Test: Jaguar XF S AWD

Dějství první: Kočka domácí

Obcházím dlouhou, nízkou a elegantní siluetu Jaguara, která má vše, co od ní můžete čekat. Její křivky ladně plynou a vše halí decentní modrá barva tak tmavá, že se při určitém světle stává téměř černou. Devatenáctipalcová kola jsou u daného modelu základem, a ač by příplatkové dvacítky možná vypadaly v podbězích o kus lépe, je nad slunce jasné, že tato kombinace bude jízdně komfortnější.

Usedám do interiéru, jehož dominantou jsou jak jinak než kožená sedadla. Jejich boční vedení mě obejme, ovšem jen s vysokou mírou opatrnosti, abych se snad během jízdy necítil obklíčen a v nepohodlí. Pozice je v rámci interiéru nízká, jak se na sedany této třídy sluší a patří. Přede mnou se nachází velká novinka aktuální generace, kterou jsou nové celodigitální budíky, tvořené jedním velkým displejem. Na nich mohu vidět vše potřebné, měnit různá nastavení a v neposlední řadě si i zobrazit obrovskou a ničím nerušenou mapu. Veškeré jízdní informace se potom smrsknou do minimalistického proužku pod ní, ve kterém naleznu stav paliva, údaje palubního počítače, digitální rychloměr a zvolený mód převodovky. Zkrátka vše, co bych mohl potřebovat.

A ten nový infotainment! Dlouhou cestu ušel Jaguar Land Rover od doby, co ještě nedávno disponoval na svou cenovou kategorii ošklivou a pomalou navigací s nízkým rozlišením. Nový systém je bleskurychlý, jeho ovládání je inteligentně uspořádáno a má zcela špičkovou grafiku. Co se rozhraní s řidičem týče, štve mě jen systém varování před kolizí. Ten nejen, že je naprosto hysterický a řve na mě úplně zbytečně, ale ještě se po každém vypnutí vytrvale zapíná po každém novém nastartování.

Tlačítkem na středové konzoli probírám k životu motor, kterým je – jak nejvyšší specifikace velí – třílitrový benzínový šestiválec do V, přikrmovaný klasickým kompresorem. Jednotka o přímo aristokratickém výkonu 380 koní nedává o svém chodu výrazněji vědět, je tichá, kultivovaná a do interiéru jen tiše šumí. Jen co motor naskočil, otevřely se motorizované výdechy klimatizace v palubní desce a ze středového tunelu vyjel otočný volič převodovky. Jednoduché drobnosti, které sice nejsou nijak potřebné, ale ohromíte s nimi nejednoho spolujezdce.

Volič otáčím do polohy D a Jaguar se s tichou elegancí sobě vlastní dává do pohybu. Osmistupňová převodovka z dílen ZF přenáší točivý moment přes hydrodynamický měnič, což je jediné řešení, které umí nabídnout tak sametové rozjezdy a změny rychlostí, jaké jsou u sedanu od Jaguaru přípustné. Ve městě převodovka další rychlosti řadí nezřídka ještě před dosažením dvou tisíc otáček, což šestiválec o patřičném objemu přechází bez povšimnutí a umí silně táhnout i v tom nejnižším spektru. Kompresor koneckonců na rozdíl od turba nemá žádnou prodlevu, takže když je potřeba přísun točivého momentu, stačí jen mírně naznačit plynovým pedálem a auto se bez okolků rozjíždí.

Podvozek se k nerovnostem chová, jako kdyby vlastně žádné nebyly. V komfortním režimu měkce a tiše vyhlazuje nerovnosti silnice a ani velké výtluky se nijak významně neozvou. Stabilita na dálnici je potom na vynikající úrovni, stejně jako aerodynamické ticho. Navíc to celé jezdí za super sportřebu, která při běžně rychlém přesunu po dálnici a okresce vůbec nepřesáhne devět litrů na sto kilometrů. Po městě je to samozřejmě malinko horší, tady spotřeba roste na hranici zhruba dvanácti litrů, ovšem ani tomu nelze moc vytknout.

Jaguar XF S je zkrátka vynikající komfortní limuzína.

Dějství druhé: Kočkovitá šelma

Obcházím siluetu sportovního sedanu, která jako by byla připravená ke skoku. Přednímu nárazníku s mohutnými nádechy sekundují tenká, klenutá světla, dodávající tváři temného Jaguaru přímo živelný nádech. Laik bude jen těžko poznávat, co před ním vlastně stojí. Dvojice chromovaných výfukových koncovek zachovává určitou střídmost a opravdu nápadné jsou jen malé odznáčky s písmenem S a také rudé brzdiče, připravené sevřít kotouče mocnou silou.

