Test: Lexus IS 300h

V našich zeměpisných šířkách se tak nějak přirozeně vžilo, že prémiový segment znamená automaticky auto z Německa. Jenže tato společenská zvyklost nemusí platit vždy a všude, a pokud se chcete trochu odlišit, můžete narazit na vysloveně špičková auta u značek, která se na silnicích zase tak často nevidí.

Co se vzhledu týče, mohl by být Lexus IS jedním z nejhezčích prémiových sedanů dneška. Obecně vzato, aktuální designový jazyk Lexusu vypadá skvěle a současné IS tento trend jen potvrzuje. Sportovní, přesto však elegantní tvary, působí jaksi „vysekaným“ dojmem a vyloženě hezkými detaily jsou oba páry světel. Ta přední disponují oddělenými „hokejkami“ denního svícení, zadní mají pěkný tvar a při rozsvícení v nich vyniknou oddělené rudé linky.

Interiér, jehož sedadla kombinují tmavě hnědou a krémovou kůži, je příkladně zpracován a příjemným designovým prvkem je „odstupňovaná“ palubní deska. Na jejím úplném vrcholu se potom nachází kaplička s velkým displejem infotainmentu, jež disponuje zcela unikátním systémem ovládání. Vedle řadicí páky je umístěn malý joystick, fungující jako myš u počítače. Jeho pohybem se pohybuje kurzor po obrazovce, ovšem na jednotlivých položkách joystick „zadrhává“ a vytváří tak haptickou odezvu. Tento systém může zprvu připadat trochu nepřirozený, ale stačilo mi pár dnů, abych se s ním velmi dobře sžil. Infotainment sám o sobě je navíc příjemně rychlý a lze se v něm snadno orientovat.

Co se řidičova pracoviště obecně týče, při svých 184 centimetrech jsem se za volant posadil do příjemné pozice, ale už bych klidně uvítal, kdybych si mohl volant přitáhnout blíže a dát jej o kus výš. Kdybych měl ještě o pár centimetrů navíc, měl bych trochu problém. Na zadních sedadlech jsem však problém neměl a sám za sebe jsem se posadil poměrně bez problémů. Neurazí ani kufr, jehož 450 litrů pojme hromadu zavazadel.

Modely Lexusu byly v posledních letech do určité míry spjaty s hybridními pohony a testovaný kousek samozřejmě není výjimkou. Jak označení 300h na zádi naznačuje, po stisknutí magického startovacího tlačítka, neozve se ve většině případů vůbec nic. Pípnutí spojené s rozsvícením kontrolky „READY“ na přístrojové desce dá pouze najevo, že se spustil hybridní systém a IS je připraveno.

Vzhledem k přítomnosti elektromotoru o výkonu 143 koní, lze první vyparkování a občasné popojíždění po městě absolvovat na čistě elektrický pohon. Ale vzhledem k tomu, že se nejedná o plug-in hybrid, je tu stále hlavním tahounem klasický benzínový agregát.

Řeč je o čtyřválci o objemu 2.5 litru s atmosférickým plněním, který sám o sobě podává výkon 181 koní. Celkově lze využívat 223 kombinovaných koní, přenášených výhradně na zadní kola. Tak jak je u mnoha dalších hybridů od Toyoty a Lexusu zvykem, klasická převodovka se nekoná. Místo ní je tu ústrojí E-CVT, měnící převodový poměr plynule.

Celkově se pohonné ústrojí vyznačuje slušnou úrovní inteligence. Při rozjezdech, kdy benzínový motor spotřebovává nejvíce, využívá hybrid v maximální míře služeb elektromotoru. Aby se však dalo rozjet pouze na elektrický pohon, je nutné na akcelerátor šlapat velmi obezřetně a zrychlovat pomaloučku. Jinak se do hry prakticky okamžitě přidává benzínový motor. Malinko nadbytečně zde působí tlačítko EV Mode, které jen o kousek oddálí nastartování čtyřválce a nefunguje přes 50 km/h.

Kromě akcelerace, přijde benzínový motor ke slovu i při ustálené jízdě, kdy málo žere a ještě dobíjí baterie. Jakmile však řidič sundá nohu z plynu, spalovací motor okamžitě zhasíná a systém začíná mírně rekuperovat. Také při sešlápnutí brzdy Lexus nejprve rekuperuje a teprve potom přichází ke slovu klasické brzdy. Je jen škoda, že se ani u Lexusu nepodařilo perfektně odladit přechod při brždění, takže je nástup mechanických brzd zbytečně ostrý.

Pohonné ústrojí ve všech ohledech působí, že je nastaveno hlavně na klidnou a ekonomickou jízdu, ovšem přijde-li potřeba, umí i zabrat. Sotva se při sešlápnutí pedálu pustí z uzdy všech 223 koní, Lexus zrychluje zvesela a stovky umí z klidu dosáhnout za důstojné 8.4 sekundy. Vyloženě sportovní výkony však po motoru (nebo spíše motorech) chtít nelze a dojem z rychlé jízdy kazí bezestupňová převodovka. Navíc se zde neúměrně zvedá spotřeba, kterou lze jinak držet okolo sedmi litrů na sto kilometrů.

Naopak příjemně sportovního naladění se dočkal podvozek. Ve městě je zavěšení o malinko tužší, stále však velmi komfortní a tiché, ale mimo město je Lexus jako doma. Ať už na dálnicích při vyšší rychlosti, nebo na zatočených okreskách, působí IS vždy naprosto jistě, neochvějně a skvěle se řídí. Karoserie se v zatáčkách nenaklání a chování je striktně neutrální.

Svou pozici sportovně laděného kompaktního sedanu tak zvládá Lexus na výbornou a to i tehdy, když chcete jezdit vyloženě úsporně. Hybridní 300h slušně jede, příliš nežere a co je pro mnoho potenciálních zákazníků důležité – na našich silnicích působí se svým agresivním vzhledem neokoukaně. Příliš zábavy za volantem však vzhledem k pohonnému ústrojí čekat nelze, od toho je tu o něco výkonnější verze 200t, vybavená benzínovým turbomotorem a klasickou osmistupňovou převodovkou.

Výhodou je jen minimální cenový rozdíl mezi oběma variantami. V základní výbavě Entry vyjde sportovněji laděná verze 200t na 989 000 korun, úsporná hybridní 300h potom na 999 000 korun. Testovaný hybrid v nejvyšší výbavě Luxury vychází na 1 440 000 korun.

Plusy:

• nastavení podvozku
• ovládání infotainmentu
• vnější vzhled
• souhra spalovacího motoru a elektromotoru

Mínusy:

• automatická převodovka při svižnější jízdě
• omezené nastavení pozice volantu