Test: Jaguar F-Type Coupe 2.0

Kdysi dávno běžel v televizi dokument, který sestavil žebříček nejnádhernějších aut historie. Někde hodně na špici, možná dokonce i první, byl tehdy Jaguar E-Type. A nádherné cestovní kupé, jenž má mnoho z nás v podobě modelu či angličáku, dostalo před pár lety svého novodobého nástupce.

Ano, řeč je o kupé a kabrioletu F-Type a stejně jako lze šedesátkový E-Type označit za jedno z nejkrásnějších aut historie, F-Type by mohl snadno stát hodně vysoko na pomyslném žebříčku nejkrásnějších produkčních aut dneška. Na nízkou a štíhlou siluetu s plynule ustupující zádí je uhrančivý pohled a za těch pár společných dní, nepodařilo se mi od britského kupé odejít alespoň bez jednoho krátkého ohlédnutí. A to nesmím opomenout fakt, že by se v katalogu Jaguaru našla i výrazně zajímavější barva, než sterilní bílá.

I přes všechnu tu krásu, nese si ovšem testovaný Jaguar jedno stigma, které před časem zvedlo v motoristické veřejnosti vlnu diskuze. Řeč je o motoru. Není tomu dlouho, co se pod kapotou F-Type mohly objevit výhradně šestiválcové a osmiválcové jednotky. Jenže časy a složení skupiny zákazníků se mění a tak Jaguar v dubnu zareagoval na poptávku po levnější verzi uvedením nové, čtyřválcové varianty s dvoulitrem Ingenium.

Vyvstala proto okamžitě otázka, co udělá čtyřválec s charakterním a skvěle jezdícím F-Typem. A otázku, zda je dvoulitrové kupé plnohodnotným Jaguarem, či pouhou parodií na sebe samo, jsem si pokládal i já, jakmile jsem zatáhl za vyjížděcí kliku dveří a usedal do tuhé a nízko položené sedačky ve dvoumístném interiéru. Když jsem potom stiskem tlačítka probudil motor, který se i přes snížený počet válců a objem vcelku bujaře rozeřval na celé okolí, došlo mi, že příliš špatné to být nemůže.

Nejprve snad ale trochu čísel. Už při prvotním uvedení před půl rokem bylo jasné, že ani nový nejslabší dvoulitr nebude nijak pomalý. Řadový čtyřválec s turbodmychadlem ždímá ze svých útrob rovných 300 koní výkonu a plných 400 Nm točivého momentu dává k dispozici od 1500 až do 4500 otáček za minutu. Síla se přenáší na zadní kola skrze osmistupňový automat s hydrodynamickým měničem, z nuly na sto metelí F-Type za 5.7 sekundy a nejvyšší rychlost činí obligátních 250 km/h.

Zkrátka a jednoduše, pomalá tahle kočka není a to ani na papíře, ani pocitově při jízdě. Už ve středním spektru otáček Jaguar důrazně zabere a řítí se vstříc vysokým otáčkám a červenému poli, začínajícímu za šesti tisíci. Výkonovou špičku bych si uměl představit možná i malinko ostřejší, ale i tak má smysl podržet motor pod krkem a pořádně vytočit. S převodovkou je agregát spárován příkladně, a jakmile dojde na pádla pod volantem, umí osmistupňové ústrojí sekat rychlosti se slušnou rychlostí a razancí.

Jednou z největších obav byl pochopitelně i zvuk. Je to prosté – čtyřválec sice neumí řezavě řvát jako šestiválec, ani bouřit jako osmiválec, přesto ale zazní skrz výfukový systém s aktivními klapkami důstojně. Tu celkovou teatrálnost a zvučnost svých větších bratrů sice postrádá, ale i tak lze bez okolků říci, že se dvoulitr podařilo nastavit pro účely sportovního kupé naprosto dostatečně.

Sportovní nátura nikam nevymizela, ani co se jízdních vlastností týče. Na tuhém podvozku bez adaptivních tlumičů je F-Type stále rozumně použitelný i v městském provozu, ovšem domovinou auta jsou pěkné okresní silnice. Nizounká karoserie se nikam nenaklání, vůz se s  precizností a agilitou hravě vrhá za strmým a tuhým řízením a nechybí dokonce ani solidní odezva do volantu. Brzdy mají z počátku drobně přeposilovaný nástup, ale jakmile dojde na dobržďování z vyšších rychlostí, začnou být skvěle dávkovatelné a hlavně účinné a stěží utahatelné. V oblouku se F-Type chová příkladně neutrálně, až dokud se nezačne na hranici adheze projevovat jemná přirozená přetáčivost. Na výjezdu ze zatáčky má potom dvoulitr solidní odpich a jediné, co zde poněkud chybí, je samosvorný diferenciál, který by zabránil hrabání vnitřního kola v utažených vlásenkách.

V konečném důsledku musím tedy říci, že se z F-Typu s příchodem dvoulitru nestal ani méněcenný Jaguar, a už vůbec ne žádná parodie. Nejslabší F-Type je výborně jezdícím sportovním autem, se kterým zažijete hromadu srandy. Jeho 300 koní je tak akorát, aby nebyl na okreskách příliš rychlý, nebezpečný a zbytečně kousavý. Nezaměnitelný parádní vzhled je navíc stále na svém místě a neurazí ani zvuk, jenž sice není tak úžasný, jako v případě víceválcových motorů, ale pořád vykouzlí adekvátní kulisu.

A navíc je tu cena, která u čtyřválcové verze oproti zbytku citelně poklesla. F-Type ve dvoulitru a základní výbavě totiž vyjde na 1 562 715 korun. To samozřejmě není málo, ale pokud se vám zachce základního šestiválce o výkonu 340 koní, zaplatíte s automatickou převodovkou 1 880 824 korun. A verze S s 380 koňmi, automatem a konečně i samosvorným diferenciálem? Tak ta je rovnou za 2 273 953 korun. Pokud tedy vyloženě nebažíte po šestiválci a výkonu na velké okruhy, je čtyřválec naprosto racionální a důstojnou variantou.

Plusy:

• dostatek výkonu
• jízdní vlastnosti
• naladění převodovky
• vnější vzhled

Mínusy:

• mírný deficit ve zvuku
• absence samosvorného diferenciálu