V interiéru sedím nízko za ergonomicky řezaným volantem, který bych si ale potřeboval přitáhnout o kus blíž k tělu, abych si mohl sednout celkově dále a neokopával si kolenem sloupek řízení. Motor jen neslyšně šumí a já tisknu šipku na voliči jízdních režimů, čímž přepínám auto do dynamického módu. Situace na přístrojové desce se notně změnila. Dominujícím prostředním budíkem již není analogový rychloměr, ale poctivě velký otáčkoměr s rudě vyznačenou stupnicí, v jejímž prostředku lze zobrazit zařazenou rychlost.

Převodovku dávám rovnou do režimu S a pádlem pod volantem naznačuji, že chci řadit ručně. Vyjíždím a změny oproti standardnímu, komfortnímu režimu jsou pozorovatelné již na prvních metrech. Motor ostřeji reaguje na plyn, řízení je o významný kus tužší a adaptivní podvozek se změnil k nepoznání. Zavěšení, aniž by bylo zbytečně tvrdé, nyní jasně dává vědět o každé nerovnosti a kopíruje silnici.

Mimo město posílám plyn k podlaze a dávám Jaguaru trochu „napít“. Jaguar sebou zuřivě trhne a již od nízkých otáček se na trojku řítí vpřed, doprovázen hvízdajícím kompresorem v přídi. Síla přichází lineárně a cokoliv přes tři tisíce stačí k tomu, aby XF S předvedlo zcela parádní dynamiku, odpovídající 380 koním. Z nuly na sto to tahle kočka umí za 5.3 sekundy a předjíždět se dá takříkajíc na fleku. Převodovka reaguje na řazení pádly zcela bez prodlevy, a ačkoliv ZF klasické konstrukce neumí sekat kvalty s rázností supersportu, rozhodně se nenechá zahanbit.

Zatáčky krouží 1760 kilogramů hmotná limuzína s řízností sporťáku. Náklony karoserie jsou minimální a Jaguar se hbitě vrhá za tuhým a strmým řízením. Pokud byste se mě zeptali, jestli jsem před testem čekal od XF S s pohonem všech kol nějaké gejzíry řidičské zábavy, má odpověď by byla pravděpodobně záporná. Jenže světe div se, já se za volantem opravdu nefalšovaně bavím! Jaguar je v zatáčkách až obdivuhodně čitelný, hravě reaguje na přenosy hmotnosti a jakákoliv nedotáčivost je mu cizí. V rychle projížděných obloucích přichází naopak lehký náznak přetáčivosti, ale ani prudké puštění plynu nevyvede XF S výrazněji z míry. Samostatnou kapitolou jsou potom výjezdy ze zatáček, které jsem si naprosto zamiloval. Ten způsob, jakým spolupracuje kompresorem přeplňovaný motor s pohonem všech kol je zkrátka fascinující. Na každém apexu nadšeně dupu na plyn a nechávám okamžitý příval točivého momentu, aby mě všemi poháněnými koly bleskově vystřelil ze zatáčky ven.

Co se rychlé jízdy týče, Jaguar mě ve výsledku ohromil, jen ta spotřeba roste při využití potenciálu opravdu raketovým tempem. Hned druhý den testování jsem vzal vůz na pořádnou projížďku a trochu mě zarazilo, jakým tempem klesá hladina paliva ve čtyřiasedmdesátilitrové nádrži. Pár stisknutí čudlíku palubního počítače a bylo jasno. Průměrná spotřeba činila 26 litrů na sto.

Jaguar XF S je zkrátka vynikající sportovní auto.

A na závěr závěr

Jaguar XF S ve verzi s pohonem všech kol je až neskutečně univerzální auto. Je to auto, které můžete naložit čtyřmi dospěláky, 505 litry zavazadel, jet s ním na dovolenou za rozumnou spotřebu a hodně rychle ukázat záda každému, kdo bude chtít závodit. Nebo můžete stisknout kouzelnou šipičku. Na digitálních budících se objeví šachovnicová vlajka, rychloměr s otáčkoměrem si prohodí místa a najednou sedíte v ostře naladěném sporťáku. Ono „Sko“ v názvu totiž neznamená, že se umí auto pohybovat rychle po německé dálnici a jen co uhne kamion zpátky do pravého pruhu, akceleruje na 250 rychleji než všichni okolo. Tahle šelma umí opravdu sportovat.

Co do cen, na magickou formulku „od 899 000 Kč“ můžete samozřejmě hodně rychle zapomenout. Ta náleží jen verzi se základním naftovým dvoulitrem. Testovanému XF S AWD o výkonu 380 koní přísluší nejvyšší položka v ceníku, a sice 1 950 520 korun. Po přidání výbavy, mimo jiné LED světlometů, adaptivního tempomatu a dalších prvků, šplhá se výsledná částka k hranici 2 400 000 korun.