Test: Jeep Renegade

Pouhý jeden týden po otestování Jeepu Cherokee, dostal jsem, což se nestává často, možnost vyzkoušet dalšího zástupce moderní modelové řady této tradiční americké značky. Tentokrát se jedná o menší, levnější, ale taky novější model Renegade. Jak si vede tento nováček oproti staršímu a ostřílenějšímu většímu bráchovi?

V první řadě nutno říci, že tam co Cherokee svým vzhledem šokuje a někoho může i lehce znechutit, Renegade působí přesně opačně. Při designování Renegade si někdo zapomněl doma kružítko a přinesl ho až na druhý den, kdy se dělala kola a přední světlomety, tyto dva prvky budiž jedinými kruhy z celého designu. Samotná karoserie je hranatá, opravdu velmi, ale velmi vysoká a z některých úhlů působí i trochu legračním dojmem.

Tento přístup však přinesl své ovoce ve vnitřním prostoru. Tady bez rezervy platí, že co vidíte zvenku, dostanete uvnitř. Kufr je objemná krychle o objemu 351 litrů (myšleno po plato), po sklopení sedadel se do Renegade vejde až 1297 litrů. Interiér je pro čtveřici osob více než dostačující, snad jen ta šíře není žádná sláva, což je bohužel dáno koncepcí auta. Renegade to však plně vynahrazuje v prostoru nad hlavou a celá čtveřice pasažérů by mohla mít na hlavách docela dobře cylindr.

Řidič před sebou svírá tlustý věnec vyhřívaného volantu, známý již ze zmíněného Cherokeeho. Zásadní změnou je však přítomnost kulaté hlavice řadicí páky šestistupňové převodovky. Po rozpačitém devítistupňovém automatu z minulého týdne, jsem přítomnost té velké hliníkové koule, která vám dělá společnost při každém přeřazení, vítal skoro s nadšením. O to lepší zjištění bylo, že se páka pohybuje v krátkých a přesných drahách, navíc majících jen drobný, příjemně mechanický odpor. Radost s ní pracovat. Mezi další prvky rozhraní s řidičem patří ještě dotykový displej sdruženého systému s navigací, opět příjemně rychlý a přehledný, ovšem mající své mouchy. Za velký nedostatek považuji například nemožnost přepínat předvolené stanice rádia z volantu. Tlačítko, které u Cherokee fungovalo právě k tomuto účelu (bylo jen jedno, ale lepší než nic) slouží tady ke změně vstupu audiosystému. Kdykoliv tedy chcete přepnout na některou ze svých stanic, musíte na velkém displeji zobrazit rádio a stiskem fiktivního tlačítka stanici změnit.

Za zmínku určitě stojí přístrojový štít. Dvojice budíků s robustně vyhlížejícími stříbrnými obroučkami, má mezi sebou velký displej, skýtající nejrůznější informace o provozu. Vtipným detailem je červené pole otáčkoměru, tvořené „cákancem“ bahna. Tady se dostávám k tomu, co na vás bude při zkoumání Jeepa vyskakovat z každého rohu. Jedná se o odkazy na tradici Jeepu, které jsou skutečně všudypřítomné. Stejně jako u Cherokeeho, i tady je stavebním prvkem, tak trochu vlastně všeho, charakteristická maska chladiče se světly, propůjčená z pradědečka Willyse. U Renegadu je však tento odkaz skutečně všudypřítomný. Design masky se tak vyskytuje nejen na samotné masce vozu, ale také v zadních světlech, víku kufru, krytech všech reproduktorů, opěradlech sedadel, krytky u vnitřního zpětného zrcátka, v gumové podložce odkládací schránky a určitě jsem ještě na něco zapomněl. Tam kde není maska, nachází se alespoň nápis Since 1941 a i v Renegadu bychom nalezli Willyse, vykresleného v černém okraji čelního okna. No a kdo bude opravdu pozorný, nalezne v okraji zadního okna dokonce Big Foota!

Zanechávám však šmejdění po interiéru a jdu se posadit na místo řidiče. Svou pozici hledám poměrně rychle, i když ani tady se nevyhýbám problému s krokovým nastavením opěradla. Výhled je nadprůměrný, jen v terénu by snad mohla trochu překážet hranatá přední část, na jejíž „svalnatou“ kapotu budete hledět prakticky po celou dobu jízdy. Na silnici však nezavází ani v nejmenším a s hranatým Jeepem, u kterého máte přesně jasno, kde končí a začíná, je třeba parkování ve městě docela hračka.

