Test: Jaguar XF 2.0d

Přiznám se, že některé věci se mi v souvislosti s Jaguarem XF ve dvoulitrovém provedení těžko přenáší přes srdce. Aby se z pod kapoty dlouhé limuzíny ozýval klapot čtyřválce, místo šumu osmiválce, to je věc poněkud nedůstojná. Jenže potom jsou tu další faktory, kterými mi elegantní Jaguar značně spravil chuť. Takže je to aristokrat, nebo ne?

Z prvního shledání se štíhlou siluetou rozměrného sedanu, mohou se mnohým slabším jedincům podlamovat kolena. Aura britského luxusu a rafinovanosti z vozu přímo sálá, a i když nejsem běžně příznivcem bílé barvy, musím uznat, že v kombinaci s černými koly a dalšími doplňky, vypadá bílé XF naprosto skvěle. A že se až nápadně podobá předchozí generaci, kterou minulý rok nahradilo? To ale přece vůbec nevadí. Důležité je, že je jeho šasi nyní celé vyrobené z hliníku a tedy o necelých 200 kilogramů lehčí, než bylo dosud.

Otevírám dveře a nahlížím do interiéru, ve kterém převládá jak jinak než kůže. Kožené jsou sedačky, vršek palubní desky i další náležitosti. Celkový design je jednoduchý, bez supermoderních vymožeností, se dvěma klasickými tubusy budíků před řidičem. Podstatným prvkem je vyvýšená linie, která se rozprostírá pod čelním oknem a plynule navazuje na dveře.

Uvelebuji se do sedadla řidiče a nemohu se zbavit dojmu, že se vejdu tak trochu natěsno. Elektricky nastavitelný volant mám naplno u sebe a zcela nahoře, přesto bych ho potřeboval ještě o něco výš a blíž k sobě. Ani při sebepečlivějším nastavení se mi totiž nedaří eliminovat fakt, že si tu a tam kopnu kolenem do sloupku volantu. Co se týče samotného sedadla, kromě drobně kratšího sedáku mu není moc co vytknout. Tuhost je nastavená takřka ideálně, stejně jako boční vedení, které sevře, ale nechá dostatek prostoru.

Když už jsem konečně nastavil sedadlo, zkouším se posadit za sebe, což i při mé výšce 185 centimetrů zvládám bez jediného problému. Místa je v zadní řadě dost i pro tři dospěláky, ovšem dva se zde budou cítit naprosto komfortně a užijí si i milé drobnosti v podobě vyhřívání zadních sedadel. Zavazadelník má základní objem 540 litrů a přístup do něj je poplatný čtyřdveřové karosérii. Víko je sice rozměrné, ale krátké, takže pokud se vám něco zakutálí, budete se muset do kufru ponořit.

Tisknu startovací tlačítko, které na mě přátelsky poblikává, a probírám britskou číču k životu. Kolem mě se spouští efektní podívaná, během které se otevřou krajní výdechy klimatizace a ze širokého tunelu mezi řidičem a spolujezdcem vyjíždí otočné kolečko voliče převodovky. Cokoliv, co by jen vzdáleně připomínalo řadicí páku, zde budete hledat marně, ale k dispozici jsou vám ještě pádla pod volantem na manuální změnu rychlostí. Rozsvěcí se také dotykový displej v prostřední části palubky. Ten už nepůsobí tak zastarale jako v předchozí generaci, ovšem s lítostí musím podotknout, že na německou konkurenci nestačí ani současná verze. Na příkazy reaguje systém místy velmi pomalu, ovládání je občas nelogické a ani rozlišení zadní couvací kamery již v dnešní době neobstojí. Navíc mě štvala nemožnost přepínat uložené rádiové stanice z volantu. Šipky na něm umí stanice pouze ladit, ovšem listovat mezi předvolbami nesvedou. Co se zpracování interiéru týče, materiály i slícování jsou pochopitelně na úrovni, tu a tam se ovšem nemohu ubránit dojmu, že to mohlo být vzhledem k ceně i lepší. Zejména provedení středového tunelu není nijak převratné a při opření kolenem se může objevit i povrzávání.

No a potom je tu konečně onen motor, probíraný již v samém úvodu. Čtyřválec o objemu dvou litrů polyká naftu a náleží k nové rodině modulárních pohonných jednotek, pyšnící se názvem Ingenium. Na zadní nápravu přenáší motor výkon rovných 180 koní a velmi pěkný točivý moment, který činí 430 Nm. O přenos síly se stará osmistupňová automatická převodovka z dílen německého výrobce ZF. Tyto hodnoty se sice nemusí zdát pro takřka pětimetrový Jaguar úplně dostatečné, ovšem je třeba mít na paměti, že díky nové hliníkové architektuře činí pohotovostní hmotnost vozu jen rozumných 1595 kilogramů. Zrychlení z nuly na sto probíhá za papírových 8.1 sekundy, což není vůbec k zahanbení.

