospěláky a slušně velkým kufrem o objemu 650 litrů.

Problém se ovšem ukrývá pod kapotou, neboť dvoulitrový turbodiesel Ingenium zkrátka nenabízí tu správnou kultivovanost a výkon, která se od Jaguaru tak nějak očekává. Na druhou stranu jsem měl dříve možnost vyzkoušet i vrcholnou verzi S se třílitrovým benzínovým šestiválcem o výkonu 380 koní, která byla zase dost hlučná, rozežraná a zkrátka „přehnaná“. Kde tedy leží odpověď? Přesně na půli cesty a má podobu třílitrového naftového šestiválce, honosícího se výkonem 300 koní a mamutím točivým momentem 700 Nm. Tento motor jsem sice nevyzkoušel v rámci plnohodnotného testu, ovšem rychlých pár set kilometrů s ním mi dodalo jistotu, že právě tohle je ten správný motor do F-Pace – tichý, kultivovaný a náramně silný.

Cena F-Pace začíná částkou 1 204 555 korun a v případě testovaného kusu s dvoulitrovým motorem se od základu nemusíme příliš vzdálit. Verzi s výkonem 180 koní, automatickou převodovkou a pohonem všech kol lze mít již od 1 346 125 korun.