Stiskem tlačítka probouzím k životu agregát. Ano, jsme v Evropě, takže naftová jednotka MultiJet, která je v nabídce v objemech 1.6 a 2.0 litru, bude mít v nových Renegadech většinové zastoupení. Můj stříbrný kousek byl vybaven větším dvoulitrem ve slabší 140 koní variantě. Je důležité podotknout, že se jedná o nejsilnější agregát, který je možno vybavit manuální převodovkou, vrcholný 2.0 MultiJet 170 koní je spojen výhradně s devítistupňovým automatem. Výkon z motoru v našem případě dále putuje primárně na přední kola nebo, je-li to třeba, skrz mezinápravovou spojku i na kola zadní. O tom kam síla poputuje, můžete nechat rozhodnout vůz automaticky, nebo mu do toho sáhnout a přepínačem před řadicí pákou zvolit stálý pohon všech kol. Příjemným pomocníkem je i volič jízdních režimů, vedle módu auto je zde ještě snow, sand a mud. Pouhým otočením kolečka tak porůznu nastavujete odezvu na sešlápnutí plynu, vypínáte stabilizaci nebo kontrolu prokluzu a uzamykáte pohon.

Díky kompaktním rozměrům a relativně nízké hmotnosti Renegade sice v terénu nezaostává, ale přesto je citelné, že se na běžné silnici cítí o něco lépe. A právě zde taky podvozek poměrně zaujme svým neamerickým charakterem. Už prvních několik městských kilometrů je příjemným překvapením. Tuhost, která byla vlastní pro Cherokee, je náhle pryč. Renegade se velmi poklidně přenáší přes nerovnosti a dobrou zprávou je i kvalitní odhlučnění, přes které se do interiéru přenesou až ty větší rázy. Dobré naladění navíc trvá i mimo město, vůz se dobře vede ve stopě, karoserie se naklání jen v rozumných mezích a neurazí ani řízení, které oproti Cherokeemu není ani zdaleka tak odtažité. I ve vyšších dálničních rychlostech oceníte fakt, že podvozek není nijak měkký a jisté držení přímé stopy je pro něj hračkou. Co se rychlejšího cestování týče, umí Renegade navíc subjektivně přidávat na odvaze. Za to může zejména vnímání vozu jako o mnoho většího a viditelná příď. Potěšilo mě i obtékání vzduchu okolo kastle, i přes minimum křivek se aerodynamického hluku uvnitř vozu dočkáte až při vysokých rychlostech.

No a úplně špatným společníkem není ani zmíněný motor. Jeho kultivovanost je sice přinejlepším průměrná a zejména na volnoběh auto trochu vibruje, vynahradí to ovšem solidní dynamikou, kterou umí vozu poskytnout. Po překonání prodlevy turbodmychadla se Renegade s nadšením rozeběhne kupředu a zastaví jej až čtyři tisíce otáček na otáčkoměru, přes které už nemá smysl agregát dál trápit. Naopak na opačném konci spektra je motor příjemně pružný a „upadnou-li“ vám otáčky pod 1500 za minutu, neprotestuje a bez dunění a škubání se posbírá. Poněkud netradiční je ukazatel řazení, který vyzývá k přeřazení takřka kdykoliv, kdy se motor nachází pod cca 1800 otáček.

Co do spotřeby, i tady pohonné ústrojí spíše potěší. Průměr během testu se pohyboval okolo šesti a půl litru, v případě velmi ekonomické jízdy se šlo dostat níže. Naopak největší odběr vyvolával provoz po městě a na dálnici, kde se spotřeba příliš nedostávala pod sedm litrů.

S klidným srdcem mohu o Renegade prohlásit, že mě velmi mile překvapil a potěšil. Jeho celkový projev je vysloveně evropský, a své zákazníky si tady rozhodně najde. Ve výsledku se jedná o poměrně zajímavou možnost, kterak skloubit příjemné jízdní vlastnosti s legendárním odkazem značky a dostat vůz, který dobře jezdí a zároveň je osobitý. Co do cen, má Renegade opravdu velký rozsah. Zatímco nejlevnější může být váš již za 431 tisíc a to ve výbavě Sport a s motorem 1.6 E-TorQ 110 koní, mnou testovaná varianta s nejvyšší výbavou Limited vychází na 675 900 korun, ke kterým je třeba přidat ještě příplatková sedadla, sadu jízdních asistentů s parkovacími senzory, navigaci, metalický lak a další prvky. Dohromady potom cena vozu vzrostla na 765 500 korun.

Celkové hodnocení:	(6,5 / 8)
Motor:	(6,0 / 8)
Převodovka:	(8,0 / 8)
Podvozek:	(6,5 / 8)
Praktičnost:	(6,0 / 8)