Jen co motor naskakuje, nemohu se ubránit drobnému zklamání ze zvukového projevu. Do interiéru se totiž přenáší naftový klapot, doprovázený i mírnými vibracemi. Ne snad, že bych si v koženém interiéru XF přišel jako v nastartovaném traktoru, koneckonců mnozí konkurenti se umí do kabiny ozvat ještě v o mnoho větší míře, ale přece jenom se pořád jedná o Jaguar a rozhodně nejsem sám, kdo by očekával kultivovanost o kousek větší. Teprve po krátkém zahřátí se motor uklidňuje a utichá, úplného klidu se však nedočkáte. Asi nejznatelnější je zvukový projev při prudších rozjezdech, kdy převodovka nechá vytočit motor do vyšších otáček a ten se nepěkně ozve.

Na druhou stranu je zde dynamika a vlastní jízdní projev, který je více než dobrý. Stačí si odmyslet klapot dieselu nebo zesílit rádio a zůstane jen příjemné zrychlení a logicky řadicí převodovka, která udržuje stále o kousek vyšší otáčky motoru. Už od necelých dvou tisíc otáček za minutu motor plynule zabírá, ale jeho silná stránka čeká v hodnotách okolo tří tisíc, kde je akcelerace nejsvižnější. Žádné trhání asfaltu se sice nekoná, ale dálniční rychlostní limit zdoláte během chvilky a problémem není ani předjíždění ve vyšších rychlostech. K tomu dopomůže i vcelku rychlá převodovka, která na podřazení nečeká a na sešlápnutí plynu reaguje pouhou chviličku. Podobně dobré reakce se dostavují i od pádel pod volantem. Sekání kvaltů jako u dvouspojkových převodovek pochopitelně neumí, ale vystačí i při svižnější jízdě.

Když už jsme u té svižné jízdy, ta se samozřejmě podepíše na spotřebě, ačkoliv pořád se nejedná o nic, co by mělo zruinovat vaší peněženku. Ve standardním režimu se XF se silnějším dvoulitrovým dieselem pohybuje za přibližně osm litrů na sto, ve městě se potom může spotřeba šplhat až k devíti. Nádrž má objem 66 litrů a ten vystačí na pohodlné zdolání více než osmi set kilometrů na jediný zátah.

Záměrně jsem si až skoro nakonec nechal jeden z nejzásadnějších plusů celého auta, kterým je podvozek. Zavěšení je vyladěno takřka k dokonalosti a vyváženě snoubí pohodlí s jízdními vlastnostmi. Na osmnáctipalcových kolech, které jsou v nabídce XF druhá nejmenší, pohybuje se vůz po městě s lehkostí a komfortem. Malé a střední nerovnosti jsou odfiltrovány kamsi do dáli a slyšet a cítit jsou jen v minimální míře. Přitom se ale Jaguar neuchýlil k tomu, aby podvozek působil jakkoliv houpavě nebo rozměkle a jen co vyjíždím mimo město, ukazuje mi svou druhou, neméně vytříbenou stránku. V zatáčkách se XF vrhá za příjemně tuhým řízením a přenosy hmotnosti nejsou téměř znát. Karoserie se naklání pouze symbolicky, přitom ale ani rozbitá okreska neznamená, že by vás vůz jakkoliv natřásal. Budete-li se chtít projet svižně, je Jaguar jednoznačně pro. Vlivem ideálního rozložení hmotnosti a zadního náhonu je vůz v oblouku dlouho neutrální a teprve poté plynule přechází do přetáčivosti. Motor bez výraznější výkonové špičky sice není zrovna příznivcem závodních radovánek, ale zabrat umí a celkově se tak s XF lze i pobavit.

Nový Jaguar XF může v kombinaci s dvoulitrovým čtyřválcovým dieselem působit tu a tam trochu rozpačitě, ale tyto deficity vynahrazuje úspornějším provozem a pochopitelně i citelně nižší cenou. Oproti většímu a výkonnějšímu třílitru o síle 300 koní, který je vrcholným naftovým motorem nabídky, je silnější dvoulitr levnější takřka o půl milionu korun. Pokud tedy jdete hlavně za luxusem, spíše než za výkonem, a pokud jste ochotni přežít trochu toho kadlání z pod dlouhé elegantní kapoty, můžete po dvoulitru o výkonu 180 koní s klidem v duši sáhnout. V základní výbavě Pure může být váš již za 1 179 266 korun.

Celkové hodnocení:	(6,0 / 8)
Motor:	(5,0 / 8)
Převodovka:	(7,0 / 8)
Podvozek:	(7,5 / 8)
Praktičnost:	(6,0 / 8)